Občas na tomto místě máme otravný zvyk doříkávat zprávy médií hlavního proudu, které se nějak týkají klimatické politiky a environmentalismu. „Zelená“ rovina zpráv bývá někdy přehnaná, ale někdy naopak potlačená, vynechaná, zamlčená – z ideologických důvodů.

Nejnověji tu máme zpravodajství z Chile, jehož hlavním městem minulý týden otřásaly milionové protesty, které vyústily v potyčky, výjimečný stav, odvolání vlády. Předkládá se nám to jako sociální konflikt, na jaký jsme z Jižní Ameriky všichni tak nějak zvyklí. Chile je vinou své novodobé historie (Pinochet, Friedman a tzv. chicagská škola) dodnes sužováno úžasnou majetkovou nerovností. To je pravda, ale co to má co dělat s tím, že poslední kapkou, jíž přetekl pohár, bylo zdražení jízdného v metru, pročež se také demolovalo a bojovalo hlavně u stanic metra?

Oficiální chilský výklad zní, že viníkem jsou výkyvy měnových kurzů, že obyvatelstvo bylo především zneklidněno růstem cen pohonných hmot a že za zdražování metra v Santiagu mohou dražší energie. Jenže tomu chilská vláda aktivně napomáhá. Před pěti lety zavedla uhlíkovou daň (jako první v Jižní Americe, reportoval obdivně Reuters), loni muselo metro politickým rozhodnutím přejít na obnovitelné zdroje. (Další obdivný text, tentokrát na stránkách climateaction) Dvě dohody, jedna se solární a druhá s větrnou elektrárnou, měly zabezpečit, že spotřeba elektřiny v metru Santiaga bude z 60 procent pokryta tzv. obnovitelnými zdroji. Obnovitelné zdroje jsou, jak známo, výrazně dražší než ty konvenční. Skutečně nikoho nenapadne, že by to s těmi dražšími jízdenkami mohlo nějak souviset?

Tehdejší prezidentka Chile, socialistka Michelle Bacheletová, v roce 2017 plánovaný přechod metra na OZE přivítala s nadějí, že tato inovace zemi ušetří 130 tisíc tun CO₂ ročně. Celá tato operace byla doprovázena představou, že se Santiago se svým průkopnickým činem stane pionýrem pro další provozovatele metra a vlaků ve světě.

Bacheletové mezitím skončil prezidentský mandát, vrátila se do OSN a pracuje jako vysoká komisařka pro lidská práva. Vrátila proto, že před prezidentským mandátem ve vlasti vedla agenturu OSN pro genderovou rovnost a ženská práva. A konečně i převod santiagského metra na tzv. obnovitelné zdroje sama odůvodňovala klimatickými závazky, které na sebe Chile vzalo vůči OSN.

Protože o jen trochu hlubších než těch úplně nejpovrchnějších souvislostech masových protestů v Chile (a předtím traktorového protestu v Holandsku a před rokem hnutí Žlutých vest ve Francii) se z velkých médií prakticky nedozvídáme, nelze se ani šestnáctileté Gretě Thunbergové smát, když na svém Twitteru vyjadřuje solidaritu s obyvateli Santiaga de Chile.

Přestože na poměry svého kontinentu celkem bohatí, jsou Chilané pořád znatelně chudší než její švédští spoluobčané, takže iracionalita klimatické politiky na ně dopadá rychleji. Klimaaktivisté požadují zdražování energií, Chilané protestují proti vyššímu jízdnému, do něhož se promítá dražší energie. Jako naschvál už za pět týdnů hostí Santiago klimatickou konferenci OSN, kam má dorazit i Greta. To nevymyslíš.