Uplynulý týden zažila Evropa asi největší dávku dějin od roku 1989. Putinova armáda vůbec není tak světoborná, jak se soudilo, a ukrajinský národ zjevně existuje a nevítá ruskou armádu jako osvoboditele. Jednoho rána se v prohlášeních činitelů EU poprvé objevil do té doby nemyslitelný výraz „útočná zbraň“ a v noci EU schválila dodání stíhaček. Německo bude investovat do obrany dvě procenta HDP ročně, o což se marně snažili tři američtí prezidenti, až to během tří dnů dokázal Vladimir Putin.

Pro dějiny je příhodné, že v Německu se rozkoukává nová vládní koalice. Důstojná interpretace: snadněji se čistí stůl. Cynická interpretace: bylo snazší je převálcovat. Velkou roli v tom sehrála sebevědomá návštěva polského premiéra Morawieckého v Berlíně.

Kdyby se o tom natáčel film, výstižnou tečkou na konci by mohla být scéna, kdy Angelu Merkelovou minulou středu v berlínském lahůdkářství okradl kapsář. Samozřejmě ne ze škodolibosti. Ale pro poetickou ilustraci toho, jak irelevantní je teď žena, o níž se ještě před pár týdny někteří domnívali, že bychom ji v současné krizi potřebovali. Je to skutečně konec éry.

Ale proto ještě nemůžeme tolerovat, aby se formou boje proti Rusku stalo omezování našich svobod, což se bohužel děje. Sdružení NIC.CZ, správce internetové domény CZ, zablokovalo několik českých „dezinformačních“ webů. Nepředpokládáme, že by mnoha čtenářům Echa scházely, ale nic naplat, hájit svobodu slova znamená hájit ji i pro názory, se kterými nesouhlasíme. Jinak se ocitáme na šikmé ploše. Nemáte rádi toto klišé? Tak třeba Asociace pro mezinárodní otázky hned zareagovala tím, že „zablokování 8 českých dezinformačních webů může pomoci i ukončení šíření dezinformací o Green Dealu“. Těch lidí nachystaných na to, že teď budou moci zatnout tipec nežádoucím názorům ve sféře svého zájmu, je jistě víc.

Stejně špatné je i to, jak k tomu došlo. Nevládní sdružení NIC.CZ je odrazem původního étosu internetu, kdy se považovalo za důležité, aby jeho řízení nebylo ve státních rukou. Jenže to, jak to u nás proběhlo, je zvláštním převrácením původních hodnot. „Řekněme, že tahle myšlenka vznikla ve spolupráci s bezpečnostními složkami státu,“ vysvětlil šéf sdružení v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Přiznal dokonce, že v tom, které konkrétní weby sundat, se spolehli na stát úplně: „Na to nemáme nějakou mimořádnou odbornost, takže jsme si nechali poradit od bezpečnostních složek.“

Ovšem kdyby bezpečnostní složky chtěly ty weby zakázat samy, neměly by to tak jednoduché. Musely by učinit správní úkon, který by obstál před soudem. Takže se jim velmi hodí, že se na ně obrátila nevládní organizace s tím, jak může pomoci. Oni nic, oni jen poskytli konzultaci. Vidíme tedy, že struktura řízení, jež měla za cíl zabránit státu omezovat svobodu projevu, nějakým hloupým vývojem vyústila v to, že naopak státu omezovat svobodu projevu usnadňuje.

Ne že by se nečinil sám stát i bez nevládní pomoci. Nejvyšší státní zástupce varoval, že za vyjadřování souhlasu s ruským útokem nebo vychvalováním ruských představitelů můžete „za jistých okolností“ být stíháni za „schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku, případně za trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku“.

To tedy opravdu jen za jistých okolností. Asi by někdo musel doložit, jaký přesně trestný čin je schvalován, jak a kdo ho nezpochybnitelně kvalifikoval, jak to bylo veřejně známo atd. A šermovat genocidou je zvlášť protivné. Ten pojem vznikl a byl definován ve zcela mimořádném kontextu. Pro někoho nedotčeného dějepisem to může být nepochopitelné, ale ne každá válka, dokonce ani ne každý válečný zločin je genocida. A Rusko se podle v této chvíli dostupných informací genocidy nedopouští. Jedním z oblíbených obvinění, kterými se putinovská propaganda snažila démonizovat Ukrajinu, bylo, že na Donbase dochází ke genocidě. Bylo to absurdní a stejně absurdní je, když nejvyšší státní zástupce s použitím této hyperboly vyhrožuje českým občanům.