Obchodník s energiemi pro drobné klienty, jehož služby u nás využívalo téměř milion zákazníků, minulý týden ohlásil konec. Ne přímo bankrot nebo insolvenci. Prostě jen ohlásil konec podnikání. Tvrdí, že to dělá právě proto, aby se do insolvence nedostal a dostál všem svým závazkům. Končí proto, že pod vlivem nové zelené energetické regulace zcela zkrachoval jeho model podnikání. V současných podmínkách politikou vyvolané nejistoty v energetice je neudržitelný. Podnikání Bohemia Energy stejně jako mnoha řady dalších obchodníků s energiemi u nás i po celé Evropě stálo na tom, že se lidem garantovaly ceny energií na několik let dopředu. Na jedné straně měly firmy smluvně zajištěné zákazníky, kterým se snažily od různých dodavatelů sehnat energie.

Pak přišel zásadní škrt přes rozpočet. Po schválení Green New Dealu Evropské unie začaly energie prudce zdražovat. Víc než samotné zelené přirážky je začalo zvedat už očekávání toho, že přijdou. Ve velkém se odstavují nebo chystají odstavovat uhelné zdroje, od nichž se Evropa Zeleným údělem rozhodla odejít. Obnovitelné zdroje, které je měly nahradit, se ale zdaleka nedaří budovat tak, jak si evropští politici představovali. Do toho ještě přišel rok, kdy nefouká vítr, takže větrné vrtule stojí. Energie je málo. A hlavně se očekává, že jí bude ještě méně. Masivní přechod na plyn, který je zatím považován za neutrální, nikoli špinavý zdroj, prudce zvedá jeho cenu. Za rok stoupla o 440 procent. Jen za poslední měsíc o 45 procent. K tomu se přidává prudce rostoucí cena emisních povolenek, které si musejí kupovat ti, kdo provozují „špinavé“ zdroje, jako ekologické odpustky.

V takové situaci nejsou přirozeně firmy jako Bohemia Energy schopny dodržet pevné ceny, k nimž se zákazníkům zavázaly před několika lety. Pokračovat v plnění smluv se zákazníky by znamenalo jen výrobu ztrát a dluhů. Po Evropě už takhle skončila řada obchodníků s energiemi.

Obchodníky to ovšem nekončí. Do zásadních problémů se dostávají i výrobci energie. Ti, kdo vlastní uhelné elektrárny, žili v dojmu, že je to byznys na odpis. V nákupní frontě pro obchodníky stáli až poslední v řadě. Za dodavateli obnovitelných zdrojů, které se musejí kvůli regulaci nakupovat přednostně. Moc si nevyskakovali. Čekali těžkou dobu a pokles zisků. Jenže pak přestalo foukat. O jejich dodávky byl enormní zájem a zisky rostly. Což je ale zároveň obrovská nejistota na hraně hazardu, v níž se nedají s péčí řádného hospodáře dělat žádné investice. Politická nejistota je obrovská.

Evropští politici sice tlačí na ústup od klasických „špinavých“ zdrojů, avšak stále neumějí říct, z čeho se ta energie bude vyrábět. V Evropě jsou ve většině zemí těmi obnovitelnými zdroji větrné vrtule a solární panely. Odpověď, odkud se energie vezme, když nefouká a nesvítí, chybí.

Obnovitelné zdroje stále ve většině zemí pokryjí jen malou část spotřeby energie. Zrovna Německo, které zelenou revoluci tvrdě tlačí, je na tom podprůměrně. Podle aktuálních statistik statistického úřadu Evropské unie jsou Němci pod průměrem EU v podílu obnovitelných zdrojů. Řeč je o roce 2019, z něhož jsou poslední srovnatelná data. Téměř stejně jako Němci jsou na tom Francouzi. Ti ale vyrábějí 75 procent energie z bezemisního jádra. Němci jedou z většiny na uhlí, které sami prosadili jako špinavé. My jsme se 16 procenty těsně za Francouzi a Slováky. Šampionem v obnovitelné energii je Švédsko s 56 procenty. Následuje Finsko se 42 a Lotyšsko se 40 procenty. Pak Dánsko s 38 procenty. S náskokem před zeleným Německem jsou všechny země jižní Evropy. Hlavně Portugalci s 30 procenty. Je to přirozené: na jihu svítí slunce. Úplně na chvostu je Belgie, Nizozemsko, Lucembursko s podílem 10 procent.

Z čeho bude Evropa brát energii, je v této chvíli ve hvězdách. Vypadá to na plyn, který bude kvůli extrémnímu zájmu extrémně drahý. Šťastné jsou ty země, které mají a dál stavějí jádro. Francouzi a Finové. V časech energetického hazardu to vypadá na jedinou cestu k cenově dostupné energii.