Evropská unie má nového nepřítele. Ne, nejde o Rusko, které před dvěma dny označil europarlament za teroristický stát. EU se pustila do Twitteru, který si dovolil nepředstavitelné. Rozpustil svůj bruselský tým, který měl za úkol zavádět do praxe unijní regulace. Komisařka pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová již bije na poplach. V podstatě varuje, že by to mohlo vést k ofenzivě ruských trollů.

Po koupi Twitteru se Elon Musk pustil do rozsáhlé čistky. Nejdříve vyhodil zhruba polovinu ze 7500 původních zaměstnanců. Pak rozeslal všem svým podřízeným e-mail, že lidé mají pracovat „extrémně tvrdě“, nebo odejít. Následovala další vlna odchodů. Přes zkazky, že Twitter nemá dostatek techniků, aby udržel svou sociální síť v chodu, se zdá, že řada propuštěných je spíše z administrativních pozic. To vyděsilo EU, která se začala obávat, že Twitter nemá dostatek lidí, aby implementoval její pravidla. Irsko tak vyšetřuje, zda Twitter má dost zaměstnanců na to, aby dokázal kontrolovat GDPR. Francie zase prověřuje, jestli Twitter stále zvládá naplňovat zákony proti nenávistným projevům. Nyní se připojila Evropské komise.

Vlastně EU má na Twitter vysazeno od momentu, kdy ho Musk přebral. Když oznámil dokončení akvizice tweetem „pták je volný“, komisař pro vnitřní trh Thierry Breton mu odpověděl: „V EU bude pták létat podle našich pravidel.“

Snaha EU ovlivnit Twitter je na hlavu a špatně hned ve dvou rovinách. První se týká takzvaných dezinformací a nenávistných projevů. Přesnější a méně pokrytecký název pro to je cenzura. Ta je téměř vždy špatně, kromě pár jasně definovaných a všeobecně přijímaných případů, jako je například dětská pornografie. Svoboda slova je jedním z největších výdobytků klasického liberalismu. Každý dokáže najít projevy, které považuje za lživé, odpudivé a odsouzeníhodné. Zavedená svoboda projevu tak chrání hlavně nás samé pro případ, že by se moci ujala ta „druhá strana“. Představa, že nějaké „rozumné“ omezení se nemůže zvrhnout i v demokratických společnostech, je naivní. Například v Británii policie běžně navštěvuje doma lidi, kteří se skrze nějaký nejapný vtip dopustili „legálního, ale nenávistného projevu“. Že by zrovna EU dokázala nějak efektivně bojovat proti dezinformacím, když ve většině ostatních oblastí se chová jako slon v porcelánu, je také směšné.

Nakonec je opravdu pochybné, zda zrovna Twitter je hlavní platformou pro šíření ruských dezinformací. Celkově jsou jeho uživatelé levicově-liberální a žijí ve své bublině. Platí to i v českém kontextu. Proto byli tak překvapení, když se sešla 70tisícová protivládní demonstrace, kde se proruský kontingent opravdu objevil. Neorganizoval se však na Twitteru ani odtamtud nečerpal své zpravodajství.

Za druhé tento příběh ukazuje na řadu překážek, které EU hází pod nohy novým digitálním firmám. Pokud člověk hledá odpověď na otázku, proč největší digitální giganty pocházejí z USA, případně z Číny, najde ji právě zde. Regulace odvětví je taková, že spolehlivě zadusí nové nadějné firmy, které na její plnění nemají finance. Splnit ji dokážou již jen zavedené velké společnosti vyrostlé v příhodnějším prostředí.

Vezměme si celé slavné GDPR. Je to regulace, která prokazatelně zhoršila evropský internet. Řada menších neevropských stránek je z EU nedostupná, jelikož jejím provozovatelům se nevyplatí investovat do implementace. K tomu je potřeba připočítat otravné odklikávání varování o cookies. Možná větší soukromí za to stojí, raději bych si ale přečetl zajímavý americký blog, než spal s vědomím, že EU mě chrání na Twitteru.