Lék remdesivir se stal jednou z viditelných story koronavirové pandemie. A tak se pochopitelně potkává s dalšími tématy.

Jedním z pozoruhodných momentů byla zpráva, která se objevila 24. dubna. Nebyla to první zpráva o výsledku klinických testů, nebyl to ani první únik informací o výsledku klinických testů. Neobvyklý na zprávě Financial Times z toho dne o negativních výsledcích studie z Číny byl zdroj – byl jím koncept zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO). Neobvyklé proto, že WHO studii neorganizovala, jen si o ní vyžádala informace. A není jasné, proč své shrnutí výsledků studie „neúmyslně“ pověsila na svůj web a pak, po vyjití zprávy Financial Times, je zase sundala.

Remdesivir je nejen zdravotní, ale také ekonomická story. Gilead, který preparát vyvíjí, je soukromá firma obchodovaná na burze. Jeho akcie po zveřejnění zprávy klesly krátkodobě o deset procent. Gilead ovšem charakteristiku shrnutí rozporoval. A nejen on, ale i někteří nezávislí analytici, kteří asi taky měli své informace. Každý tady hraje svou hru a jde o velké peníze. Právě proto je důležité, aby se dodržovala určitá pravidla, jež umožní, aby fakta zůstala při životě. Do toho WHO vstoupila jako slon v porcelánu. A to je shovívavé hodnocení. Mohlo jít o něco mnohem méně nevinného. A vzhledem k tomu, že organizace se od počátku pandemie projevuje jako aktér, který svým lhaním a matením podle čínských potřeb způsobil víc škody než užitku, není proč před tou méně nevinnou interpretací uhýbat.

Příznačný je rozdílný postoj USA a Evropy. To, že hlavním viníkem pandemie je Čína, je politický narativ, k němuž se upnul Trumpův Bílý dům. USA už jsou s Čínou v jakési nové studené válce, takže nemají důvod si brát servítky a lži WHO omlouvat. Trump pozastavil americký finanční příspěvek WHO (organizace sloužící čínským zájmům žije převážně z amerických a evropských peněz). WHO na to reagovala drobným ústupkem – poprvé uznala, že tchajwanská reakce na koronavirus stojí za pozornost – a zároveň amplifikovala kampaň, kterou na podporu WHO (ale hlavně ve skutečnosti proti Trumpovi) vedou různé americké celebrity. Pokud jste nečekali, že ředitel odborné agentury OSN bude na Twitteru publikovat věty typu „Plně souhlasím s Beyoncé, že…“, pak vězte, že dr. Tedros Adhanom píše ještě mnohem bizarnější věci.

Evropa naproti tomu, závislá na čínských dodávkách ochranných pomůcek a nekriticky oddaná čemukoli, co má v názvu „světová“, ústy Angely Merkelové WHO plně podpořila. A taky evropský komisař pro zahraniční politiku nechal podle požadavků čínských diplomatů uhladit analytickou zprávu o čínských dezinformacích, což by bylo na samostatný článek.

Mezitím k dnešnímu dni máme plné znění zprávy o čínské studii (vyšla v časopise Lancet). A máme taky první zprávu o výsledcích jiné studie remdesiviru, mnohem větší než ta čínská. Organizoval ji americký Národní institut alergií a infekčních nemocí (NIAID), který léta vede dr. Anthony Fauci, dnes hlavní tvář zdravotnické reakce americké vlády na koronavirovou krizi.

Včera ji prezentoval po boku prezidenta Trumpa a jeho oznámení znělo, že remdesivir ukazuje jasný pozitivní efekt, ale taky, že to není „žádná pecka“ (použil výrazu knock-out, tedy něco, co by virus vyřídilo na celé čáře).

Když se podíváme na čínskou studii, nevidíme důvod, proč ji považovat přímo za nevěrohodnou. Byla vedena podle mezinárodních standardů. Ale její omezení, na která analytici upozornili, jsou v ní jasně uvedena: nenabrala plánovaný počet účastníků, protože tolik nemocných už v lokalitě nebylo, a připouštěla i pacienty až dvanáct dnů po naběhnutí symptomů, přičemž potenciál remdesiviru je při včasném nasazení. Studie NIAID pracovala s více jak 1000 pacienty z mnoha zemí oproti 237 v Číně. A v čínské studii je zaznamenáno určité zkrácení doby ke klinickému zlepšení, ale je jen „numerické“, nikoli „statisticky signifikantní“, což „bude vyžadovat potvrzení ve větších studiích“. Což právě studie NIAID přinesla, i s tím, že to není „žádná pecka“. Takže ty studie nejsou nutně v rozporu. Jen se tu čínskou někdo ve WHO rozhodl shrnout určitým způsobem.

