Zdálo se, že už je hotová příští vládní koalice, k variantě ANO–ČSSD–KSČM také s výjimkou okamurovského týdne zhruba před měsícem všechno dlouhodobě směřovalo. Prezident o víkendu v Lánech studuje dva ze tří dokumentů, které dohodu, na níž vznikne vláda, mají kodifikovat: programové prohlášení a koaliční smlouvu ANO–ČSSD. (Třetí bude toleranční patent ANO–KSČM, s ním se ale do víkendu jeho tvůrce Vojtěch Filip ještě nevytasil.) A najednou jako by se v tom procesu něco zadrhlo.

Nejdřív předseda komunistické strany Filip v sobotu pohrozil, že pokud z programového prohlášení nezmizí pasáž, která umožní rozšiřovat zahraniční mise české armády – jde především o expedice v Afghánistánu a v Iráku –, vláda za pomoci komunistů prostě nevznikne. Pak se v neděli na Primě místopředseda ČSSD Martin Netolický ohradí proti tomu, aby komunisti ze svých parlamentních lavic mluvili jeho straně do toho, koho pošle na jaké ministerstvo. Co si s komunisty domluvil Babiš, je Babišova věc. Sociální demokraté s komunisty žádné dohody neuzavírají. Dikce zpravodajství, které z toho vzniklo, sugeruje, že Lidový dům si s komunisty nebude špinit ruce. „Sociální demokraté se distancují od podpory, kterou by jejich koalice s hnutím ANO měla získat od komunistů.“ Přizvaní politologové na ČT vytvářejí zdání, že vznikající vláda je v ohrožení.

Není. Že by se zrovna sociální demokraté, kteří toho pro společenskou přijatelnost komunistů po roce 1990 udělali tolik, teď ošívali nad podporou KSČM do té míry, že by z toho vznikal potenciální zdroj nestability vlády? Sociální demokraté neřeší komunisty, ale svůj vztah k mocnému premiéru Babišovi. Kdyby se hejtman Netolický nebo kdokoliv další z dnešního vedení chtěl vůči předsedovi Hamáčkovi skutečně vymezit a torpédovat pomalu se rodící vládu, musel by napadnout ústřední fakt, že premiérem bude trestně stíhaná osoba. Ostatní jakoby kritické připomínky z ČSSD jsou dnes ve skutečnosti tak či onak zamaskovaný souhlas.  

A co komunisté? Myslí si někdo, že ve chvíli, kdy mají poprvé od roku 1990 na dosah kvazivládní status a zastoupení ve státních firmách a centrálních úřadech, to všechno ohrozí kvůli dvěma vojenským misím, z nichž jedna čítá (pravda, před zřejmě masivním rozšířením) 250 a druhá necelých 50 vojáků? U komunistů se v sobotu stalo to, že zasedl Ústřední výbor a na něm ještě dozníval střet, který se 21. dubna na mimořádném sjezdu projevil kandidaturou hardcorovějšího Josefa Skály. Skála na sjezdu prohrál těsně, nicméně předsedou zůstává Filip a ten se s Babišem dohodnout chce. Uvidíme možná už v průběhu týdne, co spolu oba pánové vykouzlí za řešení sporu, jemuž ani jeden nepřikládá význam. 

Filip má na rozdíl od předsedy sociální demokracie Jana Hamáčka tu výhodu, že nepotřebuje souhlas členské základny a nemusí organizovat vnitrostranické referendum. Komunisté si  pro konečné schválení vlády v červnu svolají mimořádné zasedání ÚV, a bude. 

Ano, ta koalice pořád nemusí vzniknout, ale bylo by to kvůli nesouhlasu stranické základny jediné ze tří koaličních formací, která si může říkat tradiční demokratická strana. Naopak špičky všech tří partají na dohodě multimiliardáře se zastánci vykořistovaných dolních deseti milionů pracují cílevědomě.