Když je něčeho nedostatek, který se nedá rychle a snadno vyřešit, padají zábrany, dobré mravy, etika. Boří se zvyky, konvence, dobré vztahy. Lidé jsou připraveni atavisticky udělat všechno, aby se k nedostatkovému zboží co nejrychleji dostali. Předběhnout, podvést, podrazit. Ve vyhrocené podobě to bylo vidět na jaře po vypuknutí pandemie čínského koronaviru.

Nikdo na Západě neměl dost roušek, respirátorů, ochranných obleků. Neuměl je rychle vyrobit. Takže všichni byli odkázáni na dodávky z Číny. A prali se o ně stejně bezskrupulózně jako frontoví bojovníci v zelinářstvích socialistických plánovaných ekonomik o nedostatkové banány před rokem 1989.

Francouzští politici vyprávěli na jaře příběh, jak už jim na ranveji letiště v Šanghaji nakládali letadlo s respirátory. Jenže pár minut před startem přišli Američané. Dodávku přeplatili v hotovosti přímo na ranveji. A letadlo neodstartovalo podle původního plánu do Marseille, ale do New Yorku. Stejně byla evropská média plná příběhů, jak z Nizozemska nikdy nepřijely kamiony plné roušek určených pro Německo. I Andrej Babiš si stěžoval, že nám v Rotterdamu zadrželi objednaný kamion. Italové si zase stěžovali na nás. Každý na každého.

Když to sledovala německá kancléřka Angela Merkelová, začala se obávat, že „covidový nacionalismus“ rozloží Evropskou unii. Rozhodla se, že už se to nikdy nesmí opakovat. Proto navzdory vlastnímu ministru zdravotnictví Jensi Spahnovi prosadila, že vakcíny bude Evropská unie nakupovat společně. Pro všechny své členy. Dávalo to teoreticky smysl. Jako velký zákazník se 450 miliony klientů měla na trhu s teprve se rodícími vakcínami výbornou pozici. Nabízela obrovský odběr.

Jenže na rozdíl od Izraelců, Američanů, Britů se bruselští byrokrati, kteří pro Unii nakupovali, ukázali jako špatní obchodníci. Neuměli se na trhu zorientovat. Rychle přečíst podmínky a zajistit si dost včasných dodávek od firem, které měly největší šance. Ty si mohly zákazníky vybírat. Nehrálo se jen cenou, ale i dalšími podmínkami. Izrael nabídl firmě Pfizer/BioNTech nejen vyšší cenu než ostatní zákazníci, ale také se pro ni proměnil v masivní testovací centrum nové vakcíny s 8,9milionovým vzorkem. K tomu na sebe vzal právní záruky za případné zdravotní následky vakcín.

Podobně se chovali Američané a Britové. Evropská unie v tom souboji o vakcíny nedokázala konkurovat. Rozhodovala se pomalu, a tak výrobci přednostně prodávali jiným. Na trhu s velmi cenným nedostatkovým zbožím je to přirozené.

Kvůli pomalému schvalování nových vakcín a nedostatečně rychlým objednávkám je zatím Evropská unie v očkování, které je jedinou realistickou cestou z ničivých lockdownů, poraženým Západu.

Bruselští byrokrati jsou kvůli liknavosti pod obrovským tlakem členských zemí. Především Němců. Do toho přišla v pátek zpráva britsko-švédské firmy AstraZeneca, že do březnu Evropské unii kvůli „produkčním problémům“ nedodá původně objednaných 80 milionů, ale jen 31 milionů dávek. Dodávky omezila i dalším zemím od Austrálie po Thajsko. Nesnížila je ale Británii, kde sídlí.

Tato vakcína není Evropskou lékovou agenturou (EMA) stále schválená. Očekává se to ale do konce ledna. Rozzuření bruselští úředníci v čele se zdravotní komisařkou Stellou Kyriakidesovou obvinili Astru, že omezuje dodávky Evropě, protože prodává jiným zemím za vyšší cenu.

Evropská komise sice důsledně tají, za kolik vakcíny nakupuje. Ceny ale vypustila do veřejného prostoru před Vánocemi belgická ministryně financí Eva De Bleekerová. Za dávku od Astry platí EU 1,78 eura. Méně než ostatní zákazníci. Nižší ceny platí i za již schválené vakcíny od Pfizeru a Moderny.

Brusel fakticky obvinil Astru, že na jejich úkor dodává Britům. „Evropská unie chce vědět, kolik dóz vakcíny AstraZeneca vyrábí a do jakých zemí jdou,“ tvrdí komisařka Kyriakidesová. Jako odvetu navrhla kontrolu exportu vakcín z Evropské unie.

To by znamenalo tvrdý zásah především pro Velkou Británii. Zatím jediná továrna Pfizeru mimo území Spojených států, z níž se zásobuje celá Evropa, ale také například Kanada, stojí v Belgii. Brusel by tak blokoval vývoz Pfizeru do Británie. Spojené státy už předtím omezily výrobce vakcín, kteří si vzali peníze z vládního vývojového programu Warp Speed, kde se mezi firmy rozdělilo 18 miliard dolarů (396 miliard korun), že nesmí vyvážet vakcíny vyrobené ve Spojených státech. Amerika vývoj platila, a tak chtěla přednostní přístup.

AstraZeneca získala od Američanů 1,2 miliardy dolarů (27 miliard korun). Od Evropské unie 330 milionů eur (8,5 miliardy).

Všichni už dnes vědí, že bez rychlé vakcinace ničivé lockdowny neskončí. Je to trh, na kterém se obchodovalo, a Evropská unie v tom obchodování neuspěla. Izrael si moc dobře uvědomoval, proč na cenu nehledí. Že žádná není dost vysoká na to, aby vyvážila lockdown.

V křeči z obchodního neúspěchu rozjíždí Brusel velmi nebezpečnou válku o zadržování vakcín, která může výrazně zhoršit už tak čínským koronavirem pocuchané vztahy v Evropě.

Lepší než vztek a zadržování vakcín je dát dohromady krizový plán, jak rychle postavit nové továrny. Byznys tady funguje lépe než politici a byrokrati. Francouzská firma Sanofi, která svoji vakcínu zatím nedotáhla, už včera oznámila, že pomůže s výrobou konkurenční vakcíny Pfizeru. Šéf Sanofi Paul Hudson pro francouzský deník Le Figaro oznámil, že továrna v německém Frankfurtu by do června měla vyrobit 100 milionů vakcín Pfizer/BioNTech.

Jestli nás teď něco zachrání od odporné politiky beggar thy neighbour (znič svého souseda), bude to obchodnický pragmatismus, ne úřednická hysterie, jakou předvádí zoufalá Evropská komise.