Dobrou chuť, pokud právě obědváte. Ale při hodnocení podávané stravy je třeba se chovat ostražitě. Příkladem buďtež aktuální peripetie v životě publicisty a historika Toma Nicholse. Má účet na Twitteru a dopustil se tam názoru, což neměl dělat. Nedokázal se ovládnout a reagoval na výzvu uživatele Johna Beckera, který chtěl, aby lidé formulovali nějaké kontroverzní stanovisko o jídle. A napsal, že indická kuchyně podle něho, stručně řečeno, stojí za starou bačkoru, „a my se tváříme, že ne“. Následovalo obvyklých patnáct minut celosvětové virtuální slávy, možná by si ji raději odpustil. Publikum bylo zjevně šokováno tím, že Nichols na výzvu formulovat kontroverzní názor reagoval formulováním kontroverzního názoru.

Část mnoha a mnoha reakcí byla jaksi meritorní – lidé s různou mírou agrese nebo opovržení tvrdili, že se Nichols mýlí. Mnozí jiní ale jeho post vnímali jako výraz morálního selhání nebo rovnou neodpustitelných předsudků. Byl (jako zarytý antitrumpovec) označen za „Donalda Trumpa jídla“. Na Twitteru pověstná aktivistka indicko-amerického původu rychle připomněla: „Když bílí lidé pomlouvají indické jídlo, je to pro mě extrémní spouštěč jako pro člověka, kterému říkali, že divně páchne, že jeho jídlo divně páchne a že Indové s.rou na ulici, a proto u nich všechno divně páchne.“ Kartáč ale nakonec dostali i ti, kdo se na Twitteru předháněli ve slovech uznání pro indickou kuchyni. „Když běloši pomlouvají indické jídlo, je to protivné. Ale když ho vynášejí, je to taky protivné. Mám z toho stejný pocit, jako když jsem jako dítě slyšela bělošky rozplývat se nad sárí mé maminky, se kterou přitom mluvily, jako kdyby byla dítě,“ napsala publicistka a IT specialistka Sonia Gupta. Situaci správně vyhodnotil můj oblíbený novinář Jesse Singal, který napsal, že indické jídlo má rád, ale má ho rád „tak akorát“. Je v logice věci, že tento zásadní spor neunikl pozornosti světových médií – referovaly o něm BBC, Indian Times, Russia Today a další. Plyne z toho nějaké širší poučení? Asi plyne, těžko ale říct, jaké.

Další vlnku (vlnu?, tsunami?) vzrušení vyvolal vskutku pozoruhodný text Elieho Mystala v předním americkém levicovém časopise The Nation. Vyšel v předvečer Dne díkůvzdání, to je ten svátek, kdy se v Americe scházejí širší rodiny a pojídají spolu krocana. Mystal se odvážně postavil proti tezi, že u svátečního stolu, kde se mohou sejít příbuzní různých politických přesvědčení, je potřeba se potenciálně kontroverzním tématům vyhýbat. Doba je vážná, jde o všechno, Amerika podle něho stojí na pokraji propasti autoritářství, letošní Díkůvzdání je možná poslední příležitost se s trumpovskými příbuznými setkat. A proto je potřeba do nich šít co nejostřeji. „Třeba nemáte rádi konflikty, ale když už z vlastní vůle sedíte u jednoho stolu s Trumpovými stoupenci a popírači změny klimatu, protože s nimi jste náhodou příbuzní, je konflikt nutný. Cokoli menšího by byl appeasement a toho už tu bylo posledních pár let až moc.“ Mystal pak přináší pár praktických tipů, jak do toho jít. Všechny ty pomýlené strýčky a tetičky průběžně kontrolovat s fakty, ověřovat si na Googlu veškerá jejich tvrzení, odhalovat politické dimenze i u těch naprosto apoliticky působících témat, nepominout žádnou příležitost upozornit pomýlené příbuzenstvo na jeho rasismus, sexismus, homofobii a další předsudky. Odměnou pro – Mystalovými slovy – „apoštoly pravdy“ má být... těžko vlastně říct co. Asi dobrý pocit z toho, že to někomu nandali a dostáli náročným kritériím autora toho svěžího dílka. A taky snad to, že udělají dobrý dojem na vlastní potomky či na nějakého toho synovečka či neteř, z nichž se pak jednou i díky tomuhle stanou podobní „rebelové“. Zvláštní strategie. Volby za dveřmi, u stolu deset, dvacet lidí, mezi nimi třeba nějací nerozhodnutí voliči. Je třeba do nich šít, předvést se v tom nejhorším světle, pořádně jim ten svátek otrávit. Možná tak jeden zapůsobí na dítě, které k volbám půjde v roce 2028. Za pár hlasů ztracených v – opět Mystalovými slovy – „těch nejdůležitějších volbách našich životů“ to nepochybně stojí. S takovýmito protivníky spojenců netřeba.