KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠTINDLA

Přichází změna na vrcholu ruské pyramidy?

KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠTINDLA
Přichází změna na vrcholu ruské pyramidy?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Vnímat ruský vpád na Ukrajinu už teď jako vojensky rozhodnutou věc, neodvratně směřující k porážce armády agresora, je, obávám se, dost předčasné. Invazní jednotky ale nepochybně postupují pomaleji, než předpokládaly (na mnohých částech fronty se ani o postupu nedá moc mluvit), dostávají se do výrazně větších potíží, než se čekalo.

Podle specialistů se tak děje z mnoha důvodů – špatná organizace zásobování, špatné vybavení, nemotivované vojsko. A také způsob velení. Zatímco ruská armáda ve všem čeká na povel shora, ukrajinské jednotky bojují často v menších skupinách, kde velitelé na nižších stupních mají větší stupeň autonomie a dokážou toho využívat. V té ztuhlé struktuře ruského velení je možné vidět obraz ruské moci vůbec.

Výborný ruský prozaik ji ve svém hojně citovaném a čteném článku publikovaném po začátku války popisuje jako pyramidu, jež vznikla za časů Ivana Hrozného a od té doby se fakticky nezměnila, dusí vlastní zemi, v níž se chová jako okupační síla, a rozežírá, tráví i ty, kdo se ocitnou na jejím vrcholu – podobně jako prsten moci v Tolkienově knize a Jacksonově filmové trilogii, píše Sorokin.

Dnes na vrcholu té pyramidy stojí Vladimir Putin, navěky tam ale být nemůže. Optimističtěji založení pozorovatelé vykreslují následující vývoj: sankce způsobí značné zchudnutí ruského obyvatelstvo, které sice v současnosti většinově stojí za Putinem, ale v posledních letech si zvyklo na určitý standard. Lidé bídu ponesou těžce, podobně jako i část ruské „věrchušky“, která přichází o své jachty a vily na Azurovém pobřeží, nastane nějaká společenská shoda, která si vynutí změnu, na vrcholu pyramidy dojde k výměně. Kéž by.

Překážkou pro naplnění tohoto scénáře je ovšem to, že líčí ruskou společnost jako v podstatě obdobnou té západní, kde lidé mohou jednat autonomně, kde nějakou vyšší míru autonomie a také politickou moc člověku zajišťuje i majetek, kde se už od středověku může stát bohatý velmož nezávislým na moci krále a třeba mu i konkurovat. Ve světě pyramidy moci je ale taková autonomie daleko slabší, existuje-li vůbec. Sebebohatší oligarcha je plně závislý na státní moci a dobře to ví, v carském Rusku třeba devatenáctého století to nebylo jiné.

Známý analytik Kamil Galeev (a nejenom on) ale upozorňuje, že k nějakému podobnému úspěšnému lidovému vystoupení v ruské historii nikdy nedošlo. Jistě, ta mocenská pyramida zažila různé otřesy, také v důsledku neúspěšných válek třeba po konfliktu s Japonskem v roce 1905, k pádu sovětského zřízení zase výrazně přispělo lehkovážné a krvavé tažení do Afghánistánu. Nevycházely ale z toho mytizovaného ruského lidu, byly střetem mezi stávající vrcholnou elitou a dravými a ambiciózními příslušníky.

I bolševická revoluce byla dílem malé organizované a bezohledné skupiny lidí, kteří dokázali dostat pod kontrolu celou zemi. Skutečná mocenská elita je v Putinově Rusku podle Galeeva v bezpečnostním aparátu, z nějž prezident vzešel a po celou dobu se o něj opíral (na rozdíl třeba od armády). Nějaké skutečná vnitřní hrozba pro Putina může vzejít především z jeho řad.

Nedávno se také objevily zprávy, že ukrajinská bezpečnostní služba předpokládá brzký převrat v Rusku, do jehož čela by se v jeho důsledku měl dostat šéf FSB Bortnikov. Dá se v tom však vidět spíš snaha zasít na dálku rozkol do řad nepřátel. Kdyby se takové vystoupení proti Putinovi skutečně chystalo a ukrajinské úřady o něm věděly, předpokládám, že by jen v tichosti držely palce. A především – hypotetickým odstraněním prezidenta nic nekončí, vše teprve začíná. Kdo by chtěl Putina odstranit, potřeboval by také realistický plán, jak se nejenom udržet naživu, ale také jak dostat stát pod kontrolu. O tom, jak válka na Ukrajině dopadne, se, myslím, bude rozhodovat na bojišti, není pravděpodobné, že by konflikt vbrzku skončil kvůli změně ve vedení agresora. Samozřejmě bych se velice rád mýlil.