Už i posledním domácnostem a firmám, kterým skončila fixace cen nebo ji vůbec neměly, přicházejí zálohy na elektřinu a plyn na příští rok. Jsou několikanásobně vyšší než dosud. Projevuje se v nich strop, který vláda Petra Fialy schválila pro celý příští rok. Ten dosahuje 240 eur za megawatthodinu včetně daně z přidané hodnoty u elektřiny a 120 eur u plynu. Stalo se to, co se dalo čekat, energetici využívají vládní strop na maximum. A přestože tvrdili, že elektřinu prodávají na roky dopředu, teď najednou do účtů propisují aktuální vysoké ceny. Při vyjednávání o regulaci se přitom vždy odvolávali na to, že předem elektřinu prodávali výrazně levněji. Často mluví o cenách kolem 70 eur za megawatthodinu. Tu elektřinu od nich tehdy předem za tuto cenu nakoupili obchodníci. Ti ji teď ale zákazníkům prodávají na to, co vládní strop dovolí. Za 240 eur za megawatthodinu. To může být až několikanásobek původní ceny. Ten rozdíl zůstává v kapse obchodníků. Ti jsou velmi často ze stejných energetických skupin jako výrobci. Takže není nic jednoduššího než prodat levně vlastnímu obchodníkovi a ten pak draze prodá konečnému zákazníkovi. Čistý zisk, v tomto případě přinejmenším 170 eur za megawatthodinu, zůstává doma v energetické skupině. Proto budou mít obě největší domácí energetické firmy EPH Daniela Křetínského a polostátní ČEZ zisky za letošní rok kolem 70 miliard korun.

Po několika měsících od chvíle, kdy Fialova vláda zastropování pro domácnosti a malé firmy schválila se ukazuje, jak velkou roli sehrálo to, že strop na elektřinu je tak vysoko. Funguje jako psychologická regulace. Bez ohledu na to, jaká je aktuálně cena na trhu (a v některých dnech je výrazně nižší než oněch 240 eur za megawatthodinu) se do účtů pro lidi a firmy dostává ta nejvyšší částka. Kdyby byl strop výrazně nižší, do faktur by se přirozeně propsala ta nižší suma. A teprve potom by přišlo vyjednávání, kolik stát bude energetikům kompenzovat.

Ekonomicky by se to projevilo v nižší inflaci, protože ceny energií prostupují do účtů za všechno zboží a služby. To by znamenalo nižší pád reálných platů a životní úrovně a hlavně by to psychologicky snížilo tlak na další zdražování. To, čemu ekonomové říkají inflační očekávání. Politicky by to přispělo k uklidnění obavy a úzkosti lidí, které přirozeně dál vyhrocují atmosféru ve společnosti.

Vláda si ale na nižší stropy netroufla, protože se obávala, že bude firmám muset platit příliš velké kompenzace. Rozdíl mezi tržní a stropovanou cenou. A že ty kompenzace přijdou státní rozpočet na stovky miliard korun.

Realita je taková, že při nejlepší snaze nikdo neumí říct, jak vysoké kompenzace budou. Nikdo totiž neví, za kolik energetici vyrobenou elektřinu obchodníkům skutečně prodávali. A kolik tedy ti obchodníci budou žádat na kompenzacích.

Příběh se stropy ukazuje, v jak slabé pozici je stát a regulace elektřiny. I insideři, kteří na přípravách zastropování pracovali, tvrdí, že zatím nemají jasno, jak se budou kompenzace za stovky miliard vykazovat a kontrolovat. Jde o tisíce transakcí, v nichž se budou točit stovky miliard korun.

Tím neuralgickým bodem, který má rozhodovat o stovkách miliard korun ze státního rozpočtu, se má stát Energetický regulační úřad (ERÚ). Vláda zatím neschválila nařízení, jak přesně se bude kompenzovat. V této chvíli je ale zřejmé, že ERÚ na to není připraven. Nemá od výrobců a obchodníků s energiemi žádná jasně definovaná data, aby mohl rozhodovat, která kompenzace je oprávněná a co je naopak čistě snaha vytáhnout ze státu co nejvíce peněz. Ještě horší je to s odpovědností za miliardová rozhodnutí. Energetický regulační úřad nemá jednu hlavu, která by rozhodovala a s níž by politici mohli komunikovat. V čele stojí kolektivní vedení, kde se odpovědnost snadno rozplyne.

Čekají nás měsíce rulety o stovky miliard ze státního rozpočtu. Ve chvíli, kdy není jasný, kdo za ně vlastně odpovídá. Není to ani ministr průmyslu, ani financí. Až se objeví první sporné případy bude jeden svalovat odpovědnost na druhého. Je těžko pochopitelné, proč v čase největší energetické krize za desítky let máme neviditelnou ministryni pro vědu a nemáme vicepremiéra pro energetiku.