Středa 4. září může vejít do dějin jako den, kdy britská opozice prokaučovala úplně všechno. Nejdřív protlačila Dolní sněmovnou zákon zakazující brexit bez dohody, takzvaný Bennův zákon, a pak odmítla nabídku premiéra Borise Johnsona na předčasné volby. Opozice si tak mohla gratulovat, jak převezla nenáviděného lídra konzervativců. Zabránili mu splnit slib, že Británie odejde z EU 31. října, ať se děje, co se děje. Nyní již stačí vydržet do konce října a teprve pak vyvolat volby. Opozice se domnívá, že Johnsonovi příznivci by v tomto případě utekli k Brexit Party, Johnson by tak prohrál volby a před opozicí by se otevřela zářná budoucnost a zrušení brexitu.

Zpětně se může ukázat, že to vše byla obří chyba. Uniklé interní dokumenty konzervativců ukázaly, že strana si nebyla svým vítězstvím ve volbách vůbec jista. Varovaly, že volební kampaň bude nesmírně těžká a že se vše může pokazit. Johnsonova nabídka voleb tak zřejmě byla vážně míněný pokus, jak vyřešit hlubokou politickou krizi. Slíbil, že datum voleb nastaví tak, aby nová vláda měla čas splnit podmínky ustanovené v Bennově zákoně, nebo ho případně odvolat. Což byla fér nabídka, která dávala poslední slovo voličům. Opozice však tvrdila, že premiér by mohl zneužít svého privilegia vybrat datum voleb, aby protlačil brexit bez dohody. Její argumentace ale příliš nedávala smysl, protože Bennův zákon měl této eventualitě zabránit. Ve skutečnosti to byla politická hra, jak donutit Johnsona, aby zklamal své voliče.

Ponížení vlády pokračovalo. Prohrála všechna hlasování, co mohla. Soud zrušil kontroverzní odročení parlamentu. Výsledek je, že konzervativcům neustále rostou preference. Podle posledního zveřejněného průzkumu od společnosti Opinium by toryové získali 38 % a velkou většinu ve sněmovně, labouristé jen 23 %. Čím víc parlament hází Johnsonovi klacky pod nohy, tím roste jeho podpora mezi euroskeptiky. Pomáhají tak Johnsonově prezentaci, že pravým šampionem brexitu je on, a ne lídr Brexit Party Nigel Farage.

Opozici také nepomohlo zrušení odročení parlamentu. Když ho Johnson prosadil, opoziční politici všude hlásali, že je to umlčování, útok na demokracii a vylučování zástupců lidu z rozhodovacího procesu. Když se parlament znovu sešel, ukázalo se, že nemá žádný plán. Získané jednací dny poslanci promarnili hádkami a urážkami.

Navíc Bennův zákon mohl šance na „no deal“ brexit zvýšit. Johnson tvrdil, že si přeje odejít z EU s dohodou, ale že na stole musí být možnost odejít bez ní, jinak Unie nemá důvod, proč činit ústupky. Čas jeho slova potvrdil, když Johnson nastoupil do Downing Street 10, vůdci EU vysílali opatrné signály, že jsou ochotni ke kompromisu. Minulý týden Johnson představil kompromisní návrh smlouvy. Podle něho by Severní Irsko zůstalo v regulačním sladění s EU, ale ne v celní unii. Míra regulačního sladění by byla dojednána irskou vládou v Dublinu a severoirskou samosprávou v Belfastu. Souhlas by se každé čtyři roky obnovoval. Kontrol na hranicích by podle Johnsona nebylo potřeba, většinu nutných prohlídek by šlo provést decentralizovaně ve skladech dodavatelů. Unie však návrh odmítla a dala Johnsonovi týden na přepracování. Nicméně znalci procesu tvrdí, že šance, že se něco pohne, je minimální. EU čeká, zda britské volby přinesou nějakou změnu. Do té doby nelze pomýšlet na ústupky. Cesta k dohodě je tedy momentálně zablokována.

Přes nařízení Bennova zákona vláda trvá na tom, že brexit proběhne 31. října. Není jasné, jak toho chce dosáhnout. Navíc dokumenty zveřejněné v pátek v rámci soudního řízení ukazují, že kabinet se chystá Bennovu zákonu podřídit. Britští komentátoři hlásají, že toryové si již nemyslí, že nesplnění slibu odejít 31. října by bylo sebevražedné. Plán konzervativců tak nejspíš je se skřípěním zubů žádost o prodloužení do Bruselu odeslat a pak hodit veškerou vinu na opozici, soudce a média. To asi zafunguje, jelikož to nebude daleko od pravdy. Výsledkem může být obří konzervativní většina v parlamentu a následný brexit podle Johnsonova gusta. Opozice bude moci vinit jen sebe.