Rozjetá trumponomika
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Když se vůbec největší a zároveň čtvrtá nejbohatší ekonomika Západu vyšvihne tempem ekonomického vzestupu na laťku, která je běžná spíš u chudších dotahujících se zemí, je to vždycky pozornosti hodné. V různých debatách o civilizační vyspělosti té které země se na to často zapomíná, ale Amerika je stále výrazně bohatší než všechny velké evropské země Německem počínaje, Velkou Británií konče. Rozdíl v bohatství na hlavu, když se vezme v úvahu rozdíl v cenách, mezi Spojenými státy a Německem je stejně velký jako mezi Německem a námi. Z celé Evropy se v ekonomickém výkonu na obyvatele před Spojené státy dostanou jen Irové, Norové a Švýcaři. Všechno to jsou díky zdroji svého bohatství velmi specifické státy, které se dají s jinými těžko srovnávat. Irsko (daňový ráj pro americké technologické firmy Google, Amazon atd.). Švýcarsko (velké bankovní centrum). Norsko (ropná a plynová velmoc).
Americká ekonomika vzrostla v druhém čtvrtletí tohoto roku o 4,1 procenta. To je na tak silné a bohaté hospodářství velmi rychlý růst. Nad touto dobrou zprávou se opět rozjelo silné přehánění z obou stran, které je pro současnou Ameriku tak typické. Dobrat se věcných informací a faktů v záplavě záští a emocí je dost náročné. Přehání Donald Trump i trumpofobové z většiny médií. Americký prezident jen pár minut poté, co statistici ohlásili výsledek, vyrukoval s klasickým velikášstvím: „Dosáhli jsme ekonomického obratu historických rozměrů.“ Jeho kritici kontrovali bagatelizací a sýčkováním, že současná prosperita je neudržitelná.
Ve skutečnosti jde o mimořádně dobrý výsledek, postavený na velmi zdravém základě, na němž už se pravděpodobně podepsaly Trumpovy daňové škrty ze začátku letošního roku. Dobrým směrem se americká ekonomika vyvíjí ze všech úhlů. Investice se zvýšily o rekordních sedm procent. Útraty domácností rostou o čtyři procenta. Obojí je vysoko nad předpověďmi ekonomů. Nabídka pracovních míst, což je v případě Ameriky lepší ukazatel než nezaměstnanost, je nejvyšší za dvacet let. Platy rostou bezmála o pět procent. Rychleji než za současného platového boomu u nás. A to máme na rozdíl od Ameriky co dohánět. Američanům se zhodnocují jejich domy. Celkově ceny stoupají rychleji, než je standard v Evropě. Zdražování o 2,8 procenta ale není pro Ameriku výjimečně vysoké.
Donald Trump si především pochvaluje snížení jím tak ostře sledovaného obchodního deficitu, kvůli němuž tolik tlačí na Čínu a Německo, s nimiž jej má Amerika největší. Obchodní schodek nesplaskl tím, že by Amerika přestala dovážet zboží ze zahraničí. Importy stále rostou. Snížil se proto, že američtí vývozci byli v posledních měsících v cizině mimořádně úspěšní. Se skepsí se to dá samozřejmě vykládat i tak, že se obchodovalo intenzivně do skladů na časy, kdy Trump zavede cla, s nimiž už měsíce šermuje. A američtí obchodní partneři se budou bránit odvetnými cly. K tomu se objevují varování, že americká centrální banka Fed se snaží stahovat peníze z rychle rozjeté ekonomiky, aby zabránila jejímu přehřátí. Nic z toho ale zatím nevypadá jako neudržitelné. Pokud nepřijde nějaký šok, trumpovská Amerika může prosperovat v současném stylu.
Trump ale tradičně přehání s historickými maximy. Stejně jako jeho lednové snížení daní opravdu nebylo největším v poválečné historii Ameriky, tak současná prosperita není žádným obratem historických rozměrů. Spojené státy právě vstoupily do desátého roku hospodářského růstu. Začal už v roce 2009, těsně po velké finanční krizi, kterou Spojené státy za vlády Baracka Obamy zvládly nesrovnatelně lépe a s výrazně menšími následky než Evropa. Přestože původně byly jejím ohniskem. Za Obamovy vlády zažilo americké hospodářství hned čtyři silnější momenty než ty, jimiž je teď provází Donald Trump. V letech 2009, 2011, a dokonce dvakrát v roce 2014. Řečeno trumpovskou rétorikou historických zlomů. Ten skutečně Amerika zažila v roce 2014, kdy se během čtvrt roku dostala z mírného propadu o jedno procento na rekordní vzestup 5,1 procenta. Držet ale současný vzestup po deseti letech je sám o sobě velmi slušný výkon. Pro hodně evropských zemí nedosažitelný.