Tento pandemický rok nenastalo mnoho událostí, které by se daly označit za nepochybně dobrou věc. Přece jenom k jedné došlo a lví zásluhu na ní má nenáviděný Donald Trump. Minulý týden byly v Bílém domě podepsány takzvané Abrahámovské dohody, normalizující vztahy mezi Izraelem, Bahrajnem a Spojenými arabskými emiráty. Trump naznačil, že v dohledné době by se mohl přidat i nejdůležitější ze všech arabských států, totiž Saúdská Arábie. Poprvé v jeho historii to vypadá, že Izrael by nemusel čelit existenční hrozbě ze strany svého blízkého zahraničí.

Za své úsilí při zprostředkování vyjednávání byl Trump nominován na Nobelovu cenu míru. Stát se kandidátem na nobelovku, zvláště tu mírovou, je celkem jednoduché. Právo nominovat mají členové národních parlamentů, nejrůznější akademici, šéfové mezinárodních organizací a podobně. Je to celkem dlouhá řada lidí, kterým nic nebrání, aby navrhli třeba svoji babičku. Trumpa nominoval člen norského parlamentu Christian Tybring-Gjedde. Ten, přestože je z pravicové Pokrokové strany a amerického prezidenta nominoval, uvedl, že Trumpa příliš nemusí.

Jestli ho Nobelův výbor poslechne, se dozvíme až za třináct měsíců. Nobelovky se sice mají rozdávat už na začátku října, ale Trumpova nominace se počítá až na příští rok. Tedy pokud nebyl nominován již předtím, kandidáti jsou totiž tajní a o současné Trumpově nominaci víme jen proto, že to Tybring-Gjedde oznámil veřejně.

Přesto jak uzavření dohod, tak nominace Trumpa na nobelovku si našly spoustu odpůrců. Dohodám vyčítají především to, že ignorují Palestince. Jenže ti zajímají už jen pár západních intelektuálů. Dlouhodobé paradigma, že trvalého míru na Blízkém východě je možno dosáhnout, jen pokud se usmíří Izraelci s Palestinci, se ukazuje jako naprosto mylné. Dění v Sýrii, Jemenu, Iráku a dalších zemích jasně dokázalo, že region má mnohem vážnější problémy než soužití Palestinců a Židů.

Arabským státům postupně s Palestinci dochází trpělivost. V podstatě všechny nabízené kompromisy ze strany Izraelců Palestinci odmítli. Arabové už nechtějí blokovat své kontakty s technologicky, ekonomicky a vojensky nevyspělejším státem v oblasti kvůli pár Palestincům, na něž se stejně vždy dívali spatra.

Vlna proti Trumpově nominaci se zvedla hlavně proto, že je to Trump. Magazín The Atlantic vyzval ke zrušení nobelovky za mír. Jeho šéfredaktor Jeffrey Goldberg zase sepsal článek, ve kterém zesměšňuje Abrahámovské dohody. The Atlantic připomíná, že cenu obdržela celá řada pochybných lidí. Od teroristů, jako byl Jásir Arafat, přes diktátory, jako byl egyptský prezident Anwar Sadat, až po lidi, jejichž mírové snažení selhalo, například korejský prezident Kim Te-džung.

The Atlantic vynechává z výčtu pochybných laureátů ceny prezidenta Baracka Obamu, který ji dostal za to, že je Barack Obama. Může to být tím, že The Atlantic Obamovu zahraniční politiku plně podporoval. Goldberg o něm psal podlézavé profily.

Když se Obamův poradce Ben Rhodes chlubil, že médiím podsouvají svoji verzi události, a ta je bez reptání přebírají, neboť jsou plná „sedmadvacetiletých, kteří nic nevědí“, mluvil i o The Atlantic. Přitom Obamova politika na Blízkém východě naprosto selhala. Jeho appeasement vůči Íránu tuto zemi jenom posílil. Měl však ten nezamýšlený důsledek, že spustil proces sbližování Izraele s arabskými státy, podle modelu „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. Takže nakonec si nobelovku možná přece jenom zaslouží, společně s Trumpem.