Kauza šéfa německé kontrarozvědky ukázala, jak intimní může být vztah vlády a novinářů

Urážka majestátu

Kauza šéfa německé kontrarozvědky ukázala, jak intimní může být vztah vlády a novinářů
Urážka majestátu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Konzervativně založený právník Hans-Georg Maassen vedl od roku 2012 docela úspěšně spolkovou kontrarozvědku. Předminulý pátek se překvapivě, z vlastní iniciativy zapojil do veřejné diskuse o srpnových demonstracích v Saské Kamenici. V deníku Bild Maassen konstatoval, že kontrarozvědka dosud nemá žádné verifikovatelné údaje o „štvanicích“ na cizince, které po prvním dni demonstrací hlásila média a ovšem kancléřka. Tu Maassen přímo nejmenoval, nicméně kancléřce opravdu protiřečil a kancléřka prý jeho vstup do debaty považuje za projev neloajality. Byla to urážka majestátu.

Na politické rovině se role kata ujala opoziční i vládní levice. Sociální demokraté nastolili Maassenův odchod jako ultimátum. Prý svými slovy nahrál „pravičáckým konspirátorům“, dokonce podkopává věrohodnost žurnalistiky. Maassen svým nepřátelům ulehčil práci tím, že ke konstatování o neexistenci důkazů o štvanicích v Saské Kamenici přidal ještě šroubovanou větu o tom, že má dobré důvody pochybovat o autenticitě videa a že tato dezinformace zřejmě měla za cíl odvést pozornost od roznětky nepokojů, tedy krvavé hádky tří Němců se skupinou žadatelů o azyl.

Místo aby přesně citovala slovo „dezinformace“, začala velká média Maassenovi vkládat do úst slovo „zfalšovaný“ a chtěla po něm pro to falšování důkazy. Ty pochopitelně neměl a posléze marně vysvětloval, co myslel tou dezinformací: že jediné krátké video, na němž se saský nácek zřejmě po nějaké předchozí slovní výměně rozběhne za cizincem a kopne ho, Antifa na internetu opatřila titulkem „Hon na lidi“ – přičemž žádný skutečný hon, natož na víc lidí, tu prostě vidět není.

Do chvíle, než kancléřka ukázala palcem, chrlila média „objevy“, které měly demonstrovat Maassenovu nezpůsobilost. Muž, o němž bývalý ředitel rozvědky BND Gerhard Schindler tvrdí, že je to nejlepší šéf, jakého kdy německá kontrarozvědka měla, a že jeho podřízení za ním věrně stojí, vypadal najednou jako největší ťulpas a ohrožení demokracie současně.

Když přestalo být únosné tvrzení, že Maassen říkal slovo „zfalšovaný“, vypukla aférka, že se v minulosti sešel s několika politiky ostře protivládní (a částečně xenofobní) Alternativy pro Německo, AfD – je to tedy skrytý pravicový extremista. Ve skutečnosti Maassen bere komunikaci jako součást své práce, za šest let ve funkci absolvoval přes 230 rozhovorů s politiky (121 se zástupci vládní CDU/CSU, 69 se sociálními demokraty atd., AfD je s pěti schůzkami úplně na konci žebříčku).

Další škraloup vyrobila veřejnoprávní televize ZDF: během jedné z oněch pěti schůzek šéf kontrarozvědky prozradil politikovi AfD tajné informace. Ale dotyčný politik je předseda právního výboru parlamentu a dotyčná informace – počet sledovaných islamistů – nebyla v režimu tajné.

Nakonec bylo skeptikům, kteří by snad ještě neměli dost, naznačeno, že ředitel Maassen tak nějak může za teroristický atentát v prosinci 2016 na vánočním trhu v Berlíně, neboť se později ukázalo, že kontrarozvědka měla v teroristově okolí jednoho agenta – a Maassen, snad aby zahladil krev na svých rukou, se snažil novináře v úřední korespondenci přimět k tomu, aby o agentovi nepsali. Ale skoro nikdo nepřipomněl, že když Angela Merkelová otevřela v létě 2015 hranice, Maassen u ní marně protestoval proti tomu, že se zcela bez kontroly pouštějí do země statisíce lidí.

Když ted z kancléřského úřadu unikla zpráva, že Hans-Georg Maassen padne, ocitl se v nemožné situaci ministr vnitra Horst Seehofer, který je současně předsedou bavorské CSU a Maassena zatím chránil. Bavorské konzervativce čekají za tři týdny volby. Angele Merkelové je jedno, že Seehofer buď ztratí tvář (pokud by Maassena obětoval), nebo odejde z vlády a ulpí na něm odér rozvraceče. Merkelová si možná dokonce přeje oslabit a zarovnat ten zbývající konzervativní ostrov v německé politice bez ohledu na to, že ho tvoří její sesterská strana. Ale to je detail německé vnitřní politiky. Děsivější byl pohled na novinářsko-politický kartel, který s vervou udupe každou úchylku od vládní linie – nikoli v Rusku nebo v Turecku, ale v nejdůležitějším státě naší Evropy.