V balíku 21 odvolaných velvyslanců, jak byl ve vládě schválen minulý týden, je ukryt jeden osobní příběh, který nevrhá dobré světlo na ministra zahraničí české vlády. Jakub Kulhánek odvolává z evropské centrály OSN českého velvyslance Petra Gajdůška. Ten je v Ženevě teprve dva roky, takže si bude balit v půli standardního mandátu. A co že je to na této výměně tak pikantní?

Gajdůšek ještě v Sobotkově vládě působil na ministerstvu zahraničí v postavení státního tajemníka. Tato funkce skýtá určitou personální moc. Gajdůšek měl postupovat podle čerstvě přijatého služebního zákona. Služební zákon v sobě obsahuje prvky vedoucí ke vzniku úřednické šlechty, jeho příznivci však argumentovali nutností státní správu odpolitizovat a odborně pozvednout. Pro odborné náměstky, za něhož se tehdy člen ČSSD Kulhánek vydával, po přijetí zákona platilo, že mají na dobré úrovni ovládat nejméně dva cizí jazyky.

Na ministerstvu tento certifikát vzbudil ten typ důvěry, jíž se mezi právníky těší jiný sociální demokrat Michal Hašek poté, co získal titul JUDr. na vysoké škole Danubius ve Sládkovičově. Brzy poté, co mu Gajdůšek neudělí výjimku a Kulhánek neprojde konkurzem, na ministerstvu zahraničí končí. Nikoliv definitivně, coby pravá ruka předsedy Hamáčka se do Černínského paláce letos v dubnu vrací, přičemž na pozici ministra se služební zákon samozřejmě už nevztahuje. Je čas vyrovnat staré účty. Anebo není, protože vrátit to takhle okatě původci svého pokoření může být lidsky pochopitelné, ale také to může vést k otázkám, proč přesně Kulhánek tehdy z ministerstva odešel.

Jeden přední znalec české diplomacie tu, jakoby na Kulhánkovu obhajobu, argumentuje, že Gajdůšek na Ženevu není odborně způsobilý. Ačkoliv se to nezdá, post velvyslance u mezivládní organizace, byť by byla tak nadbytečná jako OSN, vyžaduje větší um a zkušenost, než jaké jsou nutné pro „bilaterálního“ velvyslance u jiné vlády. I tento argument se bohužel pro ČSSD při jen trochu hlubší úvaze obrací proti ní.

I Gajdůšek se do té Ženevy dostal s přímluvou svého bývalého šéfa Petra Rafaje, prezidenta antimonopolního úřadu za ČSSD, i jeho můžeme považovat za stranického diplomata. To, že se Gajdůšek ve funkci státního tajemníka ministerstva zahraničí choval více státotvorně než stranicky (viz Kulhánek), působí ještě ve zpětném pohledu k překvapivě i proto, že se to konalo na pozadí nečekaně prudké infiltrace ČSSD do struktur české diplomacie (které pak služební zákon částečně zabetonoval).

Dnes se sociálnědemokratická strana nachází v existenčním ohrožení, po příštích volbách už ani nemusí být zastoupena ve sněmovně. Poslední Kantar jí přiznává 3 procenta hlasů, méně než Trikolóře nebo nové Šlachtově Přísaze. Ochota vyřizovat si v takové situaci mezi sebou staré účty napovídá, že nejstarší česká politická strana vstupuje do stavu agonie.