S tím, jak se vyhrocuje situace kolem druhé policejní žádosti o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka (oba ANO) k trestnímu stíhání, padají na adresu policie ze strany nově se formující exekutivy pozoruhodná slova. Koncem minulého týdne nejprve předseda sněmovny Radek Vondráček (ANO) vysvětlil, že by žádosti vyhověl, teprve až budou policie i soudy nezávislé. A designovaný ministr vnitra Lubomír Metnar pro Aktuálně.cz oznámil, že má kvůli Čapímu hnízdu své pochybnosti: „Budu chtít vidět, jaký je objektivní stav. Budu chtít mluvit s jednotlivými lidmi a budu chtít, aby se mi k tomu vyjádřili a řekli, jak to vypadá.“

Je normální, aby se ministr vnitra zajímal o práci konkrétních detektivů a jednotlivé policejní spisy? A je ovšem „ve sboru“ normální situace? Doyen české policie Oldřich Tomášek, bývalý policejní prezident a krajský ředitel v Karlových Varech, odešel do civilu letos v dubnu. Vzhledem k tomu, že loni stál při sporu mezi ministrem vnitra Milanem Chovancem a Babišem o tzv. policejní reorganizaci na Chovancově straně a přijel ho proti Robertu Šlachtovi a státním zástupcům podpořit před televizní kamery, je překvapivé, jak kritický je i k odcházejícímu ministrovi.

Předseda sněmovny za ANO Vondráček podsouvá soudům a policii, že nejsou nezávislé. Jak je to s policií obecně, je nezávislá?

Musím říct, že přestože člověka podezřelého ze spolupráce s StB v úřadu premiéra nechci, z kauzy Čapí hnízdo mám divný pocit. Protože když se něco šetří několik let a pak těsně před volbami vytáhne, logicky se ptám, jestli v tom není něčí zájem.

Ono se to ovšem šetřilo rok a půl a je úředně potvrzeno, že zdržovali ti od Babiše.

A Čapí hnízdo bylo dostavěné kdy? 2008? A roku 2016 se to začalo šetřit. Hm. Já o té kauze nic konkrétního nevím, akorát mi připadá divná. Zažil jsem řadu ministrů vnitra, a když zrovna ten dosluhující prezidentovi republiky řekne, že o kauze Čapí hnízdo nic neví, nemůže mluvit pravdu.

Tím dáváte Vondráčkovi implicitně za pravdu, že policie zpolitizovaná je?

Nechci kritizovat svoje bývalé kolegy. Čapí hnízdo vyšetřuje pražská správa kriminálky, kde je spousta normálních, poctivých detektivů. Ale zase – divím se, že takovouhle kauzu si pod sebe nestáhla například protikorupční policie. Normálně si přece kauzy, které zasahují do politiky, braly celostátní útvary.

Podle čeho poznáme, jestli si nový ministr vnitra, respektive vláda, začíná policii ochočovat? Že vymění policejního prezidenta Tomáše Tuhého?

To by pro mě bylo pozitivum. K důvodům se v našem rozhovoru klidně ještě vraťme. Ale já se spíš obávám, že poněvadž oba muži jsou z Ostravska a sloužili na stejné správě, může Tuhý pokračovat dál. Akorát pod jiným praporem.

Zdá se vám možné, že by byl vyměněn policejní vyšetřovatel Čapího hnízda?

Ta kauza je tak rozjetá, že by měl proběhnout normální soud. Jediný, kdo je oprávněný ji teď zastavit, respektive odvolat vyšetřujícího detektiva, je státní zástupce. Policejní prezident nemůže říct: tenhle detektiv už to vyšetřovat nebude. Státní zástupce ano, pokud by našel vážné chyby v dosavadním vyšetřování. Ale nemyslím si, že by tam byly, takhle politicky závažnou kauzu státní zástupce obvykle dozoruje velmi pečlivě. Takže spíš je otázka, jestli oba pány vydá sněmovna. Na druhou stranu, i kdyby Babiše s tím druhým vydali, soud může trvat klidně dva roky. Po celou dobu budou politici jiných stran říkat, že premiérem nemůže být stíhaný člověk. A kdyby ho prezident jmenoval premiérem a policisté mezitím odstíhali, tak to bude ostuda po celé Evropě. Na Ukrajině by to prošlo v klidu.

