Kolem Romana Prymuly je na jeho ministerstvu zdravotnictví napětí. Už dva měsíce přesluhuje, chybí mu, jak známo, bezpečnostní prověrka. Měl ji dodat do poloviny března, zrovna tou dobou na nás vláda uvalila plošnou karanténu a on se stal tváří státu, který nás ochraňuje před novým morem.

Prověrku Prymula nemá dosud a ministr Adam Vojtěch včera s jedovatým podtónem oznámil, že počítá s náměstkovým odchodem do konce května, když to sám naznačuje.

Intrika s prověrkou by samozřejmě nedávala smysl, kdyby ji oddalováním prověrky nehrál ještě někdo na druhé straně, totiž v Národním bezpečnostním úřadu, jak tvrdil před třemi týdny v Echu.

Na první pohled Prymulův argument nedává smysl. Před rokem, když byly prověrky nařízeny, byl v republice skoro neznámý. Aby tehdy měl někdo strach z jeho budoucí popularity, musel by předem vědět o tom, že na začátku roku 2020 dorazí do Evropy koronavirus, intenzivně by se o něj dnes zajímala CIA.

Ale tak úplně od věci Prymula nemluví. Relativně nedlouho před vypuknutím „epidemie“ (uvozovky proto, že technicky u nás žádná epidemie covidu nikdy nebyla, čísla nakažených v ČR jsou asi pětkrát nižší, než by definice vyžadovala) se kolem ministra Vojtěcha a premiéra Babiše točili zájemci, kteří ho chtěli nahradit. To se jistě dozvěděl, přinejmenším od premiéra, který v lidech rád budí pocit vděčnosti.

Ví se také, že náměstek ani po dvou letech na ministerstvu zdravotnictví s budovou příliš nesplynul a před covidem v budově fungoval dosti osaměle.

Jak prudce se mohou věci měnit: v květnu 2020 je z něho nejpopulárnější tvář české „epidemie“, může si veřejně klást podmínky a o svém dalším angažmá jednat přímo s premiérem. Přispělo k tomu inteligentní vystupování a vyzařování člověka, který už takzvaně má něco za sebou (na rozdíl od inteligentního, ovšem zelenáče Vojtěcha). Obyvatelstvo se v atmosféře ohrožení s úlevou odevzdá do rukou zkušeného „odborníka“.

Ve skutečnosti už však Prymula ani pro karanténu, ani pro tempo rozvolňování dlouho není směrodatný. Už před měsícem v privátních hovorech formuloval obavy, že jsme na brzdu šlápli příliš a že Česká republika byla v přípravách na epidemii tak svědomitá, že nakonec úspěšně „uzbrojí“ virus i sebe. Ovšem nic významného se od té doby nestalo. Ztratili jsme nesmyslně, téměř zločinně, měsíc a ztráta času s každým dnem dál narůstá. Děti navždy přijdou o půl roku školy.

K tomu všemu sice náměstek Prymula přispěl, hlavně svými pesimistickými odhady po každém drobném uvolnění, že do týdne dvou se zhorší čísla. Odhady pravidelně vyvrátila realita. Ale přestože na rekonstrukci rozhodování vlády od poloviny března je ještě brzy, celkem jistě už víme, že směrodatnými zavírači byli ministr vnitra Hamáček a s jistými výkyvy premiér Babiš.

Zatím jsou Češi za umrtvení svých životů rádi. Prymula dnes paradoxně sklízí Babišovo a Hamáčkovo ovoce. Zajímavé je, že hlavně premiér se o to své dnes příliš nehlásí – asi z obavy, že tvrdá linie se ukáže být hospodářskou a společenskou katastrofou.