Čím Orbán tak irituje
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Volby v Maďarsku dopadly překvapivě jasným vítězstvím pro Viktora Orbána a jeho Fidesz. O vnitřnostech maďarské politiky a volební kampaně včera na tomto místě zasvěceně psala Lucie Sulovská. Ještě úplně jiná otázka, než jak mohla jedna strana počtvrté v řadě vyhrát, je ta, proč Orbán vyvolává tolik nepřátelství v západní Evropě, a dokonce ve Spojených státech.
Výtky vůči Orbánovi jsou zčásti pravdivé. Fidesz skutečně měnil volební zákon, zjednodušeně řečeno posouval ho směrem od poměrného k většinovému, na což opozice reagovala spojením „od komunistů po fašisty“ – to je výrok nikoliv Orbánův, ale lídra opozice Pétera Markiho-Zaye. Stát patrně používal špionážní software Pegas k monitorování některých opozičních politiků, novinářů, oligarchů. Před třemi lety provládní byznysmeni ze skoupených titulů vytvořili mediální nadaci KESMA, pod niž spadá na 400 titulů, hlavně regionálních novin. Vznikl mediální holding, jehož jednotlivé části nikdy nepůjdou proti Fideszu. Na hlavním státním kanále směl teď Péter Marki-Zay vystoupit poprvé a jen krátce až tři týdny před volbami.
Tyto fauly nejsou maďarské unikáty. Například překreslování volebních obvodů ve prospěch vládní strany známe z vícero zemí, angličtina pro to má slovo gerrymandering. New York Times teď píší, že opozice by musela v Maďarsku získat alespoň o šest procent hlasů víc, aby zvítězila. Totéž a s větším zvýhodněním pro vládu byla pravda v Británii za panování Tonyho Blaira.