Léta zanedbávání, dvě živelní pohromy, opakované propady půdy. Největší pražská zahrada to od normalizace neměla zrovna lehké. Na popularitě to ale Stromovce neubralo a dnes ji ročně navštíví na dva miliony lidí. Velkou zásluhu na tom má nedávná komplexní revitalizace tohoto přírodně krajinářského parku, která elegantně a přirozeně podtrhla charakter výjimečného prostoru.

Rozklad klenotu

Často můžeme slýchávat povzdechy nad tím, jak je Praha (a zejména její centrální část) „přebetonovaná“ a „přeasfaltovaná“ a chybí jí dostatek zeleně. V porovnání s evropskými metropolemi na tom ale zdaleka není tak špatně, jak by se mohlo zdát. Problém tkví hlavně v míře její využitelnosti a následné péči, která je hlavně u velkých parků poměrně náročná. Ukázkový příklad představuje v tomto ohledu Stromovka, zelený klenot hlavního města o výměře přes devadesát hektarů, který může Praze leckteré srovnatelné velkoměsto závidět.

Postupná degradace Stromovky, kterou založil v polovině 13. století Přemysl Otakar II. jako loveckou oboru, začala už během normalizace, kdy také vyhořela tzv. Šlechtova restaurace. A na obnovu musela čekat celých dlouhých čtyřicet let (tříletá rekonstrukce nyní finišuje). Zásadní ránu Stromovce zasadily povodně v roce 2002, jejichž následkem uhynuly stovky stromů a další vegetace, což se v menší míře opakovalo o jedenáct let později. A aby toho nebylo málo, propadla se velká část půdy ve středu parku při výstavbě tunelu Blanka, který pod Stromovkou prochází. Královská obora spadající pod pražskou čtvrť Bubeneč je totiž v nivě Vltavy, což způsobuje její podmáčení.

Napravit všechny problémy byl velmi obtížný úkol, se kterým se museli vypořádat autoři projektové dokumentace revitalizace parku z krajinářského studia Florart. Prvním důležitým krokem byla rekonstrukce původního vodohospodářského systému nezbytného pro dobré fungování vodních ploch – stávající jezírka doplnila nová, která zároveň efektivně řeší problém podmáčené půdy. Šlo přitom o vůbec největší akci proměny Stromovky za posledních sto let. Soustava vodních ploch je dodnes napájena z Vltavy důmyslným systémem podzemního, více než kilometr dlouhého tunelu tzv. Rudolfovy štoly z konce 16. století. Na vodní díla poté navázaly opravy komunikací, popraskané asfaltové cesty ve středu parku nahradily kvalitní mlatové a dlážděné povrchy.

Nepřehlížet

Autoři věnovali pozornost také zdánlivým (a často přehlíženým) detailům jako třeba pěkným odpadkovým košům a kvalitním rozmanitým lavičkám či lehátkům. To vše má na výsledné působení veřejného prostoru zásadní vliv. Sochař Michal Sedlák přímo pro Stromovku navrhl několik autorských objektů: čítárnu ve formě dřevěných meandrů s místy k sezení, molo s pontonem u rybníka nebo posezení na dubovém pahorku, bývalém ostrově, který nové vodní plochy částečně obnovily. Za zdůraznění stojí i lávky přes vodu, jednoduché dřevěné konstrukce bez zábradlí, které park krásně přirozeně doplňují.

Revitalizace Stromovky neskončila jen obnovou centrální části, pozornost směřuje taky okrajovým částem a vybavení. Před pár týdny zde dokonce vznikla velmi propracovaná místa ke grilování včetně solidního betonového grilu a dubového sezení podle návrhu krajinářské architektky Martiny Forejtové z ateliéru Land05. Jde o opravdu nadstandardní věc, kterou může zdarma používat kdokoli a kdykoli; věřme, že na místě nějakou dobu zůstane neporušena.

Proměnou navíc konečně prochází také přiléhající areál Výstaviště, kde se už podařilo zrealizovat pár úprav veřejného prostoru, který byl (a vlastně stále je) v zoufalém stavu. Majákem této změny je zbrusu nový krásný gastropavilon s pláštěm ze sklolaminátu jantarové barvy navržený mladým architektonickým studiem Papundekl, který stojí na hranici mezi Výstavištěm a Stromovkou.

Dokončení rekonstrukce je pokaždé pouze našlápnutím k celkovému zlepšení. Skutečné zkvalitnění daného prostoru stojí a padá s tím, jak se místo udržuje a jak se k němu uživatelé chovají. U Stromovky to po dvou letech plného provozu vypadá zatím na jedničku. Přesně takové referenční projekty hlavní město potřebuje.