A co říkáte slovům adepta na ministra vnitra Metnara, že bude chtít o vyšetřování mluvit s jednotlivými policisty a zjišťovat si stav věci?

Nelíbí se mi, samozřejmě.

Nebylo by to ještě před třemi čtyřmi lety na okamžité odstoupení?

Před třemi lety nevím, před deseti určitě. Ono se to zhoršuje postupně.

Kdy to zhoršování začalo? Předpokládám, že mluvíte o míře, v níž ministři nebo vládní politici nahlížejí do policejních kauz.

Po mně v roce 1998 nastoupil Jiří Kolář, zkušený kriminalista, takový ten pan vyšetřovatel. Zpočátku byl velice dobrý, a ke konci ho to semlelo. Začínal za ministra Václava Grulicha, kvůli kterému já jsem sice odešel, ale který se pak překvapivě choval velmi slušně. Kolář ovšem dosluhoval za Stanislava Grosse. Všichni jsme věděli, že měl na policejním prezidiu náměstka, který se spisy chodí na ministerstvo. Tehdy to začalo, tak 2002, 2003. Gross chodil s policisty hrát fotbal – a najednou řídil policii. Ministr. Já jsem potom několik let strávil mimo Prahu, dělal jsem znovu okresního ředitele, a teprve když zrušili okresy a zavedli jenom kraje, přihlásil jsem se do konkurzu na krajského. A z toho titulu jsem zase začal jezdit na celostátní porady a s otevřenou pusou zíral, jak se mezitím Praha změnila. Teď poslední rok jsem se vyloženě trápil. Fakt jako za komunistů. Čtrnáct krajských ředitelů, nikdo tam nepromluví, hovoří jen policejní prezident Tuhý. Já mu říkám politruk. O práci, o tom, co policie kde šetří, o podstatě naší profese ani ň, prezident místo toho vede polopolitické řeči. Jak to pan ministr dobře dělá. A kolik nám pan ministr přidal. A jak jsme se, myšleno policie, nikdy neměli tak dobře. Dostali jsme nové kožené bundy, kůží vypolstrované superby. Ale jenom papaláši. Pak jeho náměstci vždycky každý řekl něco za sebe a rozjeli jsme se zpátky domů.

V čem se porady za Tuhého lišily od porad dřív?

Rozhodně si nemyslím, že bych to ve své době dělal nějak obzvlášť dobře, ale měl jsem pod sebou tehdy 84 okresních policejních velitelů plus osm krajských ředitelů, a když kdokoliv z nich zavolal, paní sekretářka mi okamžitě přerušila poradu a já vzal telefon. Protože by asi nevolal, kdyby to nebylo nutné. Na poradách mi každý krajský ředitel musel vyložit, co se u něj v kraji děje, jestli objasnili ten či onen případ. Teď jsem se za čtyři roky coby krajský ředitel policejnímu prezidentovi ani jednou nedovolal. On se, pravda, naučil mluvit, měl nějakého kouče na rétoriku a jezdil po republice po takové šňůře setkání s řadovými policisty. A já co jsem znal z porad, on potom slovo od slova, totéž, říkal řadovým policistům během té svojí road show. Jak jsou důležité nové uniformy a jak je důležité, aby důstojníci měli zlaté knoflíky, a praporčíci stříbrné knoflíky. Kromě toho mi vadí, když se zavádí organizační změny bez diskuse. To bych já si nedovolil, vždycky jsem chtěl, aby se mí podřízení vyjádřili.

Dáte mi nějaký příklad, aby ho pochopil i laik?

Už některý z Tuhého předchůdců sebral krajům operativní techniku. A že odposlechy se budou provádět centrálně. Teď Tuhý připravil návrh, že se z krajů vezmou i sledovací útvary. A když jsme coby krajští ředitelé nesouhlasili, protože tím vezmete kriminálce oči, on řekl, že už je rozhodnuto, že je domluvený s panem ministrem. Šlo o to, aby v centrále věděli o všem. Já jsem jako policejní prezident vůbec nepotřeboval vědět, na kom dělá kriminálka v Ostravě. Mě jen zajímalo, jestli se podaří případ objasnit. Takže nově mají útvary, které zatím pracují pro okresní a krajské kriminalisty, přejít pod centrálu. Přitom na krajích se dělají vraždy, drogové kauzy a podobně. A v okamžiku, kdy i sledka bude v Praze, tak kdo myslíte, že dostane přednost? Expozitury celostátních útvarů, nebo krajští kriminalisté, kteří taky mají své případy?

