Objevily se vtipné návrhy na připojení Kaliningradské oblasti k České republice. Vycházejí ze všeobecně známého dějepisného faktu, že Královec, tedy dnes ruský Kaliningrad, založil v polovině 13. století český král Přemysl Otakar II. Je to sice legrace, ale vlastně trochu hořká a problematická. Přemysl Otakar II. vedl na Baltu křižáckou válku proti Prusům čili věc, kterou bychom mohli nazvat agresí, s cílem anektovat cizí území. Jistě, ve středověku se to tak nebralo, ale stejně…

Vždycky mi těch pohanských Prusů bylo líto. Je fakt, že nám tam umlátili, snad veslem, svatého Vojtěcha, ale on s mučednickou smrtí asi trochu počítal a jako záminka k intervenci o dvě stě let později, to moc neobstojí. Prostě byla to koloniální expedice, sice možná jediná, kterou český panovník za český stát mimo vlastní území vedl, ale i tak čisté svědomí úplně mít nemůžeme. Kdyby ti Prusové ještě nějací byli, měli by důvod chtít po nás omluvu.

O tu líbeznost se přičinil Řád německých rytířů, který území Prusů i díky Otakarově intervenci ovládl, uhájil ho před Litevci i Poláky (i když měl namále), velmi dobře se o něj staral a z Königsbergu udělal výstavní sídlo Pruska, centrum německé vzdělanosti: byl odtamtud Immanuel Kant a třeba spisovatel E. T. A. Hoffmann. My jsme těm „křižákům“ nevrátili ani Bouzov... Říkalo se, že Königsberg je vůbec nejhezčí německé město a východní Prusy nejšťavnatější a nejmalebnější kout Deutschlandu.

Na jaře 1945 to vše vzalo zasvé. Rudá armáda se přes tu úhlednou zahrádku převalila jak stádo hrochů a již tam zůstala: bohužel to byl důsledek jistého osudového selhání, které historie jen tak neodpouští. Autor tohoto článku se tam před patnácti lety na pár dní zajel podívat, to tehdy ještě šlo. Byla to sovětská enkláva se vším, co si lze pod tím představit. Připomínalo to Milovice s jedním velkým strašným sídlištěm uprostřed. Prusy zanikly, potopily se jak Atlantida. Královec se jmenuje po Stalinově poskokovi a na hlavním náměstí stojí Lenin. Možná i tohle je dějinná spravedlnost. A může za to náš Přemysl Otakar II. Však jak taky skončil…