Kanadský dokumentární film Vzestup Jordana Petersona, který je možné vidět na internetovém vysílání České televize, je pozoruhodný především jako artefakt „kulturní války“, zaujme především rozporem mezi velice zdrženlivou povahou toho díla a prudkými reakcemi, jež v době uvedení vzbudilo. Některá kina za oceánem ho odmítala promítat, jinde se projekce rušily kvůli ohlášeným protestům.

Populárního psychologa a autora Jordana Petersona totiž část aktivistické levice považuje za jakéhosi černého mága, který svými přednáškami, videi a texty svádí miliony především mladých mužů na scestí zpátečnictví, patriarchátu, možná až fašismu. Uvádět film o něm fakticky znamená vystavit působení těch „jedů“ další publikum, mluvit o Petersonovi je přípustné pouze tehdy, je-li to řeč odsuzující. Dokumentární portrét kontroverzního psychologa explicitně neodsuzuje, ale ani ho nechválí, je ve své odtažitosti či neutralitě až úzkostlivý.

Patricii Marcocciové a Paulu Kempovi svým způsobem přála náhoda, začali s Petersonem natáčet už v době, kdy byl veřejně nikterak známým profesorem psychologie na univerzitě v Torontu. Původním tématem jejich snímku mělo být dlouholeté Petersonovo přátelství s indiánským umělcem Charlesem Josephem. Během natáčení se ale Peterson proslavil – napomohlo mu k tomu video, na němž oznámil, že nehodlá respektovat zákon, který podle něho pod hrozbou sankce ukládá užívat v komunikaci s translidmi zájmena, která si oni sami vybrali. Petersonův hlavní argument tehdy byl, že stát nemůže nařizovat lidem, jak mají mluvit. Video bylo velice sledované, což vedlo k demonstracím – proti Petersonovi i na jeho podporu, odstartovalo to profesorovu kariéru jako populárního veřejného intelektuála, který jezdí po světě a jeho přednášky plní sály, jeho knihy se prodávají po milionech.

Film může být užitečný především pro diváka, jehož spory o Jordana Petersona až doposud míjely (jistě takoví šťastní lidé existují), člověk, který se o ně zajímal už dřív, v něm moc nového či zajímavého nenajde. Autoři se velice snaží nepřiklonit se ani na jednu stranu sporu, ano, Peterson ve filmu dostává příležitost vysvětlit stručně své postoje a pohnutky, které ho k nim vedou. Stejnou příležitost mají ale i jeho kritici třeba z řad transaktivistů, asi nejvýraznější v tom ohledu jsou promluvy jeho přátel a kolegů z univerzitního prostředí, třeba jeho někdejší přítel Bernard Schiff, který má dnes Petersona za nebezpečného a píše o tom. Filmaři svůj soud o Petersonovi coby nebezpečné síle ve veřejném životě neprojevují. Jejich snímek může působit jako slovníkové heslo, v němž se shrne to nejdůležitější, obohacené několika pohledy do Petersonova soukromí a jeho rodiny. Člověk si může ověřit, že u profesora doma skutečně visí mnoho obrazů Lenina a vůbec děl totalitářské propagandy, uslyší promlouvat jeho manželku a děti. Na nějaké základní úrovni snímek zprostředkuje mimořádnost psychologova příběhu – raketový vzestup od neznámosti ke globální slávě. Ve filmu – a jistě ani v realitě – to nevypadá jako pohádka, ale jako velmi obtížně zvladatelná situace, čehož si je Peterson vědom, nebo o tom aspoň mluví. Zároveň film naznačuje, že „svodům slávy“ také může podléhat, že v něm jeho vzestup mohl posílit nějaký mesianistický sklon, který v něm byl třeba už delší dobu. Filmaři psychologa samozřejmě neanalyzují, některé z Petersonových zachycených promluv ale mohou ujíždět do sfér, řekněme, udivujících, snad i znepokojivých – třeba když mluví o svých snech. Zároveň ho autoři ukazují jako intenzivně pracujícího člověka, který má vliv na životy lidí, kteří sami ten vliv vnímají jako pozitivní – ať už to jsou náctiletí Petersonovi fanoušci, nebo lidé, jimž jeho myšlenky skutečně pomohly v nějaké tíživé situaci. Snímek byl uveden loni, tudíž nezachycuje Petersonovo drama v posledních měsících, kdy se dost drastickým způsobem léčil ze závislosti na utišujících prostředcích, které začal brát potom, co jeho manželka vážně onemocněla.

Vzestup Jordana Petersona. Kanada, 2019, režie: Patricia Marcocciová, v internetovém vysílání České televize do 23. 12. 2020.