Boris Johnson, šašek, náfuka, lhář, nevěrník a politický génius, který se právě zapsal do panteonu britských konzervativních hrdinů. Britská pravice získala největší majoritu od roku 1987 a labouristé utrpěli nejhorší porážku od roku 1935. Nemalou zásluhu na tom má právě Johnson, jež za maskou komika skrývá asi nejlepší politický mozek své generace. Rozhádanou Konzervativní stranu převzal bez většiny, renegocioval brexitovou dohodu, sjednotil stranu a dovedl ji k jasnému vítězství. Na své cestě měl sice řadu problémů, prohrál téměř veškerá hlasování ve sněmovně, soud mu zrušil odročení parlamentu, celé Evropě byl pro smích. To vše je nyní zapomenuto. Konzervativci mohou vládnout s pohodlnou většinou dalších pět let. Je jasné, že brexit proběhne nejpozději 31. ledna.

Hlavní důvody úspěchu jsou dva: brexit a Jeremy Corbyn. Johnson šel do voleb s jasným sdělením „Dokončeme brexit“, tři roky rozhádaného parlamentu, obstrukcí remainerů a ignorování výsledků referenda stačilo. Tomuto byla podřízená veškerá kampaň. Konzervativní volební program byl zvláštní jen svou nudou, žádné obří plánované reformy, žádné velké změny, jediný bod opakovali konzervativní politici pořád dokola, dokončíme brexit. Cílem bylo udělat z voleb druhé referendum v zastoupení a to se povedlo. Hlasy brexitářů se sjednotili za toryema a zbytek je již historie.

Nelze však podceňovat přínos lídra labouristů Jeremyho Corbyna. Kdyby v čele levice stál někdo aspoň trochu volitelný, mohl výsledek vypadat hodně jinak. Jenže Corbyn zatížil stranu antisemitskými skandály, přátelil se s teroristy, v bombastickém programu nabídl velkou expanzi státu a s tím související zvýšení daní. Voliči evidentně na to nebyli připraveni. Ty z dělnické třídy, kteří patří mezi nejpatriotičtější Brity, odpuzoval svou zjevnou pohrdavostí k vlasti, možné proevropské konzervativní přeběhlíky zase svým ekonomickým programem. Když se v roce 2015 stal lídrem opozice, konzervativci otevírali šampaňské, mysleli si, že tento člověk je naprosto nevolitelný. Volby 2017 je značně znejistily, Corbyn se přiblížil na chlup k vítězství. Jenže zásluhu na tom měla především tehdejší tragická kampaň pravice. Volitelnější lídr labouristů by nejspíše již dva roky seděl v Downing Street. Teď se ukázalo, že dobře připravená a vedená kampaň konzervativců je schopná Corbyna naprosto zničit.

Labouristům také nepomohla politika ohledně brexitu. Slibovali druhé referendum, ve kterém by se pak rozhodovalo mezi setrváním v EU a nově vyjednanou labouristickou dohodou. Háček byl v tom, že Corbyn prohlašoval, že by v nastalém referendu zůstal neutrální. Vypadal tak jako neschopný obchodník, který není ani schopný postavit se za vlastní produkt. Navíc jeho osobní odpudivost vedla k tomu, že klíčové procento remainerů to radši hodilo liberálním demokratům. Ti sice neměli šanci, ale aspoň nejsou antisemitská strana.

Program na následující měsíc a půl je tak jasný, příprava na brexit, nyní již mu nic nestojí v cestě. Zajímavější je možná dalších pět let. Aby se zalíbil dělnickým voličům, Johnson přece jenom poslal stranu více doleva. Sice se v žádném případě nemůže srovnávat s labouristy ani liberálními demokraty, ale lze čekat větší utrácení a větší důraz na chudší voliče. Signalizuje to velké přeskupení v britské politice. Konzervativci se pomalu stávají stranou dělníků a venkovanů, zatímco labouristé městské střední třídy. Z toryů se možná tak stane jakási obdoba polské PiS, ekonomicky spíš rozhazovačnější a sociálně konzervativní.

Pro budoucnost vztahů s kontinentem je to také dobrá zpráva. S oficiálním odchodem Británie s EU se totiž spustí přechodné období, během kterého Británie plánuje vyjednat novou obchodní dohodu. Teprve tato smlouva určí směr evropsko-britských vztahů a opravdovou tvrdost brexitu. Velká většina znamená, že Johnson má velký manévrovací prostor ve straně a nemusí se obávat rebelií hard a soft brexitářů.

U labouristů nyní začne zápas o jejich duši. Není možné, aby po debaklu zůstal lídrem Corbyn. Nicméně labouristé svou porážku tušili a v posledních pár týdnech ve straně probíhalo manévrování. Občanská válka nyní vypukne naplno. Hraje se o to jestli se lídrem stane dědic Corbyna, nebo někdo z umírněnějšího křídla strany. Pro Británii i Evropu by bylo lepší, kdyby se corbynovci jednou provždy odebrali na smetiště dějin.