Dr. Fauci taky má své kritiky, v minulosti obhajoval některé kontroverzní výzkumy a v subkultuře americké pravice vzniklo hnutí za jeho odvolání, v němž bují různé konspirační teorie. Skutečností je, že jeho NIAID podporoval americké National Institutes of Health, které v letech 2014–2019 financovaly výzkumné programy ve virologické laboratoři ve Wuchanu – právě té, o níž se soudí, že z ní teoreticky koronavirus mohl uniknout. O to jsme jistě ještě neslyšeli poslední slovo.

Můžeme tedy sledovat srážení různých faktorů a systémů, jež covid uvádí do pohybu. Je tu kapitalismus, zranitelný a zpochybnitelný skrz svou potřebu vydělat peníze. Je schopný stavět vývoji léků a vakcín různé překážky, ale zase bez něj by ty léky a vakcíny vůbec nevznikly. Stát to tak dobře nedokáže, nemá prostředky a politicky si nemůže dovolit riziko, že miliardové výzkumy k ničemu nepovedou – což je ve farmaceutickém sektoru riziko velmi reálné. A i on má své vnitřní problémy, návratnost investic do výzkumu v posledních letech trvale klesá.

Pak je tu sektor někde mezi privátním sektorem a státem, který reprezentuje třeba Bill Gates. Jeho nadace spolufinancuje stavbu sedmi továren na vakcíny proti koronaviru, aby až se objeví, mohla začít bez prodlevy jejich výroba. Nakonec asi vybere jen jednu nebo dvě, ale těch „pár vyplýtvaných miliard“ se podle Gatese vyplatí.

A pak je tu souboj Číny a Západu, v němž jde Číně o to, být ten, kdo se s koronavirem vypořádá nejefektivněji. To možná, ale v každém případě být tak vnímán. Čínské úsilí, jak jsme již naznačili, je zjevné a neomalené a Číně nevadí, že to všichni vidí. Je otázka, zda to může fungovat, tady jsme na neprobádané půdě. Tak masivní a globální čínskou diplomaticko-ekonomicko-komunikační strategii sledujeme poprvé.

Západ je proti ní nejednotný a má ještě další zátěž. Demonstruje ji článek, který vyšel 23. dubna na webu Huffington Post s titulkem Učím na Oxfordu, ale nepřeju si, aby zvítězil v závodu o vyvinutí vakcíny proti koronaviru. Důvod? Pokud se to vědcům z Oxfordu podaří, Britové budou chráněni dřív než jiné národy, bude to vydáváno za velký úspěch britské vědy, Británie bude vydávána za zachránce světa a posílí to britský patriotismus, místo aby se pozornost soustředila na selhání Borise Johnsona. A tak dále, pokud odhadujete, že v textu nechybí termíny jako „bílí muži“, nemýlíte se.

Nepřekvapí vás asi, že autorka, jistá Emily Causensová, „studuje zranitelnost a gender“ a učí „ženská studia“. Ani by vás nemělo překvapit, že v subkultuře, kde pravda je jen konstrukt, naše autorka neučí na Oxfordu v tom smyslu, v jakém to každý chápe. Učí na univerzitě Oxford Brookes, což je státní univerzita založená v roce 1992, jež s těmi prestižními kolejemi vévodícími všem globálním akademickým žebříčkům nemá kromě sídla nic společného.

Tato osoba reprezentuje zátěž Západu – tisíce a tisíce lidí zpitomělých pseudoakademickými pavědami, placených za nesmysly, destruujících skutečný vědecký pokrok a ochotných radovat se z oslabení vlastní země. Číňané pro ně mají výraz „baizuo“ a jejich rozmáhání se doma neakceptují. Jestliže má čínský systém řadu slabin, tak toto je v mezinárodní konkurenci jeho výhoda.