Ve světové kolébce mrakodrapů pěstují tamní developeři nový sport – postavit co nejvyšší stavbu na co nejmenší ploše. Této disciplíně aktuálně kraluje nedávno dokončená stavba, která navzdory své úctyhodné výšce nabízí pouhých pár desítek hyperluxusních bytů.

Elitní poměr

Během uplynulé dekády se na Manhattanu zrodil úplně nový typ mrakodrapů. Vyrůstají v lokalitě zvané Billionaires’ Row při jižní straně Central Parku, jedné z vůbec nejdražších adres planety, kde se postupně objevilo několik obytných věží na extrémně malých pozemcích. Důvod pro vznik takto formovaných staveb je nabíledni. Zoufalý nedostatek volné plochy na hustě zastavěném ostrově motivuje developerské skupiny v touze po maximálním zisku k tomu, hnát své budovy do závratných výšek. Takové podmínky vedou k realizacím nápadně štíhlých mrakodrapů, kterým se někdy říká také tužkové věže. Za hlavní kritérium pro vstup mrakodrapů do této elitní společnosti se obecně považuje daný poměr výšky stavby k šířce její základny, který je stanoven na 10 : 1. To znamená, že mrakodrap musí být aspoň desetkrát vyšší, než je jeho šířka v úrovni ulice.

Jednotlivé mrakodrapy se v této disciplíně postupně trumfovaly, vedle nejnovějšího přírůstku na Billionaires’ Row ale všechny působí vcelku podsaditě. Poměr mrakodrapu pojmenovaného Steinway Tower, podle adresy také jako 111 West 57^th Street, je totiž spočítán na 24 : 1 a při pohledu na manhattanské panorama působí jako špendlík. Vyjma svou rekordní útlost ale naplňuje všechny atributy podobně řešených sousedních rezidenčních staveb s hyperluxusními byty, které se prodávají za miliardy korun. Vzhledem ke své štíhlosti nabízí tato budova na každém patře pouze jeden byt – celkem jich v tomto mrakodrapu o výšce 435 metrů najdeme pouze šestačtyřicet (dalších čtrnáct jich vzniklo v sousední historické budově). Aby architekti z místní společnosti SHoP Architects propůjčili stavbě punc výjimečnosti, nechali její východní a západní fasádu ozdobit prvky z terakoty (keramiky), která se na Manhattanu hojně používala ke zdobení domů ve dvacátých letech minulého století. Jižní stranu směrem k Centrálnímu parku pak tvoří skleněná zavěšená fasáda, aby se z bytů otvíraly co nejlepší výhledy na tuto zelenou oázu, což je benefit zhodnocující nemovitosti závratným způsobem.

Přerůst souseda

Celý projekt, který vybudovala developerská skupina JDS Development newyorského podnikatele Michaela Sterna (42), vznikal před deset let a investice se vyšplhala na pětačtyřicet miliard korun. Ve většině podobných případů, a zvlášť právě na Billionaires’ Row mají developeři plné ruce práce se získáním všech potřebných povolení, aby mohli stavět do takových výšek. Na Manhattanu se totiž výstavba řídí zvláštními stavebními předpisy, se kterými lze různými způsoby kšeftovat (a samozřejmě je i obcházet). Maximální povolenou výšku stavby lze například prodloužit tím, že investor zaplatí nějakou veřejně prospěšnou službu. Pro každou oblast Manhattanu je zároveň stanovena maximální povolená míra zastavění pozemku a výšky staveb. Pokud však nějaká stavba tyto povolené kapacity nevyčerpá, může je majitel postoupit jinému investorovi v sousedství. Pokud tedy chcete stavět mrakodrap vyšší, než to daný pozemek povoluje, musíte si vyjednat nákup takových povolenek. Zároveň si tím zajistíte, že vedle vaší stavby nikdo nebude moci postavit jinou věž, která by omezovala vaše cenné výhledy.

Podle dat realitní kanceláře SERHANT se v minulých letech prodávala zhruba polovina superluxusních rezidencí v rámci jedné stavby, loni na podzim ale začaly prodeje stoupat a tento trend by měl pokračovat i nadále. Zároveň platí, že pouze polovinu těchto prodaných bytů jejich majitelé skutečně využívají (ať už jako druhý, nebo třetí domov). Vytouženými výhledy se tedy stejně pokochá jen málokdo, realitou totiž zůstává, že tyto extrémní stavby se nestavějí k bydlení, nýbrž k zajištění investičních poptávek.