Pandemie koronaviru a s ní spojená opatření si vyžádala nová represivní opatření, která však musí někdo kontrolovat. To znamená, že policii přibyla další řada povinností a notně jsme se přiblížili policejnímu státu. Mimořádné okolnosti by šlo celkem překousnout, kdyby se nevloudila pochybnost, že strážci pořádku si nově nabyté pravomoci až příliš užívají.

Česká policie setrvale varuje před vším, co se dělat nemá a co je zakázáno, vysílá kontroly k oblíbeným vycházkovým místům a vůbec dává najevo, že by teoreticky nejraději držela všechny doma. Ochota kontrolovat a tvrdě zasahovat začíná na samém vrcholu s ministrem vnitra Janem Hamáčkem, který neustále opakuje, že lidé by neměli opouštět domovy kromě nejnutnějších případů, a je proti uvolňování restrikcí, a končí u pochůzkářů, jak ukazuje případ pražského strážníka, který dal facku devatenáctileté dívce. Ta s přáteli popíjela v parku a nikdo z nich neměl roušku. Policista tvrdí, že ji pouze udeřil do ramene.

Nicméně je potřeba přiznat, že české policii se zavádění orwellovského státu příliš nedaří, ať už z nedostatku kapacit, nebo kvůli stále živé paměti na komunistickou totalitu. Spíš se omezuje na výhrůžky na Twitteru a varovná zvolání Hamáčka na tiskovkách. Nakonec i ten fackující strážník byl promptně propuštěn.

Jenže stejně jako nájezdy na supermarkety a udávání spoluobčanů bez roušek nejsou čistě českou záležitosti, tak i zvýšený policejní dohled, který jde za hranu selského rozumu a toho, co je opravdu potřeba, se neomezuje na českou kotlinu. Ukazuje se, že i svobodné státy Západu mají k autoritářství blíž, než jsou si ochotny připustit.

Například ve Francii policie natvrdo spustila to, čím se v Česku jen vyhrožuje. Francie má jeden z nejpřísnějších karanténních režimů v Evropě. Pokud lidé nemíří do práce, smějí se pohybovat maximálně jeden kilometr od domova, a to maximálně hodinu denně. Policie oznámila, že to bude tvrdě kontrolovat i o Velikonocích, kdy Francouzi, zvláště Pařížané, tradičně míří na své obdoby českých chalup. Francouzská vláda zmobilizovala 160 tisíc policistů a četníků, kteří mají dovolenkáře chytat. Pomáhat jim mají drony a další moderní prostředky. „Budeme tam, když odjedete, během vaší cesty i při příjezdu,“ varoval šéf pařížské policie Didier Lallement. Dodal, že tresty budou „extrémně tvrdé“.

Británie je velmi pyšná na fakt, že nemá celostátní policii, nýbrž mnoho menších, na sobě nezávislých policejních útvarů, organizovaných zhruba podle hrabství. Těch je momentálně 45. To prý Británii odlišuje od autoritářských a policejních států, jako je třeba Francie, alespoň v mysli nejednoho Brita. Ve skutečnosti Národní kriminální agentura a některá oddělení londýnské Metropolitní policie mají celobritskou působnost.

Je ale pravda, že neexistuje, žádný britský policejní prezident, ale 45 hlavních konstáblů, což znamená 45 lidí, kteří si mohou karanténní opatření vysvětlovat po svém. Tedy je tam 45 potencionálních diktátorů. A jejich nápady se od těch francouzských až tolik neliší.

Pobouření tak vzbudila derbyshireská policie, která dronem natočila dvojici venčící psa v kopcích Derbyshire Dales. Nikdo další široko daleko nebyl. Derbyshireští strážníci však záběr z dronu pyšně pověsili na svůj Twitter a varovali, že toto je nepřípustné porušování nařízené karantény.

Podobné pobouření vyvolal výrok hlavního konstábla northamptonshirské policie Nicka Adderleyho. Ten varoval, že pokud lidé budou chodit příliš nakupovat, policie začne kontrolovat košíky a ověřovat, že se v nich nachází pouze „esenciální“ zboží. V sousedním Irsku to již probíhá. Adderley je také připraven zavést checkpointy, aby lidem zabránil cestovat.

Záběry jako ze sci-fi dystopie pocházejí i z New Yorku, kde policie megafonem umístěným na dronu připomínala lidem doporučené rozestupy.

Tradičnější policejní buzeraci předvedli Indové. Tamější strážníci nutí lidi porušující „lockdown“ dřepovat, nebo je rovnou zmlátí obušky.

Jistě se dá namítnout, že policisté se jen snaží chránit společnost před nákazou. Jenže nikdo nevydrží být zavřený doma několik týdnů, procházka do přírody nebo výjezd na chalupu mohou být prospěšné. Nejen pro jednotlivé lidi, ale celkově pro společnost. Výlet do přírody dá člověku sílu pro další období v karanténě a nebude ji porušovat nebezpečnějšími způsoby. Nejhorší je ovšem zjištění, že mezi chováním policie demokratického státu a náběhem k autoritářské bezpečnostní síle jsou zhruba dva týdny karantény.