V americkém slangu existuje úsloví, že něco nebo někdo „přeskočil žraloka“. Pochází od epizody jednoho televizního seriálu, jehož tvůrci nechali hrdinu přeskočit žraloka na vodních lyžích. Seriálu už nějaký čas docházel dech a toto byl podle fanoušků moment, kdy už muselo být jasné všem, že tvůrci nevědí, jak dál, a teď už to bude jen horší a fanoušci mohou seriál odepsat.

Nyní se ve fázi přeskakování žraloka ocitla honba za ruskými trolly na sociálních sítích. Opět další studie konstatuje, že jejich cílem v průběhu prezidentské kampaně bylo „šířit neshodu a dysfunkčnost v americké společnosti“. „Přesvědčit voliče o tomto narativu zůstává strategickým cílem amerického hnutí alt-right i Ruské federace,“ konstatuje výzkumník Morten Bay z University of Southern California. Od jiných prací s tímto závěrem se ale jeho studie liší tím, že se netýká celé ruské kyberkampaně. Zkoumá ofenzivu ruských trollů proti filmu Star Wars: The Last Jedi.

Ruské operace na sociálních sítích vzbudily zcela oprávněnou pozornost a znepokojení. Je to nepřijatelný nepřátelský akt zasahování do politiky cizí země a nějaká forma odvety za něj by byla zcela oprávněná. Je to ostatně právě ruská oficiální rétorika, která nepřijatelnost zahraničního vměšování vždy zdůrazňuje a taky zakazuje financování nevládních organizací z ciziny.

Zároveň si ovšem tyto zprávy nezaslouží okřídlený přívlastek „šokující“. Rusové jsou prostě Rusové, berou informační válku vážně už od Protokolů sionských mudrců, změnila se jen technologie.

To, co je opravdu šokující, je poznatek – či víra –, že americkou společností lze takto efektivně manipulovat. Odhlédnuto od akcí hackerů GRU, za většinou operací na sociálních sítích stojí petrohradská Internetová výzkumná agentura, jejíž náklady na celou akci byly odhadnuty na milion dolarů. To je zlomeček amerických miliard, jež se ve volební kampani otočí. Pokud mají pravdu ti, kdo tvrdí, že informační intervence rozhodla o výsledku voleb – což je velmi pofidérní –, nastoluje to otázku, v jakém stavu je společnost, kterou lze takto snadno manipulovat – pokud ne přímo ovlivnit volby, tak rozhodně vyvolat druhotnou dezorientaci a paniku z tohoto pokusu o ovlivnění.

Zacílení na Star Wars je extrémně bizarní příklad (i když už se taky zjistilo, že se Rusové snažili vnést svár mezi fanoušky Beyoncé). Rusové ale taky nevysílali přímočará sdělení jako „Nevolte Hillary, volte Trumpa“. Jak si časem výzkumníci všimli, zaměřovali se na všechno, co je v americké společnosti polarizující. „Ruští trollové byli posedlí hnutím Black Lives Matter,“ zní například typický titulek článku. Rusové skutečně dělali to, že „hráli na obou stranách“. Neexistoval žádný „ruský pohled na Black Lives Matter“. V bílých konzervativních uživatelích posilovali pocit, že Black Lives Matter jsou násilní anarchisté a mají blízko ke Clintonové, u černochů zase posilovali podezření, že liberálové a mainstreamová média jsou jejich falešní přátelé, kteří ve skutečnosti chtějí Black Lives Matter poškodit.

A jak to lidi za klávesnicemi v Petrohradě napadlo? No protože hnutím Black Lives Matter a dalšími polarizujícími tématy byla posedlá americká média!

Otevřete si úvodní stranu kteréhokoli amerického zpravodajského webu – odhadem aspoň čtvrtina článků se týká politiky identity –, kolik je kde procent žen a rasových a sexuálních menšin, kdo urazil nějakého příslušníka nějaké menšiny, jakým příslušníkům rasové menšiny bylo kde ukřivděno, kdo se postavil po bok nějakému reprezentantovi menšiny, jaká firma zavádí nějakou novou menšinám vstřícnou politiku, kde všude jsou zastoupeni jen bílí muži. Stejnou optikou jsou čím dál tím víc recenzovány i filmy. Média zřizovala posty speciálních zpravodajů pro Black Lives Matter a chovala se jako jejich nepokrytí fanoušci. A teď se diví, kde se vzala ruská posedlost Black Lives Matter!

Americký virtuální sociální prostor poskytl Rusům bohaté menu. Stačilo jen číst, kopírovat a trochu přehánět. Americkým médiím nastavili Rusové zrcadlo, v němž by uviděla, pokud by toho byla schopna, že polarizující jsou ona. Nevědí to. V této slepotě je americká zranitelnost.

Rusům stačí vysledovat slepou skvrnu každé společnosti. Pak ji mohou ovládat jako své domácí mazlíčky. Stačí jen se domáknout, jakou značku granulí mají rádi, pak jim dát přičichnout – a už vrtí ocasem.

