ÚHEL POHLEDU: Vzali jsme zpětný chod. Definitivně. Světová ekonomika mění paradigma. A s ním se mění všechno. Abychom to ovšem zasadili do toho správného kontextu a pochopili, o co tu kráčí, musíme se nad tím rozkročit trochu víc zeširoka.

Zhruba od dob globální finanční krize v roce 2008 zvítězilo ve světových centrálních bankách paradigma, podle kterého jakékoliv zakolísání hospodářského růstu je špatně, a abychom zabránili dalšímu propadu HDP, musíme světovou ekonomiku podporovat velmi expanzívní fiskální i monetární politikou. V překladu do lidštější řeči, vlády se musí zadlužovat a centrální banky musí tisknout peníze, aby tyto peníze hrnuté do oběhu vládami i centrálními bankami udržely ekonomiku v růstu. A tyto peníze nezpůsobí inflaci, protože jsou „tištěné“ chytře a „docela jinak“, než jak se kdy v minulosti tiskly. Tento údajně „chytrý“ tisk peněz dostal název kvantitativní uvolňování. Samozřejmě to nyní popisuji poněkud zvulgarizovaně a zjednodušeně, ale v zásadě lze přístup k hospodářské politice tímto způsobem popsat.

Pandemie tento přístup ještě zvýraznila a multiplikovala. A proto se efekty, které nutně musely tuto expanzívní hospodářskou politiku doprovázet, také potencovaly. Samozřejmě nic jako „chytrý tisk peněz“ neexistuje, peníze jsou pořád jen peníze a buď v oběhu jsou, nebo nejsou; není nic mezi tím. Takže větší kvantum peněz v oběhu muselo způsobit inflaci. Tu inflaci, kterou vidíme dnes. Jenomže aktuálně se přihodily dvě věci.

Zaprvé pandemie končí. Byť z mnoha míst je panika stále ještě přiživována, už se nedaří veřejnost příliš efektivně přesvědčovat o trvání smrtelného nebezpečí, když i s růstem počtu „pozitivních“, počty lidí v nemocnicích i počty úmrtí klesají. Strach z pandemie tedy velkou rychlostí ustupuje. Společně s ustupujícím strachem z pandemie se tak docela nedaří odůvodňovat stejně vysoké tempo tisku peněz jako dosud.

A zadruhé tu máme inflaci. Stále víc lidí si konečně uvědomuje, že se jedná o důsledek předešlého tisku peněz. A i kdyby si to neuvědomovali, nevole veřejnosti proti tomu, že jejich úspory ztrácejí hodnotu, roste. Nevole veřejnosti není pro státní orgány zrovna žádaným artiklem. A tak státní orgány, zejména tedy centrální banky, chtě nechtě jsou nuceny začít proti inflaci něco dělat. (A teď ponechme stranou, že ji předtím samy rozpoutaly.)

Takže tu najednou zhruba od začátku tohoto roku máme dva jevy: poptávku po boji proti inflaci a stále obtížnější zdůvodňování politik, které inflaci vyvolaly. A to nutně musí vést k převrácení paradigmatu. Jestli až dosud alfou a omegou hospodářské politiky byl hospodářský růst, teď se tím stává inflace – a v důsledku toho omezování tisku peněz. Tohle není teorie. Právě dneska svět předvádí, že paradigma se skutečně změnilo:

Britská centrální banka tento týden zvýšila úrokovou sazbu na 0,5 %. Čtyři z devíti členů bankovní rady přitom chtěli zvýšit sazbu ještě o víc. Současně Evropská centrální banka deklaruje, že na konci března ukončí výkupy aktiv od bank – tedy právě onen tisk peněz - na základě nouzového pandemického programu PEPP. Americká centrální banka už hodně dlouho signalizuje, že letos začne své úrokové sazby zvyšovat, a první takový počin se od ní očekává v březnu.

No a nám nejbližší Česká národní banka opět zvyšuje své úrokové sazby o 0,75 procentního bodu na 4,5 procenta. Kam se podíváme, tak se od tisku peněz ustupuje. Někde sice pomaleji až laxně, jako v eurozóně, někde razantně, jako v české ekonomice. Ale všude se více či méně zapíná zpětný chod. Znamená to mnohem víc než „jen“ zdražení úvěrů. Právě tisk peněz určoval charakter předešlých zhruba 13 let. Takže tím je dáno, že charakter dalších několika let musí být odlišný.

Přestává se dostávat podpory akciím. Podpora pro nemovitosti stále trvá z titulu vysoké inflace, ale ubývá podpora z titulu nízkých úroků. Nemovitosti tedy dál zdraží, ale už pomalejší tempem. Největší zásah se ale chystá pro dluhopisy. Dluhopisy přijdou hned o dva přídavné motory: o nízké úroky, které firmy a státy motivovaly k zadlužování, a uměle pěstovanou poptávku ze strany centrálních bank. Největším poraženým tohoto nového paradigmatu proto budou všechny fondy kolektivního investování, které mají svou strategii postavenou právě na dluhopisech. Naopak jedním z vítězů bude česká koruna, která díky vyšším domácím úrokům dál posílí.