KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠTINDLA

Firma Česká republika dostane firemní ústavu

KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠTINDLA
Firma Česká republika dostane firemní ústavu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jiří Paroubek před dvanácti lety na stranickém jednání plamenně vyjádřil ochotu schvalovat zákony ve prospěch lidí klidně ve spolupráci s komunisty, a bude-li třeba, klidně i s Marťany. Reakce médií i nemalé části veřejnosti na ta slova byla pobouřená a hlasitá. Jenomže časy se mění, zdejší veřejnost si už zvykla na ledacos. 

Poslankyně za hnutí ANO a někdejší ministryně spravedlnosti to včera přitom řekla docela jasně: o změnách ústavy bude vítěz voleb vyjednávat s kýmkoliv, třeba i s SPD Tomia Okamury nebo s komunisty. V souvislosti se sestavováním vládní koalice přitom Andrej Babiš mluví zdrženlivěji, říká, že extremisty v kabinetu nechce.

Dá se mu věřit, představovalo by to pro něj jaksi problém image, šéf ANO stojí o uznání na evropské scéně, od všech těch reprezentantů tradičních politických směrů, pro něž má doma jen slova opovržení. S Okamurou po boku by se mu evropské salony dobývaly těžko. Je-li ale jeho hnutí odhodláno prosazovat ústavní změny ve spolupráci s kýmkoli včetně extremistů, jak říká Válková, dává tím najevo ochotu spojit se s extremisty ve všech svým způsobem dalekosáhlejších, než je ustavení vlády; za dobu existence České republiky jich také bylo schváleno velice málo. 

Kabinet vznikne a maximálně za pár let skončí, životnost ústavních změn je daleko trvalejší. A samozřejmě prohlasovávání ústavních změn je také nějaký politický obchod, k němuž patří i kompromisy – záleží na tom, s kým je jeden dělá.

Především jsou ale ty hnutím ANO prosazované ústavní změny krokem ke změně systému, již ANO prosazuje. Přímá volba starostů a hejtmanů může působit jako další předání moci lidem, jejich zatažení do rozhodovacího procesu. Právě že tak ale jenom působí. Spíš je to pokus naplnit pochybnou tezi o řízení státu jako firmy.

Přímo volené starosty a hejtmany nebude zatěžovat „žvanírna“ zastupitelstev, budou moci bez větších zdržení „makat“. Firma Česká republika bude mít svého „ředitele“ a stejně tak ho dostanou i „odštěpné závody“, kraje a města. Lid nebude mít větší podíl na moci, spíš na ni jen bude méně vidět. Možná se mu uleví, nebude totiž obtěžován informacemi o tom, jak se ti nahoře – ve vládě, na radnici, krajském úřadě – zas hádají a těmi řečmi brzdí potřebnou práci. Třeba díky takto nastavšímu tichu získá dojem, že se nahoře činorodě pracuje v jeho prospěch. Realita bude ale spíš jen taková, že moc nebude rušena.   

9. února 2018