Na lačnosti, s níž se snad celý veřejný prostor vrhl do odsuzování vpádu Trumpových fanoušků do Kapitolu, něco nehraje. Těžko se zbavit podezření, že za tou sborovou rozhořčeností je touha naskicovat dnešní pravici, respektive její nepoddajnou část, jako agresora ohrožujícího přímo ústavní pořádek, přestože ona ve skutečnosti ohrožuje jen konsenzus „elit“.

Obraz pravice-agresora nemůže být vzdálenější pravdě. Určujícím rysem vývoje na Západě je už několik let neutuchající ofenziva proti všem těm, kdo si přejí, aby svět zůstal zhruba takový, v jakém vyrostli. Jakékoli „pokrokové“ téma prosazují nepřátelé odcházejícího světa s nevídanou agresivitou.

Boj proti rasismu od ideálu „rasové slepoty“ Martina Luthera Kinga už dávno zmutoval do upřednostňování nebělochů. V úřadech a velkých korporacích jsou stále častější povinná školení z diverzity (v Británii teď na něj hnali i lékaře v penzi, kteří se dobrovolně přihlásili, aby vypomohli s očkováním proti covidu). Kritika islámu je okamžitě islamofobie, a tedy rasismus, a to i pokud se jí dopustí kritický muslim. Francouzského komentátora a spisovatele Erika Zemmoura nedávno za zmínku o muslimských ghettech odsoudili k pokutě 10 tisíc eur, načež proti němu ministerstvo spravedlnosti otevřelo další vyšetřování. Genderová ideologie je sice i na Západě pořád ještě pro většinu společností cizí, směšný nesmysl, ale to britské policii nebrání, aby tu a tam pro výstrahu zatkla nějakého ubožáka, který si na síti dělal legraci řekněme z teorie tekutého genderu.

Případy cancel culture, zakazování a výmazu nonkonformistů, se za poslední roky počítají na stovky, přičemž velká většina se udála v posledních dvou letech. Touha vidět své dítě na anglosaské univerzitě, dosud cíl mnoha tvrdě vydělávajících Čechů, se kvůli bigotní levici, která už ovládá i špičkové univerzity, stává čímsi z kategorie Draze koupený problém.

USA, laboratoř budoucnosti v tom dobrém i špatném, nám nově předvádějí, že cenzura neskončila porážkou diktatur v Evropě. Jen ji dnes místo státu provozuje levice ze Silicon Valley, v jejíchž rukou jsou dnes hlavní komunikační kanály. Odpojení sociální sítě Parler několik dní po „útoku na Kapitol“ bylo zřetelně koordinováno, podílely se na něm Google, Apple, Amazon. A této svatouškovské trojici ještě musíme předsadit Facebook. Pořadí není náhodné, odpovídá bonmotu sdílenému mezi americkými konzervativci. Převyprávěn zní asi takto: Když Twitter a Facebook zakazovaly uživatelům osobní účty, řeklo se: Jsou to privátní firmy, takže jakápak cenzura. Vytvořte si svoje vlastní, pravičácké Twittery. Když Google a Apple přestaly nabízet aplikace Parleru (pravičácký Twitter) pro mobilní telefony, řeklo se: Jaká cenzura? Nikdo vám nebrání vytvořit si vlastní servery a na nich si aplikaci nabízejte. Když nejnověji Amazon fakticky pošle Parler off-line, jaká rada konzervativcům bude následovat? Asi ať si vytvoří nějaký svůj internet.

Na internetu se teď dějí ošklivé věci, za jejichž předpověď se ještě nedávno dávala diagnóza perzekuční syndrom, zařazovalo se do konspirační scény. Ale tato ohromná moc několika progresivních bilionářů a jejich zaměstnanců (ostřejší postup vůči Parleru si prý v Amazonu vynutil zaměstnanecký kolektiv) se netýká pouze USA, týká se celého světa. Jednak to pro jiné mocnosti bude podnět přemýšlet o jiné, na pohnutkách pár Američanů nezávislé infrastruktuře, jednak, bezprostředněji, zostřený režim pocítí odpůrci progresivistických kauz všude po světě.

Omezování svobody na sítích je tak zásadní jev, že by dnes proti němu neměli protestovat jen politici z toho politického tábora, který je právě pod palbou, ale všichni. Proto jsou tak cenné hlasy na obranu Trumpova twitterového účtu nebo proti cenzuře na internetu, když zazní od osob, které s trumpovským hnutím nemají mnoho společných zájmů. Ať už jde o Angelu Merkelovou, ruského opozičníka Alexeje Navalného, amerického levicového novináře a spoluobjevitele elektronického šmírování Bílým domem Glenna Greenwalda, nebo i těch několik českých levičáků, jako je pirátský europoslanec Marcel Kolaja či signatář petice Stop cenzuře a náš bývalý velvyslanec ve Francii Petr Drulák.