Po vniknutí davu do amerického Kapitolu na sebe nenechaly dlouho čekat obavy o rozpoutání nové občanské války. Tyto strachy jsou doufejme přehnané, metaforická občanská válka však začíná v Republikánské straně. Zapříčinil to impeachment.

Americký prezident Donald Trump si ve středu večer zajistil další zářez do historie. Stal se prvním prezidentem, proti kterému byl podruhé rozjet proces odvolání z funkce. Sněmovna reprezentantů odhlasovala podání ústavní žaloby za „podněcování k povstání“. Pro návrh zvedlo ruku i deset republikánů včetně Liz Cheneyové, předsedkyně sněmovní republikánské konference, což je obdoba českého poslaneckého klubu, a tedy třetí nejvýše postavené republikánky ve sněmovně. Nyní je řada na Senátu.

Výzvy k okamžitému odstavení Trumpa se objevily ihned poté, co jím vyprovokovaný dav zaútočil na sídlo Kongresu. Nejen z levicových kruhů, ale i z konzervativních médií, například z magazínu National Review, časopisu Commentary a dalších. Důvody se uváděly dva. Za prvé Trump se ukázal po prohraných volbách jako příliš nebezpečný a nestabilní, Amerika si nemůže dovolit, aby zůstal v úřadě, byť další minutu, protože nikdo neví, co vyvede. Druhý důvod se týkal precedentu do budoucnosti. Vtrhnutí davu podporovaného Trumpem do Kapitolu je útokem exekutivní moci na moc legislativní. Ta se musí bránit a jediným dostupným prostředkem je impeachment.

Jak vám řekne každý americký právník a politický komentátor, impeachment není právní proces, ale politický. Sama ústava je ve výčtu prohřešků, za které hrozí odvolání, velmi vágní. Přímo jmenuje „zradu, úplatkářství a další vysoké zločiny a přestupky“. „Vysoké zločiny a přestupky“ je otrocký překlad „high crimes and misdemeanors“, což je starý technický termín z anglického práva pokrývající veškerá pochybení, jichž se může dopustit někdo ve vysokém úřadě. „High“ neoznačuje závažnost zločinu, ale právě to, že se ho dopustil někdo vysoce postavený. Tedy za „vysoké zločiny a přestupky“ může být považováno téměř cokoliv.

Na druhou stranu proces odvolání prezidenta je celkem složitý a je k tomu potřebná spolupráce obou stran. To je důvod, proč všechny prezidentské impeachmenty selhaly. Vlastně jediný úspěšný je ten, který ani nezačal. Když v roce 1974 Richard Nixon pochopil, že se proti němu obrací jeho vlastní strana, raději rezignoval.

Demokraté, tedy pokud chtějí dotáhnout snažení do úspěšného konce, potřebují nutně spolupráci republikánů. Ke cti jim slouží, že si to nejspíše uvědomují. Ke spolupráci se například snažili zlákat viceprezidenta Mikea Pence, když prvotním plánem bylo odvolat Trumpa podle 25. dodatku ústavy, k čemuž je podpora viceprezidenta nutná. Ten slouží k odstavení prezidenta ze zdravotních důvodů, například když leží v kómatu nebo se naprosto očividně zbláznil. Jeho výhodou je rychlost. Pence to odmítl.

Když pak spustili impeachovací proces, nedopustili se žádných vážných přešlapů. Nejspíše i proto získali na svou stranu deset republikánů, to se může jevit jako malé číslo, ale i tak je to nejvíc v historii, co se prezidentských impeachmentů týče. Podpora Cheneyové není senzací jen proto, že je jednou z nejvlivnějších členů strany, ale také proto, že je součástí republikánské aristokracie. Je dcerou Dicka Cheneyho, viceprezidenta George Bushe mladšího, kdysi jednoho z nejmocnějších lidí v zemi.

Opravdovou senzaci však byl článek New York Times, že hlasovat pro odstranění Trumpa se zvažuje šéf republikánů v Senátu Mitch McConnell, považovaný za jednoho z nejgeniálnějších politických stratégů v zemi, který se věrně snažil přetvářet Trumpovy nápady do praktické legislativy. McConnell vzápětí vydal prohlášení, že nesvolá Senát k nouzovému zasedání, aby posoudil žalobu sněmovny. Vzhledem k tomu, že řádné zasedání je naplánováno na 19. ledna, tedy den před inaugurací Joea Bidena, odstranit Trumpa z funkce se určitě nestihne. O tom, jak chce hlasovat, se nezmínil.

Impeachovací soud tak proběhne až po výměně prezidenta. To však neznamená, že se bude jednat o čistě symbolickou událost. Úspěšně impeachovaní lidé mají doživotní zákaz zastávat veřejné funkce. To by tak mohlo zhatit Trumpův plán kandidovat znovu v roce 2024, o kterém se šušká.

Jestli soud uspěje, je ve hvězdách. Demokraté potřebují, aby se k nim přidalo 17 republikánských senátorů z 50. Pokud McConnell opravdu bude hlasovat pro impeachment, je možné, že to bude stačit k tomu, aby strhl své kolegy.

Opravdovou mrzutostí pro republikánské lídry jsou však rozdílné signály, které jim vysílají jejich voliči. Na jednu stranu podle průzkumů asi 85 % republikánů nepodporuje impeachment, na druhou stranu jen 18 % podporuje útok na Kapitol. Podle průzkumu pro Politico 40 % republikánů by volilo Trumpa v roce 2024. To je propad oproti číslům z listopadu, kdy měl podporu 53 % spolustraníků. V roce 2016 Trumpovi stačilo 44 % k získání nominace na prezidenta. Zdá se tedy, že sami republikáni jsou rozdělení a nevědí, co chtějí.

Ve straně tak pomalu, ale jistě začíná občanská válka. Proti sobě jde trumpovské křídlo a republikánský establishment představovaný právě lidmi, jako je Cheneyová a McConnell. Trumpovci budou chtít, aby republikáni bojovali za jejich idol do hořkého konce. Establishment se snaží zachovat zbytky důstojnosti. Pokud vyhrají trumpovci, hrozí, že stranu opustí střední třída a lidé z předměstí, kteří tolerovali Trumpovi šílenosti, dokud vyhrával. Pokud zvítězí establishment, odejdou rurální a chudší voliči kvůli pocitu, že establishment Trumpa zradil a jde jim pouze o vlastní dobro. Zvláště pokud se Trump etabluje jako lídr v exilu. Rozdělení je vidět i právě na Kongresu. Sněmovní republikáni jsou tradičně populističtější, senátní více establishmentoví.

Republikáni potřebují obě složky, pokud mají někdy znovu vládnout. O rozpadu strany se tak mluví jako o reálné možnosti. Je možné, že se najde někdo, kdo dokáže obě křídla sjednotit. Viceprezident Mike Pence je celkem oblíbený mezi trumpovci a zároveň ho establishment respektuje. Nebo praktiky demokratů donutí obě křídla volit jedinou alternativu. Momentálně to však nevypadá nadějně.

Kombinace vytrubování konspirací ohledně voleb, prohry v senátních volbách v Georgii, útoku na Kapitol a druhého impeachmentu nejspíše nenávratně poškodila Trumpovy politické vyhlídky. Otázka je, jestli poškodil nenávratně také vyhlídky Republikánské strany.