Není problém vyjmenovat ty budovy, které vynikají po stránce estetické, technologické, environmentální nebo komunitní. Ovšem těch, které dokážou propojit všechna tato hlediska, je jen pár. Kulturní a společenský komplex Sara k nim patří. Jde o druhou nejvyšší budovu na světě postavenou výhradně ze dřeva, která zároveň podněcuje rozvoj celého regionu.

Město s ambicemi

Skellefteå je sedmdesátitisícové poklidné město na severu Švédska, asi 200 km od polárního kruhu. Navzdory odlehlé poloze mezi hustými lesy k sobě ovšem přitahuje mezinárodní pozornost. Aby přilákali nové obyvatele a současně podpořili místní ekonomiku, rozhodli se představitelé města přímo v centru vybudovat ambiciózní kulturní centrum spojené s kongresovým hotelem.

Jak bývá v severských zemích zvykem, uspořádala radnice roku 2015 mezinárodní architektonickou soutěž, ve které uspěli mladí muži Robert Schmitz a Oskar Norelius ze slavného švédského studia White Arkitekter založeného už před sedmdesáti lety. Jejich návrh zaujal porotu soutěže svou ambiciózností – počítal totiž s takřka osmdesát metrů vysokou stavbou výhradně ze dřeva. Architekty k tomu vedlo několik okolností. Ve Švédsku obecně má dřevo ve stavebnictví dlouhou tradici, klade se tam velký důraz na udržitelnost a Skellefteå chce jít příkladem v otázce moderních technologií.

„Jednou z největších výzev celého projektu bylo přesvědčit lidi, aby se pustili do výstavby něčeho, co se dosud nikde jinde nerealizovalo,“ říkají dnes architekti stavby, kterou detailně představuje výstava „A Heart of Wood“ (Srdce ze dřeva) v pražské Galerii Jaroslava Fragnera. Ne že by se po světě nestavěly vysoké dřevostavby, dvacetipodlažní Sara Kulturhus se od nich ale měla odlišit tím, že její nosnou konstrukci tvoří výhradně dřevo, a to včetně například dřevěných výtahových šachet. To si samozřejmě vyžádalo obrovské nasazení nejen samotných architektů, ale také stavebních inženýrů, technologů a dřevařských firem, aby společně mohli takové dílo zrealizovat. Důvěru investorů pustit se do tohoto pionýrského projektu si architekti chytře zajistili tím, že pokud by se záměr ukázal jako nerealizovatelný, bude možné budovu zhotovit pomocí prověřenějších konstrukčních metod. Nakonec to ale zapotřebí nebylo.

Renesance dřeva

Dřevo je v současnosti nejudržitelnějším obnovitelným stavebním materiálem a díky tomu v posledních letech zažívá na poli architektury značnou renesanci, neboť se s ohledem na environmentální dopad stavebnictví obecně mnohé progresivní kanceláře zavazují k projektování výhradně uhlíkově neutrálních budov. V tomto případě mělo maximální využití dřeva smysl nejen kvůli ekologii, ale i z ekonomických důvodů. Veškeré dřevo totiž muselo být vytěženo v rádiu dvou set kilometrů od zvoleného pozemku a zpracováno lokálními firmami, které tak získaly nejen lukrativní zakázky, ale i cenné know-how, které jim umožňuje dobře se připravit na další podobné výzvy, v budoucnosti jistě stále častější. Důležitou roli v tomto projektu sehrála také prefabrikace šetřící čas i peníze, neboť jednotlivé části budovy (zejména různé typy dřevěných panelů) se mohly vyrobit stranou v továrně a na místě pak už „jen“ smontovat dohromady.

Budova Sara Kulturhus přivedla jednotlivé kulturní instituce pod jednu střechu, čímž vzniklo skutečné společenské centrum města, které má sílu podpořit rozvoj celého okolí. Najdeme tu galerii, muzeum, divadla, konferenční sál i kavárny. Součástí je také hotel, jehož majitelé se na výstavbě finančně podíleli spolu se samosprávou. Budova je uzpůsobená tomu, aby v ní díky široké škále aktivit mohly trávit svůj čas různé vrstvy obyvatel nejen během velkých událostí.

V případě podobně pionýrských projektů, které dokážou nastavovat nový standard, je vždy klíčová role osvícených investorů s chutí experimentovat. Ve městě Skellefteå se to povedlo na plné čáře a už nyní se v okolí chystají obří investice, které jsou důkazem, že pouštět se do tohoto význačného podniku mělo smysl.