Že minimálně mezi částí židovské inteligence, publicistiky a politiky na jedné straně a částí polského konzervativního tábora na straně druhé panuje napětí, o tom není pochyb. Pawel Spiewak (viz předcházející rozhovor), natož lidé jako Adam Michnik, považuje vládnoucí Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského za prostředí, v němž se daří xenofobii a antisemitismu.

Z druhé strany se ozývají námitky, že dnešní „náboženství holocaustu“ (Pawel Lisicki, autor knížky Krev na našich rukou?, 2015) zneužívá památky Židů vyvražděných Hitlerem jak k útoku na křesťanství a tím základy Evropy, tak často i k osobním výhodám pro protagonisty „religie holocaustu“. Vadí jim také, že jejich soupeři v debatě jsou hůře kritizovatelní, protože mají po ruce obvinění z antisemitismu a neváhají ho neustále nasazovat.

Samozřejmě že dělicí čára neprobíhá přesně podle toho, jaký má kdo rodokmen. Nejznámější židovský autor, který dnes v Polsku stojí na konzervativních pozicích a hájí PiS, je spisovatel a politický komentátor Bronisław Wildstein. Se Spiewakem ho kdysi pojilo úzké přátelství, trávili společně dovolené. Pak je rozdělila politika do té míry, že dnes už by se ani nepozdravili. Wildstein podporuje vládnoucí PiS, jeho syn David zastává přední funkci ve veřejnoprávní televizi TVP.

Wildstein pochází ze smíšené rodiny. Otec byl židovský komunista, matka katolička, za války řadová členka odbojové Zemské armády. Ojedinělý vhled do spletitého vztahu Poláků a Židů nabízí Wildsteinův román Nedokonaný čas, který na konci loňského roku vydalo česky nakladatelství Volvox Globator.

Ze skříně až do strany

Nedokonaný čas je rodinná sága a současně epopej. Čtenáře nejdřív trochu zarazí občasná schematičnost a didaktické rozmluvy postav, které naštěstí mizí s tím, jak román nabírá tempo. Český čtenář to může obrátit ve svůj prospěch a knihu číst jako rychlokurz do spletitých vztahů mezi Židy a Poláky, později mezi disidenty a vládnoucím režimem, v naší době mezi stoupenci tlusté čáry a lustrací. Páteří vyprávění je osud židovské rodiny Brokových během posledních sto let. Praprarodiče našeho současníka Adama Broka umírají při vesnickém pogromu kdesi na polsko-běloruském pomezí. Spontánní pogrom přežili tři chlapci, které si do opatrovnictví vzal jejich strýc, bohatý obchodník. Nejmladší z trojice bratrů, Adamův dědeček, se těsně před druhou světovou válkou žení, narodí se mu syn Benedikt, který má později zase  jednoho syna, našeho Adama.

Adam vzešel už ze smíšeného manželství – Benedikt si na konci 60. let bere Adamovu mámu, „obyčejnou“ Polku Zuzanu. Sedmdesátá léta, polská stagnace a politický útisk – sociolog a publicista Benedikt se v této nevábné době postupně vybarvuje jako beznadějný oportunista. Získává místo v intelektuálském, ovšem samozřejmě v podstatě režimním časopise. Zatímco Benedikt zabředá do provozních kompromisů, jeho žena Zuzana se postupně angažuje v opozici. Benedikt naopak vstupuje „do strany“. Politika je jedním ze zdrojů napětí, které ničí a nakonec zničí manželství. Adam je pouto, které rodiče ještě chvíli drží při sobě, ale vztah kolabuje ještě před reálným socialismem. Počátkem 90. let Adam z Polska, této krajiny po bitvě, radši mizí. Vypracoval se na finančníka v New Yorku, domů se vrací příznačně v září 2008, v časech finanční krize. V poště mu totiž přistál dopis od (umírajícího) otce, který ho prosí o návštěvu. Při návštěvách ve varšavské nemocnici se otec synovi svěřuje s hlubinami svého života, zasvěcuje ho do různých tajemství rodu Brokových. Zpětně se vysvětlují různé události z matčiny války proti režimu, otcovy fatální kompromisy i dvě rodinné tragédie.

Vzhledem k Wildsteinově pověsti nesmiřitelného antikomunisty a radikála je v románu až překvapivá dávka empatie. Židovští hrdinové mají historicky blíž ke „komuně“, víc si s ní smočili, ale tak jako všechno to má nějaké historické příčiny: pogromy, meziválečný antisemitismus, u Benedikta trauma raného dětství, které prožil schovaný ve skříni u známých, samozřejmě bez rodičů. Matka byla zavražděna Němci, otec bojoval v západní armádě a sžíral se nejistotou, co je s jeho blízkými.

Nakonec Benedikt na smrtelné posteli své bývalé ženě přizná, že to ona celou dobu měla pravdu proti němu a jeho pseudorealistickým vývodům. Zuzana k té pravdě došla spíš intuitivně, nezapomněla na mravnost a starší hodnoty, ale k čemu jí to vítězství je? Jako redaktorka čím dál obskurnějšího pravicového týdeníku čelí rostoucí společenské izolaci, řeší to alkoholem a celkovou zatrpklostí, která vůči bývalému manželovi přerostla v nenávist. Adam svou rodinnou zátěž musí nějak zpracovat, anebo se vrátí zpátky do Ameriky? Autor nechává konec otevřený.

Proti pokrytcům

Bronisław Wildstein není jen spisovatel, ale i přímý aktér jedné z nejdramatičtějších a současně nejdojímavějších zápletek soudobého Polska. V roce 1977 tajná policie v Krakově zabila jeho přítele Stanislawa Pyjase, Wildstein uspořádal vzpomínkový pochod za Pyjase, z něhož vzešlo nezávislé studentské hnutí. Seděl ve vězení, 80. léta prožil v exilu, po návratu do vlasti ze svého svazku zjistil, že na Pyjase donášel třetí člen jejich nejužší party, po převratu vážený komentátor deníku Gazeta Wyborcza. Wildstein způsobil skandál, komentátor-agent byl z Gazety stažen, než se po čase zjistilo, že šéfredaktor Adam Michnik ho do Gazety dál nechal psát pod pseudonymem. Tato aféra byla jednou z několika fazet bouřlivého rozštěpení dědiců Solidarity na dva tábory. Jeden, brutálnější, dnes reprezentuje Kaczyńského vláda, druhý, uhlazenější a ovšem i pokrytečtější, prezident Evropské rady Donald Tusk. Druhý tábor na ten první v zahraničí pilně nasazuje, vhod mu přijdou i zákruty polsko-židovského vztahu. Wildsteina to pokrytectví strašně rozčiluje, píše proti němu články i knížky. V soudobé české literatuře žádného takového přímého svědka doznívajících dramat nemáme.