Profesor ústavního práva Aleš Gerloch není muž vyhraněných názorů a velkých gest. Spíš se je vždycky ochoten dohodnout a posloužit každé politické reprezentaci. Takže když profesor Gerloch řekne, že rezignuje z legislativní rady vlády, pokud ji povede ministryně spravedlnosti Taťána Malá, ukazuje to skutečně hlubokou míru lidského, morálního a odborného pohrdání. Ke Gerlochovi se přidali další tři členové legislativní rady.

Právní akademici začali podepisovat petici za její odchod z postu ministryně spravedlnosti, kterou rozjel Petr Bezouška z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Včera večer na ní byly dva tisíce podpisů.

Taťána Malá reagovala bizarní mimořádnou tiskovou konferencí. Ta místy dosahovala komických kvalit legendárního vystoupení komunistického předáka Milouše Jakeše v Červeném Hrádku. Představa, jak tato osoba získá respekt justice, byla iluzorní. Ty pochybnosti o diplomkách byly jen pro veřejnost nejviditelnější a nejkonkrétnější případy její nezpůsobilosti justici vést. Zapadalo za tím, že paní ministryně nemá vzdělání ani na to, aby se v České republice mohla stát advokátní koncipientkou. Bylo zřejmé, že její kvality pro funkci jsou jinde. V loajalitě a vůli hájit Andreje Babiše před trestním stíháním.

Andrej Babiš tu ostudu nemohl nevnímat. Tady už nešlo o žádné mediální útoky, ale bezprecedentní odpor právnických elit. Pro Babiše, který vždycky tvrdí, jak po všech těch neschopných lidech dodá profíky, kteří budou řídit stát jako firmu, to muselo být utrpení sledovat.

Taťánu Malou ale přes všechnu tu ostudu a pohrdání dlouho držel, protože to byl nejlepší a podle všeho jediný adept na splnění pro trestně stíhaného premiéra v této chvíli nejdůležitějšího úkolu. Zastavení trestního stíhání jeho a členů jeho rodiny pro dotační podvod velkého rozsahu na Čapím hnízdě s hrozícím trestem až deset let. Plus zastavení případných dalších vyšetřování, kde policie zatím prověřuje. Mimo jiné jde o daňové úniky a podvod v případu korunových dluhopisů.

Po jakešovské tiskovce už ale tlak nevydržel a Malou nejspíš přiměl k rezignaci, přestože ta se ještě při svém výstupu tvářila velmi urputně a neústupně.

Proto se rozhodl, že se úkolu za Malou ujme sám a převezme alespoň dočasně ministerstvo spravedlnosti. Dostane tak do přímého područí státní zastupitelství. Trestně stíhaná osoba se stává šéfem státních zástupců, kteří mají moc nad její trestní kauzou.

Babiš sám teď může z pozice ministra spravedlnosti navrhnout své vládě, aby odvolala nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a na jeho místo dosadila někoho povolnějšího. Někoho, kdo už ze své pozice v součinnosti s ministrem spravedlnosti Andrejem Babišem bude mít příležitost odvolat vrchní pražskou žalobkyni Lenku Bradáčovou. Stejně jako zasáhnout do Městského státního zastupitelství v Praze, které případ přímo dozoruje.

Zní to divoce? Ano, zní. Jenže už to, že je trestně stíhaný Andrej Babiš nadřízeným státních zástupců, je dost divoké samo o sobě. Teď je potřeba zaměřit se na každý detail dění na státním zastupitelství. Právě žalobci – nikoliv policisté – jsou totiž pány trestního stíhání Andreje Babiše. Je potřeba si pečlivě všímat, jestli čistě náhodou nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman nerozhodne, podobně jako policejní prezident Tomáš Tuhý, přijmout nějakou „nabídku, která se neodmítá“. Jestli se nezačnou chystat nějaké změny na Městském státním zastupitelství a Vrchním státním zastupitelství v Praze, kam dozor a dohled nad Babišovými případy spadají.

Pokud se začne něco dít, bude snaha, aby se to odehrálo s co nejmenší veřejnou pozorností. Asi tak, jako když ještě před nástupem sociálních demokratů na ministerstvo vnitra náhle ohlásil odchod do civilu šéf Národní centrály proti organizovanému zločinu Michal Mazánek.

Andrej Babiš z role ministra spravedlnosti nehraje o nic menšího než o osobní svobodu sebe a své rodiny. Zametačka Taťána Malá mu tu službu prosadit nezvládla, tak se bude muset starat o svou svobodu sám. Ta otevřenost už je opravdu brutální.