Nejprve přestavba torza kamenné stodoly na ateliér, poté minimalistická přístavba rodinného domu. Díky úzké a dlouhodobé spolupráci architekta s designérem došlo v moravskoslezské vesnici ke krásnému provázání dvou architektonicky autonomních světů.

Kámen úrazu

Když se zeptáte architektů, co je důležitým předpokladem úspěšného projektu, většinou uslyšíte jako odpověď, že je to dobrý vztah s investory. Každý architekt vám totiž může povyprávět o svých zkušenostech, kdy slibný projekt pohořel na neshodách s klienty, kteří se z různých důvodů nakonec nedrželi návrhu a realizace dopadla tak, že si ji autoři raději ani nepověsili na své webové stránky. Investor zkrátka musí mít důvěru v architekty, v jejich schopnosti a zodpovědnost, na architektech je pak respektování potřeb, přání a možností klientů. Vzájemné pochopení po profesní i lidské stránce není vůbec samozřejmost, a proto by lidé měli výběru vhodných architektů věnovat náležitou péči – jinak totiž hrozí, že namísto inspirující spolupráce přijde otravné několikaleté handrkování, na které ani jedna strana nebude ráda vzpomínat.

Úspěšný výsledek se nejlépe pozná podle toho, že spolupráce neskončí u jednoho projektu. Jako v případě architekta Kamila Mrvy, známého architekta z Kopřivnice, a designéra Radka Leskovjana. Poprvé se potkali v roce 2005 u přestavby sídla Leskovjanovy značky oblečení UAX, na kterou ihned navázali oceňovanou realizací designérova ateliéru ve vesnici Kojetín poblíž Nového Jičína. Předchozí zkušenost byla tady zcela klíčová, protože architekt tehdy přišel s návrhem, který vyžadoval ze strany investora velkou míru důvěry. Radek Leskovjan už ale věděl, že se může na nápady Kamila Mrvy stoprocentně spolehnout.

Ateliér vznikl na místě staré vyhořelé stodoly z poloviny devatenáctého století, po které na krásném a klidném pozemku s dalekými výhledy do krajiny podhůří Beskyd zbyly už jen fragmenty stěn a pilířů. Jak dnes Kamil Mrva vzpomíná, bylo mu tehdy líto tyto pískovcové konstrukce jen tak srovnat se zemí, a tak přišel s návrhem vložení nového objektu ateliéru mezi ně. Jde o lehkou dřevěnou novostavbu, nad kterou se vznáší pultová dřevostavba. Spojení nového a starého je řešeno velmi harmonicky a realizace vyvolala obrovské ohlasy jak u nás, tak v zahraničí. V Česku šlo navíc o jeden z prvních příkladů „domu v domě“.

Rozvinutí myšlenky

Před šesti lety se Kamil Mrva s Radkem Leskovjanem v Kojetíně opět sešli – tentokrát kvůli nové přístavbě, tak aby na místě mohl vzniknout plnohodnotný domov majitele. Pro architekta to byla příležitost dále rozvinout svoji předchozí úspěšnou realizaci, zároveň ale výzva, aby vzhledem k malé rovinaté ploše pozemku, na které by se dalo stavět, nějak nenaboural kouzlo ateliéru přirozeně usazeného v krajině. Mrva proto nakonec nechal odbagrovat část stoupajícího svahu, aby se v něm mohla uhnízdit podélná hmota novostavby. Tímto rozhodnutím se zároveň uvolnilo místo pro zahradu, atrium vymezené oběma stavbami, které se do něj svými velkými prosklenými plochami otvírají.

Přestože se pozemek rozkládá uprostřed vesnice, mají obyvatelé domu díky konfiguraci terénu naprosté soukromí. Architekt Kamil Mrva se snažil novou stavbu minimalizovat ve všech ohledech – jak co do velikosti, tak i co do jejího architektonického výrazu. Jako hlavní materiál stavby zvolil beton, který je díky sendvičové konstrukci přítomný uvnitř i venku. A protože se dům jednou stranou opírá o svah, na který navazuje plochá zelená střecha, druhá je z velké části prosklená, aby do interiéru proudil dostatek denního světla. V přístavbě najdeme dětský pokoj, ložnici, koupelnu a šatnu, jako společný obývací prostor s kuchyní slouží objekt ateliéru v torzu stodoly. Pro přechod mezi objekty byl vytvořen krásný prosklený krček posilující vztah mezi domy a zahradou. Téma propojování je ostatně právě tím, za co architekt spolu s investorem zaslouží v případě tohoto inspirujícího projektu velké uznání.