V Itálii sledujeme unikát, který se zatím v žádné z větších zemí Západu neodehrál. Po velmi těsném výsledku únorových voleb našla cestu ke společné vládě populistická pravice ze severoitalské Ligy (dříve Liga severu) a levicově populistického Hnutí pěti hvězd. Liga vyšla z voleb jako nejsilnější strana vítězné pravicové předvolební koalice, která dominovala na bohatém severu Itálie. Levicově populistické Hnutí pěti hvězd skončilo jako vůbec nejsilnější samostatná strana díky ovládnutí výrazně chudší, vysokou nezaměstnaností dušené jižní Itálie. Byly to fakticky protiklady: v mnoha ohledech jdoucí přímo proti sobě. Liga dlouhodobě sbírá hlasy na odporu k přerozdělování z bohaté severní do chudé jižní Itálie. Hvězdy naopak chtěly občany chudé jižní Itálie chránit výraznějším rozmachem sociálního státu a vyššími sociálními dávkami.

V té rozdílnosti je ale spojoval stejný názor na dvě v současnosti pro Italy nejožehavější otázky. Migraci a evropskou integraci. Tady sdílely tvrdou linii proti migraci a skepsi k euru i dalšímu prohlubování evropské integrace. Šly vstříc názorům drtivé většiny Italů, kteří jsou přesvědčeni, že migrace i evropská integrace v současné podobě jejich zemi a jejich životní úroveň poškozují. Tím samozřejmě děsily evropské elity. Euro v posledních letech téměř na žádné politické události nereagovalo. Teď začalo při představě koalice pravicových a levicových populistů oslabovat.

Po měsících vyjednávání došli před dvěma týdny lídři Ligy Matteo Salvini a Hvězd Luigi di Maio ke společné koalici, do jejíhož čela si vybrali kompromisního kandidáta, třiapadesátiletého akademického právníka Guissepa Conteho. Ten ještě před jmenováním upoutal pozornost úctyhodným seznamem univerzit, na nichž se měl právní vědě věnovat. Byla na něm Cambridge, Yale, New York University nebo pařížská Sorbonna. Hned několik z nich obratem prohlásilo, že ve svých databázích nemají o studentovi či akademikovi tohoto jména zmínky. Italský prezident Sergio Mattarella vzápětí jmenoval Conteho premiérem.

Levopravá koalice, kterou měl vést, představila program, z něhož Brusel a finanční trhy braly mdloby. Kromě tvrdé migrační a azylové politiky a skepse k další integraci (nepadla zmínka o odchodu z eura nebo EU) se v něm propojily sliby Ligy o výrazném snížení daní a návrhy Hvězd na zvýšení sociálních dávek. Výsledkem byla rovná daň z příjmů na úrovni 15 procent pro fyzické osoby i firmy a garantovaný minimální příjem 780 eur měsíčně. Jen pro představu, o jak radikální zásahy jde. Daň z příjmu fyzických osob momentálně může v Itálii dosáhnout u nejvyšších platů až 43 procent. Daň z příjmu firem je s 24 procenty nad průměrem zemí EU. Průměrný plat v zemi dosahuje podle posledních dostupných statistik 2426 eur měsíčně (63 076 korun). Minimální zaručený příjem, což je sen západní levice, by tedy dosahoval zhruba třetiny průměrného platu. Pro lepší představu. Náš průměrný plat je nyní necelých 30 tisíc korun hrubého, necelá polovina italského. Kdyby se u nás zaváděl minimální zaručený příjem podle nové italské vlády, bral by každý Čech bez ohledu na to, jestli pracuje, nebo vůbec nic nedělá, zhruba 10 tisíc korun čistého měsíčně.

Finanční trhy se vyděsily. Vypadalo to jako recept na rozložení eurozóny. Splnění vládního programu by dramaticky zvedlo italské dluhy. Ty už dnes dosahují 130 procent HDP. Je to víc než dvojnásobek laťky, kterou diktují na 60 procentech HDP pravidla pro členství v eurozóně. Hůř je na tom jen Řecko se 179 procenty. Spolu s chabým růstem italské ekonomiky je to mimořádně výbušná kombinace. Ratingové agentury začaly varovat, že sníží hodnocení spolehlivosti Itálie jako dlužníka. To by velmi výrazně prodražilo splátky vysokých dluhů.

Na Řím se začala snášet varování z Bruselu, Berlína i Frankfurtu. Když Conte přinesl návrh na jmenování euroskeptického ekonoma, bývalého ministra a centrálního bankéře Paola Savony ministrem financí, prezident Mattarella to odmítl. S argumentem, že to dělá „pro dobro země a záchranu úspor rodin“. Lídři Hvězd a Ligy řekli, že neustoupí. Vláda nebude. Chtějí předčasné volby, nespíš v září. Mattarella se chystá jmenovat úřednického premiéra Carla Cottareliho, bývalého výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu. Populisté se těší, že ze „spiknutí establishmentu a finančníků“ vytěží ještě víc hlasů.