Předpokládám, že ta centralizace je součástí vzniku Národní centrály proti organizovanému zločinu. Její vznik jste loni v létě zaštítil, teď ale její strůjce kritizujete, když chtějí něco zcentralizovat.

Loni v létě šlo o důležitější princip. Policejní prezident je od toho, aby řídil policii. Tady byla situace, že velitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta přestal poslouchat a začal si dělat, co chce. Za Roberta už pak s námi ke konci krajské expozitury ÚOOZ vůbec nespolupracovaly. A to je začátek konce. Oni si tu hrají málem na FBI, ale nás je v republice deset milionů, což je tuším v celé Americe New York. U nás by ta mnohokolejnost skončila bratrovražednou válkou. Mně se na kraji nejčastěji stávalo, že jsem ráno přijel do práce a volal mi nějaký starosta: V noci u nás v obci bylo deset aut, obsadili dům, všechny, kdo se šli podívat, co se tam děje, vykopli. Já říkám: Pane starosto, o ničem nevím. Začal jsem zjišťovat, co se stalo, a ono se ukázalo, že zasahoval celostátní útvar. Problém je, že oni chodí oblečeni v civilu, džíny, trička, pak si nasadí kuklu, v ruce drží zbraň. Já jsem se neustále bál, aby se s našimi policajty navzájem nepostříleli. Představte si, že naši uvidí ozbrojence v kuklách, jdou zjistit, co se děje, a ti ozbrojenci je vyhodí s tím, že to není jejich věc. Přitom už léta platí rozkaz, že když takzvaný elitní útvar jede někam zasáhnout, musí na operační středisko kraje poslat informaci, že se v pátek budou vyskytovat, já nevím, v Chebu. Tento rozkaz speciální útvary zásadně porušovaly. Dodržovala ho jen URNA. Uvádím to jako příklad zvyků, které zavedl Robert, v jejichž důsledku oni se zbytkem policie přestali komunikovat.

Před třemi lety naše krajská hospodářská kriminálka dělala případ s nějakými deseti miliony korun škody, tedy v celostátních měřítkách nic zvláštního. Proto o něm nemluvím. Nicméně jsme zjistili, že na mých detektivech z tohoto případu dělá inspekce. Detektivové z ÚOOZ se spojili s podezřelými a dávali inspekci informace na mé lidi. Neuvěřitelný případ, vyvolal jsem kvůli němu střet. I proto jsem loni vystoupil proti Robertovi. Když má systém fungovat, musí platit, že větší bere. V okamžiku, kdy jsou v policii dva nebo tři, kteří si dělají, co se jim zlíbí, to špatně skončí.

Kde se vzala ta aura jediného funkčního útvaru ÚOOZ, jediného statečného policajta Šlachty? Tak mluvil například ministr spravedlnosti Robert Pelikán – a tvářil se u toho zcela vážně.

Šlachta to měl mediálně dobře ošetřeno. Vzpomínáte si, kdy byl v televizi poprvé vidět jeho předchůdce Jan Kubice? Tuším v roce 1994, po zásahu v restauraci U Holubů, a ovšem potom, když nesl do sněmovny tu blbou zprávu, o dvanáct let později. Naopak Šlachta byl v televizi pořád. Pokud vím, když měl Robert vystoupit v České televizi u Václava Moravce, pan moderátor za ním předtím jel a probírali, na co se ho potom v televizi bude ptát. V 90. letech něco nepředstavitelného.

Co by dnes pro policii znamenalo, kdyby se Šlachta vrátil, a to rovnou na policejní prezidium? Babiš přeci na jedné nahrávce od Šumana vypráví, že mu Šlachta vzkazuje: Právě policejním prezidentem chci být.

