Z Česka budou muset odejít tři ruští diplomaté, vláda se tímhle způsobem rozhodla připojit k dalším třinácti zemím Unie (a také USA, Kanadě, Ukrajině a Albánii), které tak reagují na útok nervovou paralyzující látkou na ruského přeběhlíka Sergeje Skripala a jeho dceru v britském Salisbury. Pro jednou se dá konstatovat, že se Česko zachovalo jakž takž normálně – docela osvěžující. Počet vypovězených diplomatů může ve srovnání se značně naddimenzovaným (proč asi?) personálním obsazením ruské ambasády v Praze (140) připadat zanedbatelný, je ale podobný jako v jiných evropských zemích. Vzhledem k momentálnímu rozložení sil působí pozoruhodně už jen to, že se země k odvetě připojila. Premiér v demisi Andrej Babiš při té příležitosti řekl: „Pokud si někdo myslí, že jim (ruským zpravodajcům – pozn. aut.) jde o dobro naší země, šeredně se mýlí.“

Dá se celkem snadno dešifrovat, kdo v té větě představuje toho „někoho“. Je to prezident Miloš Zeman, u něhož se dá spolehnout, že na domácí i mezinárodní scéně bude hájit zájem Ruska. V rozhovoru pro Mladou frontu DNES minulý týden se okázale podivoval tomu, že se při akcích, jako je útok na Skripala, používají podivné exotické jedy, a ne ty staré, dobré a osvědčené. Včera odpoledne si pak povolal šéfa BIS Michala Koudelku a pověřil ho pátráním po tom, zda se v Česku někdy skladoval nebo vyráběl v Salisbury užitý plyn Novičok – Rusko totiž po útoku tvrdilo, že látka mohla kromě jiných zemí pocházet i odtud.

Bylo to velmi výmluvné gesto. Prezident, který se četbou zpráv zdejší tajné služby moc nezatěžuje, ji náhle úkoluje – a jakousi náhodou ve shodě s ruskou verzí událostí. A poté, co tu verzi popřely vláda i armáda, jimž hlava státu tímhle způsobem implicitně vyjádřila nedůvěru. Nevídané, napsal by člověk v reakci na něco takového před pár lety. Ale už jsme si stačili zvyknout.

Působí to celé značně nejapně, takový ale je prezidentův standard. Andrej Babiš z téhle kauzy vychází jako rozumně jednající politik. Může za tím být jeho ambice být respektovaným evropským vůdcem, nedělat věci, které by mohly Česko v evropském kontextu nějak výrazně ohrozit, koneckonců je to i Babišův obchodní zájem. Tenhle zájem bude zřejmě vbrzku narážet na zájmy prokremelských komunistů, kteří něco takového jako vypovídání ruských diplomatů nehodlají tolerovat (a čeká se od nich podpora vlády), radikálů z SPD, jejichž světonázor je formován konspiračními weby. A také prezidenta, který už před sebou nemá žádné další volby, jediným korektivem jeho jednání je… vlastně nevím co. Všech těch v hruď se bijících vlastenců, kteří svůj patriotismus dokazují papouškováním propagandy cizí mocnosti. Budoucnost prý je jejich. V britsko-ruském sporu se ale Česko dokázalo postavit na stranu spojence. Pro jednou se zachovalo normálně. Pro jednou.