Mimo pozornost rozvinutého světa začíná v Etiopii, druhé nejlidnatější zemi Afriky, humanitární katastrofa s potenciálem destabilizovat celý region. Pikantní na situaci je, že je to do velké míry vina etiopského premiéra a držitele Nobelovy ceny za mír Abiye Ahmeda. Možná se stane prvním nobelistou odsouzeným za zločiny proti lidskosti.

Přitom jeho nástup k moci byl považován za velkou příležitost a naději pro Etiopii. Když se v dubnu 2018 stal premiérem, rychle začal řešit problémy tížící zemi. Vyhodil z armády staré kádry, ukončil represe, propustil disidenty a politické vězně, zmírnil cenzuru tisku a internetu, ba dokonce vyřešil schizma v etiopské pravoslavné církvi. Slíbil vypsat svobodné volby. Hlavně ale uzavřel mír s nepřátelskou Eritreou, s níž Etiopie v letech 1998 až 2000 vedla krvavou válku; od té doby panovalo křehké příměří. Právě za to si vysloužil nobelovské ocenění.

Jenže ve stínu událostí posledních osmi měsíců to celé získává hořkou pachuť. Téměř třicet let vládla v Etiopii koalice vedená Tigrajskou lidově osvobozeneckou frontou (TPLF). Tato původně guerillová skupina vedla úspěšné povstání a v roce 1991 sesadila komunistickou juntu Derg. Tigrajci se však neukázali jako velcí demokraté, původně šlo taktéž o marxisty, a vládli tvrdou rukou. Vůdce TPLF Meles Zenawi se stal premiérem a vládl až do své smrti v roce 2012. Jeho nástupce Hailemariam Desalegn se ukázal jako neschopný, což vedlo k politické krizi, protestům a nakonec k jeho rezignaci. V nastalých manévrech se podařilo ostatním stranám vyšachovat TPLF, premiérem se stal Abiy. Tigrajci jsou v Etiopii menšinové etnikum, největší skupiny jsou Oromo a Amhara. Abiy je po matce Amhara, po otci Oromo.

Následné liberalizační reformy se dají vysvětlit také jako snaha, jak vytlačit Tigrajce z vedoucích pozic. Dokonce i ukončení schizmatu v etiopské církvi znamenalo omezení moci tigrajského patriarchy a mír s Eritreou vedl hlavně k vytvoření antitigrajské koalice. Vztahy mezi TPLF a Abiyem se rychle začaly zhoršovat. TPLF se odmítla přidat k nové vládnoucí koalici. Některé liberalizační kroky Abiy zase zvrátil.

Abiy odložil plánované parlamentní volby, údajně kvůli pandemii koronaviru. TPLF to ignorovala a v Tigraji, v regionu, odkud pochází a kde má mocenskou základnu, volby v září 2020 uspořádala. Abiy je vyhlásil za nelegální. To byl jeden ze spouštěčů války. Na začátku listopadu TPLF zaútočila a obsadila vojenské základny v Tigraji. TPLF tvrdí, že šlo o preventivní zásah, jelikož Abiy se stejně chystal k invazi. Abiy nařídil ofenzivu a Etiopané dobyli hlavní město Tigraje Mekele. Do války na Abiyově straně se zapojila i Eritrea. TPLF se stáhla na venkov, přeskupila se a v červnu Mekele získala zpátky.

Dne 28. června centrální etiopská vláda vyhlásila jednostranné příměří, prý aby umožnila farmářům zasít. Ve skutečnosti je na setbu již pozdě a jde o změnu taktiky. Etiopské vládní jednotky se z Tigraje stáhly a za pomoci Eritreje chystají blokádu. Následkem toho podle OSN již 350 tisíc lidí v Tigraji žije v podmínkách hladomoru a další dva miliony jsou od něj jen krok. Abiy Ahmed to zpochybňuje: „V Tigraji není hlad.“ Každopádně etiopské a eritrejské síly byly obviněny z válečných zločinů, masakrů a znásilňování. Při stahování z Tigraje prý ničily vše použitelné.

Historie se opakuje. Také v osmdesátých letech v Tigraji vypukl uměle vyvolaný hladomor, tehdy se na Západě kvůli tomu pořádaly benefiční koncerty Live Aid. TPLF je proto přesvědčena, že válku zvládne, tehdy také nakonec skončila jejím vítězstvím.

Panují obavy, že o povstání by se mohla pokusit i další etiopská etnika; země by se pak proměnila v jakousi africkou Jugoslávii. Došlo již ke střetům se Súdánem, kam se uprchlíci z Tigraje uchýlili. Válka také znamená oslabení boje proti islamistickému terorismu. Etiopie totiž poskytovala poměrně velké množství jednotek pro akce proti islamistům v tomto koutě Afriky. Nyní odešly bojovat do Tigraje. Jméno Tigraj se může stát synonymem pro velkou krizi tohoto desetiletí.