To by bylo špatné. Totiž policisté jsou zvláštní sorta lidí. Často velmi spravedliví, poctiví pracanti, ale s klapkami na očích. Některé lidi uvnitř sboru máme my policajti hodně rádi, některé hodně rádi nemáme. Já taky. A kdyby Robert, proti kterému loni v létě řada kluků vystoupila – tam jsem přeci nestál zdaleka jenom já –, nastoupil do čela, opět by odešla řada lidí. Protože on by se regulérně mstil. A kdyby ještě víc začal upřednostňovat ten rádoby FBI styl, tak protože peněz v policii není moc, logicky by se ubíralo u obyčejných policistů. U těch, kteří mají na starosti drtivou většinu toho, co trápí normální lidi. Kteří vyšetřují, když vám někdo vykrade byt. Poněvadž důležitější je přece udělat s kamerami v zádech zátah s 300 lidmi, kauzu, kterou normálně dělají kluci na okresech, jenom se to nepouští v televizi. Ročně se v republice stane 200 tisíc trestných činů. Kolik z nich šetří elitní útvary? Desítky. Že by dělali na těch největších a nejtěžších, jak se traduje, vůbec není pravda. Ty případy vyšetřují krajské kriminálky. Takže když tu nějaký politik začal vykládat, že jenom ÚOOZ funguje, tak tím mimochodem na 14 krajích urážel stovky poctivých kriminalistů, kteří těžké případy dělají taky. Šlachtův útvar na to, kolik měl zaměstnanců, moc případů neudělal. Tehdy jsem si to zjišťoval, na 500 lidí tuším šestnáct k soudu dovedených trestných spisů, což je hrozně málo. Nicméně v médiích se vytvořila úplně jiná realita. Vůbec média… Dodnes mě z mojí éry mrzí, co se stalo s orlickými vraždami. Těm ve skutečnosti na kloub přišel jeden úplně obyčejný detektiv ze středočeské kriminálky. Neměl sice důkazy, ale správně vydedukoval, že na dně přehrady leží mrtvoly. Když vytáhli první, toho detektiva už jste nikdy neviděl, protože věc uchopil šéf středočeské krajské vyšetřovačky Josef Doucha. Od té doby se traduje, že Doucha objasnil orlické vraždy, ale ve skutečnosti za mediálními hrdiny zpravidla bývají neznámí, obyčejní detektivové.

Státní zástupci si nicméně rádi vybírají mediálně proslulé policisty. Považujete to za porušení subordinace v policii?

Hlavně je to porušení zásady místní a věcné příslušnosti v trestním řádu. Policejní prezident jen stanoví rozkazem, jaký útvar má dělat jaké kategorie trestných činů. Když ÚOOZ vznikal, byl skutečně určený pro boj s organizovaným zločinem. Proti korupci byl určen jiný útvar, Služba pro odhalování korupce a závažné trestné činnosti, SPOK. Ti mimochodem za Klause, v době, kdy byl nejsilnější, zatkli s devíti miliony v kufříku Liznera (Jaroslav Lizner, ředitel Centra kuponové privatizace, zatčen v říjnu 1994, posléze odsouzen na šest let vězení – pozn. red.). A šlo to, nevznikl absolutně žádný poprask. Na Liznerovi pracovaly útvary, které to mají dělat. Teď v posledních letech ÚOOZ začal dělat hospodařinu – a Lenka Bradáčová ještě řekne, že nevěří nikomu jinému než jim. Vždyť je to hrozné. Pokud nevěřila konkrétnímu policejnímu útvaru, měla vyvolat jednání s policejním prezidentem, doložit mu, o co šlo, a policejní prezident měl případně vyhodit šéfa útvaru. Hlášky, tomu nevěřím, tak pověřím svého oblíbence, chápu jako těžké narušení systému.

Tvrdíte, že v posledních letech se situace v policii obecně zhoršuje. Co jsou další zlé trendy?

Vezmu to odspodu. V Karlových Varech chybí sto lidí. Jenom za mě jich odešlo 60, vesměs do Německa na dělnická místa. Ať už dosavadní vláda byla, jaká chtěla, tak dvakrát nebo třikrát za sebou zvedla platy policajtům. Naposledy v listopadu o deset procent, byť to není nárůst celého platu, ale jen tarifní mzdy podle tabulek. Ta je mimochodem u nastupujících kluků asi 14 tisíc hrubého, takže on dostane 14000 korun, z čehož mu třetinu spolykají daně, a nakonec si přilepší o 800 korun. Zaplať pánbůh za ně. Nicméně co chci říct: Když u mě kluci nastupovali k policii, brali celkem 18 tisíc hrubého. Po odečtu daní a započítání přesčasů patnáct šestnáct tisíc. A ti kluci v pohraničí najednou zjistí, že když půjdou vedle do Německa k pásu v keramičce balit hrníčky do papírových krabic, dostanou 1200 eur. Já jim mohl nabídnout jen mizerný plat. A pak oni ke všemu sledují, že při tvorbě oné národní centrály, aby přeplatili detektivy, co se nejdřív solidarizovali se Šlachtou, tak těm přidali navrch pět tisíc na osobním ohodnocení. Zrovna z útvaru, který toho u nás v kraji moc nepředvedl. Takže vztahy uvnitř policie jsou rozhozené i tímto způsobem.

