Pokud v prezidentských volbách opět zvítězí Miloš Zeman, inkasuje liberální demokracie v Česku v krátké době už druhý knock-out. Z takové nakládačky se bude obtížně zvedat. Byla by to prošvihnutá příležitost o to větší, že v prezidentských volbách na rozdíl od parlamentních nehrají roli politické strany, těžkopádné mechanismy, kterým trvá, než naberou kurz. Strany vzaly na vědomí, že v přímých volbách straničtí kandidáti pohořeli, a žádné nepostavily. Podpora voličů určitých stran pro Zemana je právě tím – podporou oněch voličů, na nichž ty strany mají zanedbatelný podíl. Spojenectví Miloše Zemana a Andreje Babiše je hlavně taktické a transakční.

Proč se nepodařilo postavit efektivního protizemanovského kandidáta? Ti stávající jimi nejsou a jsou slabí tím, že bojují o stejný, omezený díl koláče. Naopak v nějakém teoretickém modelu bychom museli pracovat s variantou, že i kandidát „Z“ se bude muset potýkat s hrozbou pytláka, který mu bude chtít ubrat z jeho kmenových, tradičních voličů. Pokud tato hrozba kdy existovala, Zeman ji neutralizoval dřív, než se stala zjevnou. Jak to?

Zkoumání veřejného mínění se u nás nachází v situaci, kdy jeden průzkum přisoudí jistému kandidátovi podporu 38 % a jiný v téže době 4 %. Podívejme se na aspoň trochu přesvědčivá data o tom, jak se lidé rozhodovali při minulých přímých volbách, a zkusme hledat, co dnes třeba přehlížíme. Najdeme je v průzkumu, který pro Českou televizi tehdy zpracovala agentura Median.

Když se vysloví přívlastek polarizující či nepřijatelný, nejvíc čtenářů si asi vybaví Miloše Zemana. Příčí se nám číst zprávy jako: „Ministři, kteří r. 1948 podali demisi, byli podle prezidenta republiky blbí. ... Dubček patřil mezi ty, kteří se v roce 1968 podělali hrůzou. Prezident to dnes uvedl v projevu na slavnostním večeru na Pražském hradě.“ Výrazy „blbci“, „prezident republiky“, „Pražský hrad“, „podělali se“ a „slavnostní večeře“ bychom prostě raději nevídali pohromadě v jedné větě. Jenže technicky vzato byl nepřijatelnějším kandidátem Schwarzenberg – podle Medianu pro 54 % hlasujících voličů, kdežto Zeman jen pro 43 %.

Další zajímavá věc: v sekci Očekávání od prezidenta se Median mimo jiné zeptal, zda by prezident měl být pravicový, nebo levicový. Čtyřiceti procentům to bylo jedno, ale 28 % chtělo, aby byl spíš pravicový, a 32 %, aby byl spíš levicový.

Pokud by se to do letoška nezměnilo, tak těch 32 % nemá mezi těmi protizemanovskými kandidáty výrazného koně.

Jeden navazující postřeh: Všichni prezidentští kandidáti jsou buď praktikující křesťané, nebo aspoň různou formou dávají najevo, že křesťanství hraje v jejich životě pozitivní roli. Kromě Miloše Zemana – ten se ankety Českého rozhlasu, z níž čerpám, odmítl účastnit, ale platí myslím za ateistu. To může každý z nás považovat za dobré, či špatné. Ale většina lidí v této zemi jsou nevěřící.

Na těchto údajích (i dalších obsažených v průzkumu) lze ilustrovat závěr, který taky Median udělal: že Karel Schwarzenberg byl svými „fixními“ předpoklady špatně disponován pro vítězství nad Milošem Zemanem. Jeho volební potenciál Median odhadl na zhruba o milion méně voličů než u Zemana. Jestliže rozdíl jejích výsledků v druhém kole byl přesto menší, mělo by za to patřit uznání Schwarzenbergově kampani – o níž ovšem víme, že byla ve finiši mizerná, protože její tvůrci s postupem do druhého kola příliš nepočítali a neměli pro ně žádnou strategii.

Jinými slovy, Miloš Zeman je porazitelný. Jen by se musel zhmotnit ten ideální kandidát.

Místo toho je favoritem protizemanovského pole Jiří Drahoš. Má jednu velkou papírovou devízu proti konkurentům i proti Schwarzenbergovi – nízká negativa. Zatímco u všech kandidátů převažuje odmítání nad podporou (u Zemana je poměr podpory/nepodpory 45 % / 52 %), u Drahoše je to 40 % / 21 %.

I s vysokými negativy se dá zvítězit. Donald Trump měl nejhorší poměr podpory a odmítání ze všech prezidentských kandidátů v zaznamenané historii. Jenže se zapomíná na to, že proti němu stála kandidátka s druhým nejhorším poměrem podpory a odmítání ze všech prezidentských kandidátů v zaznamenané historii.

U Jiřího Drahoše je ovšem bohužel absence negativ doprovázena absencí jakýchkoli jiných kvalit. Snad nejlépe to vystihuje postřeh, který si zaslouží nominaci na nejotřesnější poznatek letošních prezidentských voleb. Aplikace Volební kalkulačka vám pomáhá vybrat kandidáta nejbližšího vašim politickým postojům. Víte, koho vám doporučí, když na všechny otázky odpovíte „nevím“? Jiřího Drahoše. Je to algoritmus, předpokládáme, že beze smyslu pro černý humor. Ale Drahošovo lavírování od názoru k názoru, kterého si člověk všimne tím víc, čím víc ho sleduje, postihl dokonale.

Byl by div, kdyby tak ostřílený politik jako Miloš Zeman nedokázal na tuto slabinu v druhém kole nějak zaútočit. Kandidát pro něco zpravidla porazí kandidáta, který je pro nic.