Británie je pouze krok buď od socialistické utopie, či od komunistického pekla. Záleží, z jaké strany se na to díváte. Od čtvrtečního summitu EU, který schválil prodloužení brexitovského procesu do 31. října, narychlo uspořádané výzkumy voličských preferencí dokumentují úprk voličů od vládnoucích konzervativců. V samotné straně jsou na smrt rozhádaní zastánci odchodu z EU a jeho odpůrci. Je zcela možné, že Británie stojí jedno hlasování o důvěře od předčasných voleb, pokud je předtím nevyvolá sama premiérka Theresa Mayová, aby se dostala z brexitovského patu. Je velmi reálné, že v takovém případě poputuje do čísla deset v Downing Street Jeremy Corbyn.

Konzervativní voliči, kteří ze zhruba 60 % hlasovali pro brexit, z nichž 76 % by podle lednového průzkumu radši odešlo bez dohody, než aby nadále zůstali v EU, cítí, že je jejich strana zradila. Mayová slibovala, že dovede Británii z Unie. Původní termín 29. března již dávno minul, a Británie evropský spolek stále neopustila, naopak premiérka domluvila dlouhé prodloužení. Navíc to vypadá, že dohoda Mayové, kterou mnoho konzervativců pokládá za nepřípustnou, je ta nejlepší, jakou mohou dostat. Voliči toryů tak přecházejí hlavně k nově vytvořené Brexit Party (Strana brexitu), kterou vede euroskeptický veterán Nigel Farage.

První zkouškou budou komunální volby 2. května, ve kterých se předpokládají obří ztráty konzervativců. Mnohem důležitější ale budou případné evropské volby ke konci května. K těm teoreticky nemusí dojít, pokud Británie stihne do té doby opustit EU, všechny strany se na ně však připravují. Jasně vedou labouristé. Průzkum pro Open Europe jim přisoudil zhruba 38 %, druzí jsou konzervativci s 21 % a třetí Brexit Party s 10 %. Budou to nejspíše podivné volby, protože pokud se jich Britové zúčastní, jejich europoslanci zůstanou pouze pár měsíců, tedy pokud se datum brexitu znovu neposune. Jejich zásah v europarlamentu tak nemusí být velký, Farage již nyní prohlašuje, že tam hodlá hlavně škodit.

Evropské volby však mohou zamíchat domácím děním v Británii. Jelikož v eurovolbách se křesla přidělují podle poměrného systému, a ne podle většinového, pro malé strany je jednodušší uspět. Pokud Farageova formace získá dostatek hlasů, může pořádně nastartovat své volební tažení a v budoucích volbách do Westminsteru dělit konzervativní hlasy, z čehož bude profitovat pouze Corbyn.

Po dva roky, co se vyjednává o odchodu z EU, se konzervativci báli jedné věci více, než je zpackaný brexit, a to vítězství Corbyna ve volbách. Je možné, že dojde k obojímu. Labouristická strana se pomalu, ale jistě posouvá do pozice, kdy se stává hlavní protibrexitovskou stranou, a stahuje na sebe veškeré proevropské voliče. Konzervativci měli podobnou pozici na euroskeptické straně, tím, že ale souhlasili s dlouhým odkladem, uvolnili pozici pro Farage.

Jediným pozitivem dlouhého odkladu brexitu je, že toryové nyní mají dostatek času na uspořádání voleb nového lídra. Pokud zvolí někoho, kdo je dostatečně euroskeptický a odvede zemi úspěšně z EU, mohou tuto krizi ještě zvládnout. Pokud ne, čeká Británii premiér Corbyn se svým programem rozsáhlého znárodňování, státních regulací a proruské zahraniční politiky, což je potenciálně mnohem horší než brexit bez dohody.