A není problém v tom, že policistů je celkově moc? Za Kubiceho se říkalo, že stačí 40 tisíc lidí, za Chovance se začalo cílit opět na 44 tisíc.

Policajtů na ulicích je pořád stejně. Zvyšuje se počet lidí v ústředí, v administrativě, takzvaných koordinátorů. Kubice nám svého času zrušil povinnost systemizovaných míst na krajských ředitelstvích, čili neměli už jsme povinnost některá tabulková místa ve vedení obsazovat. Mohl jsem tím pádem ušetřit a investovat víc do policistů v terénu. Posléze za Chovance ten trend zvrátili. Dnes mají krajští ředitelé zpátky povinnost systematizovat.

Jiné téma – odposlechy. Používají se skutečně příliš?

Ano. Protože detektivové na celostátních útvarech už neumějí detektivní práci. Malý pitaval z velkého města byl poslední pořádný seriál o práci policie v Čechách. K práci detektiva je potřeba sešit na poznámky, nohy, a když máte štěstí, tak auto. Detektiv musí být v prostředí večer, v noci, musí vidět, kdo s kým sedí v hospodách, protože zločinci se v hospodách domlouvají, koho přepadnou, koho vykradou. Detektiv musí mít neuvěřitelnou osobní znalost podezřelých. Tahle kompetence bohužel vymírá a je nahrazována odposlechem. Oni neustále mají sluchátka na uších a poslouchají drby. Pokud je detektiv normální, vybere si z těch drbů ty, které se týkají trestné činnosti. Pokud není normální, dá všechno do systému a z drbů vytváří pavouky. Začnou pak v útvarech vymýšlet ptákoviny, místo aby se zvedli a šli zjistit do terénu, jestli je na těch drbech něco pravdy.

Zatěžuje ještě dnes policii razie na Úřadu vlády v roce 2013, je to břemeno?

Je to každopádně největší ostuda od roku ’89. Nejen policie, ale celého systému. V civilizované zemi by se policie obrátila na ministra obrany nebo náčelníka Generálního štábu, ať tedy šéf Vojenského zpravodajství, pokud se dostal do podezření, jede tady s pány. On by samozřejmě jel. Tohle se celé dělalo pro novináře. Poslouchejte, já měl bezvadnou spolupráci s bavorskou policií. Když byla v Praze razie na Úřadu vlády, na další poradě v Bavorsku mi tamní policejní prezident říká: Vy jste normálně banánová republika. Stát se to u nás, tak je ostraha vůbec nepustí dovnitř. U nás kdyby nějaká parta pitomců v kuklách vlítla na Generální štáb, zastřelili by je dole u vchodu. Nejhorší je, že jim to prošlo, že se ta kauza pořád jakoby vyšetřuje, pořád se hraje na takové to: Musíme vyčkat, jak to dopadne. V hlavní větvi – organizovaný zločin na Úřadu vlády – je přitom výsledek čistá nula.

Proč jste vlastně odešel od policie? Že už máte odsloužených 40 let, kvůli výsluze?

Kvůli nim. Já když poslední rok jel na celostátní poradu, už ráno jsem měl stažený žaludek. A při návratu jsem se takhle klepal. Už jsem z těch žvástů nemohl, už jsem nebyl objektivní. Říkal jsem si, že to se mnou šlehne, že oni si stejně budou pokračovat po svém a já skončím na vozíku. Kdybych viděl možnost, že po nich policii po volbách převezme někdo rozumný, byl bych to možná i vydržel, ale takhle ne.

Je namístě obava, že se Andrej Babiš bude do práce policie vměšovat?

Jistě. On to přece předvedl, už když byla válka o reorganizaci policie. On vystupoval s tím, které útvary fungují a které ne. A to byl ministr financí. Tak proč by to nedělal jako předseda vlády?

Jak zvenčí poznáme, že se v policii děje něco nepřípadného?

To je těžké. Kdyby ji vedl charakterní člověk, tak to poznáme například podle toho, že prezident odstoupí. Ale jak to poznáme s těmi, kteří to vedou dnes, fakt nevím.