Z nejnovější várky amerických obžalob na hackery z ruské vojenské rozvědky vyplývá, že komunikovali se stovkami západních novinářů a nabízeli jim materiály. Uchytili se na nějakých konspiračních webech? Nejen na nich. V prosinci 2016 otiskl německý Der Spiegel článek o divných výjimkách z dopingových pravidel pro americké sportovce, založený na hacknutých e-mailech americké antidopingové agentury. „Spiegel je obdržel od hackerské skupiny Fancy Bears,“ uvádí se otevřeně v článku. První zprávy kyberbezpečnostních firem o tom, že Fancy Bears je operace ruské vojenské rozvědky, pocházejí už z roku 2014. V době, kdy Spiegel vydal svůj článek, Fancy Bears prováděli útoky na počítačovou síť Bundestagu a znepokojení z ruské dezinformační kampaně bylo v plném proudu. Ale německému novináři stačí zamávat před nosem něčím antiamerickým, a on se ochotně stane spolupracovníkem GRU, a ještě jí dá kredit. To je německá zranitelnost.

Již před pár měsíci zaujala veřejnost a média studie o „psí kultuře znásilňování“ v parku v Portlandu ve státě Oregon, která vyšla v časopise Gender, Place & Culture – A Journal of Feminist Geography. Jedná se o vědeckou publikaci, kde vycházejí texty, jež jsou tzv. peer-reviewed – redakce nabídnuté texty předloží nezávislým odborným hodnotitelům, kteří prověří, zda je text dostatečně rigorózní na to, aby si zasloužil publikaci. Je to jeden z mechanismů, jimiž si věda udržuje svou věrohodnost. Nyní se ukázalo, že studie byla součástí projektu tří vědců, kteří rok pod pseudonymy předkládali k publikaci články, jež sice používaly terminologii oboru, ale ve skutečnosti byly záměrně zcela nesmyslné. Soustředili se přitom na disciplíny, kterým říkají „grievance studies“ – „stížnostní“ či „fňukací studia“. Jsou to obory sociálních věd zabývající se genderem, rasou a dalšími aspekty identity z hlediska mocenské nerovnováhy. Mají často politickou agendu, tvoří vědecký fundament politické korektnosti. Tezí trojice našich vědců bylo, že tuto vědeckost je třeba psát v uvozovkách, že tyto nauky ve skutečnosti pod nánosem nesrozumitelné hantýrky a módní politické agendy neskrývají žádné uchopitelné vědecké jádro.

Z jejich dvaceti podvrhů bylo jen šest redakcemi zamítnuto (dobře si vedly prý zejména standardní sociologické časopisy). Sedm bylo přijato k otištění bez úprav, u některých byly navrženy úpravy, ale byly nahlíženy v zásadě pozitivně (o sedmi v okamžiku „provalu“ ještě nebylo rozhodnuto). Zde to popisuje Marian Kechlibar, podrobná anglická zpráva autorů je zde. Mezi texty si každý jistě najde své favority, nicméně lze asi těžko překonat „Náš zápas je můj zápas: solidární feminismus jako intersekcionální odpověď neoliberálnímu a volbovému feminismu“, což je úryvek z Hitlerova Mein Kampfu převyprávěný s použitím feministické terminologie.

Potrefené husy z řad „fňukacích studií“ a jejich spojenců na sociálních sítích ihned začaly autorům vytýkat, že jejich akce je neetická a že napomáhají extrémní pravici. Některé z časopisů, jež naletěly, lze sice označit za marginální, nicméně i v nich občas tisknou badatelé z respektovaných univerzit, i publikace v nich vám může pomoci v akademické kariéře. Jejich agenda se v rozředěné formě šíří společností například v podobě povinných školení zaměstnanců ve velkých firmách.

Není divu, že političtí pseudoakademici se bouří. Trojice výzkumníků odhalila jejich zranitelnost: nepoznají či nechtějí poznat, že jejich obor jsou jen kecy parazitující na autoritě vědy.

Poslední dny ovšem přinesly také odhalení ruské zranitelnosti. Z práce organizace Bellingcat a ruských novinářů pracujících na odhalení identity ruských agentů, kteří přijeli do Británie otrávit přeběhlíka Skripala, vypadl fascinující detail. Odhalili 305 jmen lidí, kteří mají zaregistrována svá osobní auta na adrese interní školy vojenské rozvědky GRU. Jinými slovy, 305 příslušníků tajné služby, komplet i s telefonními čísly.

Jak mohlo dojít k tak masivní dekonspiraci? Zaprvé je v ruském tajnůstkářském systému zároveň všechno na prodej na černém trhu – i databáze registrací vozidel. Zadruhé, adresa GRU v registraci z vás udělá privilegovanou osobu. Zapomeňte na naše majáčky či kmotrovské značky – s touhle adresou vás nesmějí policisté zastavit, dělat dechovou zkoušku, pokutovat a neplatíte silniční daň.

Ruská zranitelnost je – kupodivu opět jako za komunismu – korupce a informační technologie. Rozdíl oproti Západu je ten, že k pochopení potřebujete lokální znalost. To Západ předkládá svá zranitelná místa celému světu na stříbrném podnose.