Evropa naplno rozjela svou snahu o nahrazování ruského plynu. Síly se upínají především k dohodám o dodávkách zkapalněného plynu (LNG), budování potřebné infrastruktury a zajišťování kapacit v terminálech. Problém ovšem může nastat kvůli nedostatku samotného LNG, objem potřebných dodávek totiž dramaticky stoupl. USA či Katar jakožto významní dodavatelé navíc požadují uzavírání pouze dlouhodobých kontraktů. Jednání s Německem proto začínají váznout.

Mnoho evropských států si snaží v zahraničí o náhradních dodávkách plynu vyjednávat. Aktivní má být i česká vláda. „Je to úkol především ministerstva průmyslu a obchodu a plynařů, kteří v tomto směru konají. Vyjednávání o LNG terminálech probíhá. Myslím, že v této záležitosti nyní státní správa funguje aktivněji, než jsme zvyklí,“ řekl nedávno deníku Echo24 vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Důležité je pro nás v tomto směru Německo.

Němci se snaží vybudovat infrastrukturu pro LNG v rekordním čase. Na začátku května podepsali smlouvu na pronájem čtyř plovoucích terminálů, přes které má proudit náhrada až za sedmdesát procent ruského plynu. První má být zprovozněn na konci roku. Právě o společném využití terminálů hovořil s německým premiérem Olafem Scholzem český premiér Petr Fiala (ODS).

Česká vláda se také zajímá o možnosti dodávek plynu z Polska. Jde jednak o pronájem terminálu na LNG, který Poláci vybudovali ve Svinoústí, a který se nyní dále rozšiřuje. Opět ve hře je také vyřešení projektu plynovodu Stork 2, který by napojil naši plynárenskou síť na polskou. V roce 2011 byl otevřen česko-polský propojovací plynovod Stork, který však umožňuje jen dodávky plynu směrem z Česka do Polska, opačným směrem ne. Loňská aukce kapacity plánovaného Stork II však skončila neúspěchem, když vláda Andreje Babiše o dodávky zájem neprojevila. Více jsme o tom psali zde.

Co se týče Německa, o dodávkách LNG jedná především s Katarem, který ovšem trvá na uzavření dlouhodobých kontraktů. Jak uvedla agentura Reuters, německé rozhovory s Katarem váznou. Stát požaduje uzavření smlouvy přinejmenším na dvacet let, což je pro Německo kvůli jeho zelené bezemisní politice problematické. Vláda si dala za cíl do roku 2040 snížit emise uhlíku o 88 procent a být v té době na plynu již nezávislá.

LNG je navíc jako zdroj co se týče produkce emisí velmi problematický právě kvůli přepravě. K dalším hlavním nevýhodám LNG patří navíc nutnost uchovávání zkapalněného plynu za velmi nízkých teplot, což je ekonomicky i technologicky náročné. Také samotné zkapalňování plynu je energeticky velmi náročné a představuje jednu z hlavních nevýhod tohoto paliva.

Katar si navíc klade podmínku, aby Berlín nepřesměroval plyn do jiných zemí EU, což jde proti celému plánu, kdy by si Evropa svépomocí měla pokusit zajistit co nejméně bolestivější odchod od ruského plynu. Zabezpečení dodávek LNG z Kataru se tak podle zdroje Reuters brzy neočekává.

Ne příliš optimisticky také vyznívá výzkum společnosti Rystad Energy. Ta uvedla, že poptávka po LNG je nyní vyšší, než dokáže nabídka pokrýt. Globální poptávka po zkapalněném plynu má podle výzkumu v letošním roce dosáhnout 436 milionů tun, zatímco nabídka činí jen 410 milionů tun. Nedostatek navíc vyžene ceny plynu opět nahoru. „Na uspokojení poptávky jednoduše není dost LNG,“ uvedl k tomu analytik Kaushal Ramesh.

Předseda výkonné rady Teplárenského sdružení a někdejší premiér Mirek Topolánek nedávno uvedl, že větší problém s plynem je v průmyslu než v energetice.

Nastavení podmínek pro topnou sezonu je podle Topolánka potřeba znát do konce června. Řešením nadcházející topné sezony je maximální naplnění zásobníků plynu, smlouvy o záložních dodávkách s dodavateli plynu nebo státním obchodníkem, kteří by si před topnou sezonou zajistili náhradní objemy. Potřeba jsou podle něj také mezivládní dohody, podle kterých by se Německo a Polsko zavázaly, že nebudou zadržovat žádné toky plynu, a to ani v případě, že by čelily vlastnímu nedostatku.