J. K. Rowlingová, nejslavnější autorka současnosti, si dovolila již příliš. Poté, co ukončila svou sérii o kouzelníku Harrym Potterovi, začala psát pod pseudonymem Robert Galbraith celkem podařené detektivní příběhy o soukromém očku Cormoranu Strikeovi. Pátý díl vyšel v Británii včera a spustila se bouře. Strike tentokrát řeší případ sériového vraha a – nyní následuje opravdu šokující část – převléká se do ženských šatů!

Překvapivě první odsouzení v britském mainstreamovém tisku nepřišlo z progresivního Guardianu, který knize dal mírné doporučení a o stylu oblékání hlavního záporáka se vůbec nezmiňuje, skandál vyvolal nominálně konzervativní The Daily Telegraph. V něm recenzent Jake Kerridge také knihu mírně vychvaluje (tři hvězdičky z pěti), zároveň ale píše, že „poučení z příběhu se zdá být: Nikdy nevěř muži v šatech“. To stačilo k tomu, aby se rozjel další pokus, jak Rowlingovou zdiskreditovat kvůli jejím údajně nesnášenlivým názorům na transgender osoby.

První pokus proběhl v červnu, kdy Rowlingová na Twitteru posměšně komentovala článek zmiňující „lidi, kteří menstruují“. „Jsem si jistá, že pro tyto lidi existovalo slovo. Pomozte mi někdo,“ napsala. Tweet ještě doplnila několika zkomoleninami slova „žena“. Rowlingová byla označena za transfobku. Její vysvětlování, že proti transgender osobám nic nemá, ale že nesouhlasí s vymazáváním ženského pohlaví, nebylo přijato. Mezi aktivisty se zařadila na roveň lorda Voldemorta, hlavního zloducha z Harryho Pottera.

Rowlingové muselo být jasné, že její nová postava tento spor obnoví. Opravdu ihned po publikování recenze se na sociálních sítích objevili obvyklí podezřelí. Například transgenderová novinářka Paris Leesová, píšící pro britskou mutaci magazínu Vogue, napsala: „Nečekám, že to lidé, kteří nejsou trans, někdy pochopí, ale je více než depresivní žít každý den s hrozbou a vzpomínkami na násilí na vás páchaném a zároveň být informován, že ve skutečnosti jste hrozba vy.“

Transgenderová herečka Jen Richardsová to zase okomentovala: „J. K. Rowlingová se v podstatě stala Dolores Umbridgovou, tak posedlá svou hluboce předsudečnou perspektivou, že zajde kamkoliv, aby zůstala přesvědčena o své vlastní spravedlnosti, bez ohledu na to, jaké škody to způsobí.“ Dolores Umbridgová je další záporná postava z Harryho Pottera.

Vlastně Rowlingovou nelze než obdivovat. Nezalekla se svých kritiků a z nejspíše průměrné detektivky (autor článku četl předchozí díly, mají znepokojující tendenci, kdy klesá podíl kriminálního příběhu a zvyšuje se podíl věnovaný vztahu Strikea a jeho sličné pomocnice Robin, první recenze naznačují, že tento trend pokračuje) je zbraň kulturních válek, na kterou každý musí mít názor, což prodejům může jen pomoci.

Výhodou Rowlingové samozřejmě je, že díky její obří kulturní síle a slávě neexistuje nakladatelství, které by ji odmítlo, podobné „provokace“ si tedy může dovolit. Znepokojující je však trend hlídání ideové čistoty knih, kdy sebemenší pitomost, jako je například muž v šatech, může být označena za škodlivou a nenávistnou. Převleky přitom mají v kriminálních příbězích hlubokou tradici, ať už na straně detektivů, nebo záporáků. Mistr převleků byl Sherlock Holmes, do jeho repertoáru patřila i stará žena, ve filmu Psycho od Alfreda Hitchcocka se vrah převléká do šatů své matky.

Problém to však představuje pro začínající autory, kteří nemají peníze a vliv na to, aby se virtuálnímu lynči postavili. Známou se stala kauza Amélie Wen Zhaové. Její prvotina sbírala před vydáním pozitivní recenze do doby, než vydaný úryvek zobrazující otroctví byl shledán rasistickým. Kritici argumentovali tím, že Zhaová vzhledem k tomu, že není černoška, nemá na psaní takových scén právo. Zhaová vydání knihy raději stáhla. Nebyla poslední, komu se něco podobného přihodilo. Některá nakladatelství začala zaměstnávat „sensitivity readers“ (čtenáře citlivosti), zkoumající, zda knihy neobsahují problematické pasáže.

Rowlingová musí strpět mnohem menší problémy. Například když nádraží v Edinburghu, kde Rowlingová napsala první díly Harryho Pottera, kvůli její údajné problematičnosti odstranilo plakát přející jí k narozeninám. Slavní a bohatí chvilku nenávisti nakonec vždy nějak přežijí. Opravdovými oběťmi jsou mladí lidé na začátku kariéry, kteří občas ani nevědí, jakou nově nakreslenou červenou linii vlastně překročili.