Správce facebookového profilu na policejním prezidiu napsal, že v České republice máme „svobodu projevu, ale nikoliv svobodu po projevu“. Policie se brání, že jen preventivně upozorňuje, že i na webu je možné dopustit se verbálních trestných činů. Prý i ona na webu komunikuje jinak, rozuměj: s větší nadsázkou.

Šéf Svobodných Tomáš Pajonk napsal příslušníkům české policie otevřený dopis, kde je nabádá k lehčímu porušení principu subordinace. Žádá je totiž, aby se ohradili proti odboru tisku a prevence na policejním prezidiu. Tam zaměstnaný správce policejního profilu nejprve na Facebook zavěsil seznam trestných činů, jichž se může dopustit občan, který něco píše na internet, a v nastalé diskusi na argument, že v republice snad ještě pořád máme svobodu projevu, odpověděl, že Listina základních práv a svobod v naší ústavě „zaručuje svobodu projevu – ne svobodu po projevu!“. V jiné odpovědi jinému dotčenému občanovi policista napsal: „Nezatkneme vás,  jen jsme se tu málem počůrali smíchy. Prosím, mějte ohledy k naším bránicím!“

Teď jde o to, jestli Pajonkovi jenom chybí smysl pro humor, nebo zda je za tím něco víc. V otevřeném dopise připomíná, že policie vznikla jako pojistka, aby si lidé neubližovali a nezasahovali do majetku jiných. Pokračuje, že dnes je policie naopak čím dál víc používána pro jiné účely, například „trestání zločinů bez obětí“. 

Od předsedy Svobodných je to po půl roce starém lapsu, kdy svůj text v Echu věnoval poučení, proč bylo v pořádku, když britská policie zatkla a justice za několik hodin odsoudila „občanského žurnalistu“ Tommyho Robinsona, návrat k tomu, co člověk očekává od skutečných liberálů – k obraně maximální svobody slova.

Protože „trestání zločinů bez obětí“ už není jen teoretická zajímavost, ale něco, o čem už i v České republice vážně mluví ti, kdo mají co mluvit do trestání. 

Konkrétní okolnosti jsou tyto: Policii chybí podle vlastního odhadu 1800 lidí do plného stavu. Natáčí akční náborové klipy, aby je sehnala. Menší trestné činy nebo krádeže do několika tisíc korun na různých místech republiky ani nestíhá. Současně si nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman pochvaluje (například letos v létě pro Český rozhlas), že celkově rozsah trestné činnosti trvale klesá. Kriminalita na internetu je prý nejsnadněji dokazatelná trestná činnost, takže „myslím, že by byl čas sednout si k počítačům, začít stíhat a ne čekat, až nám přijde trestní oznámení“.

To je docela změna. Ještě před třemi lety se Pavel Zeman vyjadřoval mnohem ležérněji. O takzvané nenávisti na internetu: „Nevnímám to tak, že by to byla věc, která by potřebovala, chcete-li, frontální útok státního zastupitelství.“ 

Co se mezitím změnilo? Zemana i policii proti „nenávistným projevům nejzávažnější povahy na internetu“ tlačila letos na jaře ombudsmanka Anna Šabatová. Ale hlavně se v zemích na západ od českých hranic po migrační krizi před třemi lety ohromně polarizovala společnost a postih nejen nenávisti, ale obecně kritických postojů k migraci hlavně z muslimského světa přišel do módy. Většinou jsou uvalené tresty za tyto verbální trestné činy peněžní (jak by se u nás přimlouval, ach, tak benevolentní, Zeman), ale došlo už i na odnětí svobody.

Pětašedesátiletá Švédka Christina Öbergová byla letos v září odsouzena ke třem měsícům vězení nepodmíněně za internetové výjevy proti islámské migraci do Evropy, příspěvky typu: „Pokud bude tento příliv pokračovat, klesne inteligence ve Švédsku na úroveň karase stříbrného (ryba – pozn. red.).“ Ostřejšímu psaní Öbergové na internetu předcházel incident, kdy ji tři „nezletilí uprchlíci bez doprovodu“ zbili do bezvědomí. Ale když jde o domnělou hate speech, neexistují dnes pro některé soudce polehčující okolnosti. Co se to stalo v tak liberální, slušné zemi, jako je Švédsko? Třeba tam v kritické době neměli nikoho, kdo by policistům posílal otevřené dopisy ještě v době, kdy jen varovali a sázeli smajlíky.