Otevřené výpovědi emeritního předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy a ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka, jak se je snažil ovlivňovat prezident Miloš Zeman a jeho pobočníci, spustily tvrdý střet prezident versus justice. Je to hodně nešťastný konflikt, který může dlouhodobě vážně ohrozit naši civilizační úroveň a prosperitu.

Prezident republiky je svou povahou válečník, takže si samozřejmě kritiku justičních špiček nenechal líbit a zahájil palbu. Tou ale bohužel výrazně snižuje důvěru lidí v justici a ve spravedlnost. Zeman v rozhovoru pro Blesk zaútočil na soudce, že jsou pomalí.

To, že se šel jeho kancléř Vratislav Mynář vyptávat na Ústavní soud na osud prezidentské stížnosti na zákon o střetu zájmů, známý jako lex Babiš, vysvětlil tím, že ona stížnost tam bez rozhodnutí leží už dva roky. A jak je jeho zvykem, problém zobecnil na to, že české soudy jsou pomalé a lidé čekají na spravedlnost příliš dlouho.

Zeman citoval případ bývalého hejtmana Davida Ratha, který byl s miliony v krabici od vína zadržen 14. května 2012, a dodnes nebyl vynesen pravomocný rozsudek. Z evropských statistik nevycházejí české soudy jako výrazně liknavější než ty ve vyspělých a bohatých zemích. Ke špičce ale nepatří. A jestli bude Miloš Zeman každý týden ve své talk show na televizi Barrandov vyprávět, jak jsou soudy hrozné, část svých voličů o tom jistě přesvědčí - a důvěra ve spravedlnost klesne.

Ve chvíli, kdy už je společnost sama o sobě dost rozkládaná nedůvěrou lidí vůči sobě navzájem, v elity i instituce, by to byla další těžká rána. Země, kde lidé nevěří v justici, nejsou ani civilizované, ani bohaté. A jak mají lidé věřit, když nevěří ani jejich prezident?

Proto je důležité, aby justice ukazovala, že se sama umí s liknavostí a průtahy vypořádávat a že k tomu nepotřebuje mentorování z Pražského hradu. Musí sama předvést, že se umí zbavovat těch, kdo se se svými případy loudají, a berou tím lidem víru ve spravedlnost.

Nejvyšší správní soud zrovna včera kvůli průtahům zbavil soudcovského taláru libereckého soudce Vladimíra Maxu. Nebyl to žádný náhodný exces. Kárný senát NSS u Maxy prokázal průtahy ve stovce prověřených spisů. Kárnou žalobu na něj podala předsedkyně libereckého okresního soudu Ivana Šoljaková.

Maxa už měl kvůli průtahům dvakrát srážky z platu. Potíže přiznal a sliboval nápravu. I při posledním kárném řízení v roce 2016 mu bezprostředně hrozilo odvolání z funkce, nakonec mu senát dal ještě šanci, aby změnil styl práce. Místo nuceného odchodu z justice měl na rok a půl snížený plat o třicet procent. Podle Šoljakové se ani poté situace příliš nezlepšila.

Maxovy problémy podle předsedkyně soudu nejsou dány věkem, stárnutím či profesním opotřebením. Situace je prý neuspokojivá celá léta. Maxa je pomalý, špatně organizuje práci svého oddělení, referáty píše ručně. „Pak se to nabaluje jako sněhová koule. V prvé řadě máme zodpovědnost k účastníkům řízení, nemohou čekat několik let na projednání žaloby,“ řekla Šoljaková. Místopředsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem Lenka Ceplová v pondělí v souvislosti s Maxou mluvila o „absolutní absenci sebereflexe“ nebo „jisté procesní bezradnosti“. Nadřízení také vytýkají Maxovi, že jeho jediná motivace pokračovat v justici je finanční, což soudce popřel. Jen o peníze mu prý nejde.

Maxa působí na civilním úseku. Je už v důchodovém věku a pobírá penzi. Funkce soudce podle zákona automaticky zaniká koncem roku, v němž dovrší 70 let. Teoreticky by tedy mohl ještě tři roky soudit. „Práce mě baví, chci ji dělat tak, jak umím,“ řekl v pondělí kárnému senátu. Připustil, že se v některých kauzách dopustil průtahů. Nejsou prý ale natolik závažné, aby bylo nutné zbavit jej taláru. Poukázal také na náročnost některých kauz.

Nejvyšší správní soud tady byl úplně správně nekompromisní. Být soudcem je výsada, nikoliv základní lidské právo. Průtah je vždy vážné provinění. V soukromé sféře na něj lidé nemají nárok, firma se jich velmi rychle zbaví. Na stejném principu musí fungovat i stát včetně justice. Jen tak seberou soudci Miloši Zemanovi šanci na ni útočit.