Pro nás, kdo v apokalyptické záplavě posledních dní vyhlížíme dobré zprávy, včera jedna taková přišla. Soňa Peková, představitelka laboratoří Tilia, oznámila zrod iniciativy, v níž Akademie věd ČR spolu s univerzitami v Praze a Brně státu nabídnou, že by prováděly masové testování na koronavirus. Zjednodušeně řečeno Peková dodala návod, jak testovat („protokol“), akademici kapacity svých ústavů. Místo několika desítek lidí denně by se tak v republice mohlo otestovat několik tisíc.

I náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula, který celému nápadu musí nejprve vystavit zelené světlo a který včera odpoledne Pekovou vyvolaná očekávání chladil (jsou potřeba certifikát a souhlas uličního výboru v místě bydliště Pekové, který se ale zatím nemohl kompletně sejít – to druhé jsem si vymyslel), přiznává cosi velmi důležitého: „Už jsem jednal s panem rektorem Tomášem Zimou (Univerzita Karlova – pozn. red.) a panem docentem Janem Konvalinkou z Akademie věd. Jejich instituce mají mnohonásobně větší kapacitu, než máme my, mohou zanalyzovat 4000 vzorků za den.“

Takže v republice ležely ladem instituce, které mají násobně větší kapacitu než vláda. To je věcně vzato naprosto výbušné sdělení. Kdyby vláda před dvěma týdny testování lidí nebrzdila (zákazem testů pro soukromé laboratoře; skandalizací z úst ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha teprve Soňa Peková a Tilia vešly ve známost), kdyby naopak místo toho přemýšlela, jak kapacitu pro testování dramaticky rozšířit, mohli jsme dnes být jinde. Těch čtrnáct dní mezi 1. březnem, kdy byl zachycen první nositel koronaviru v republice, a uvalením polokarantény na celý stát by se bývalo mohlo využít k cílenému testování nakažených, členů rizikových skupin, jako jsou navrátilci z Itálie, z Číny apod., jejich blízkých tady. Kdyby se těch čtrnáct dní dostatečně systematicky a velkoryse testovalo, kdyby se na podezřelé z těchto skupin uvalovala čtrnáctidenní karanténa – což kolegyně Lenka Zlámalová propaguje jako korejskou cestu (např.zde), mohla asi vláda nám i sobě ušetřit nouzový stav, který jednou v chodu získává pochopitelně samospád a se stoupajícím počtem pacientů si logika tohoto řešení vynucuje další a další utahování šroubů. Zavření hranic by přišlo i s korejskou cestou, ale jinak by to byla mnohem měkčí varianta s nepoměrně lehčím dopadem na českou ekonomiku a společnost. Dnes nemáme testování ve velkém a máme tiskové konference s premiérem v roušce, očividně na pokraji sil, a máme ministra vnitra vyhrožujícího pořádkovými silami lidem, kteří piknikují a sdružují se pod otevřeným nebem. Peková správně říká, že vláda "děsí lidi".Přední český vědec, od něhož jsem včera chtěl slyšet, co si o iniciativě Pekové a spol. myslí, ji velmi vítá, je však skeptický k možnosti, že by se nakažení, respektive podezřelí z nákazy, po těch dvou týdnech ještě dali zpětně vystopovat, celá tato množina že by se dala chirurgicky vyjmout ze společnosti a přesunout do karantény, léčit.

Ještě před pár dny se zdálo, že rozhodný premiér, který neváhá učinit drastické kroky, na koronakrizi politicky vydělá, neboť krize prověří jeho manažerské kvality. Kritická opozice byla považována za hnidopichy, téměř zemské škůdce. Po vyhlášení a posléze zpřísnění nouzového stavu taky na vládu nikdo neútočil. Pak ovšem byla několikrát sice nechtěně, ale naprosto zostuzena soukromými subjekty. Skupina PPF sama musela v Číně obstarat miliony roušek a respirátorů. Soukromí výrobci a akademici vyrábějí roušky, o nichž vláda původně tvrdila, že jsou ve skladech, a nebyly. Včerejšek to korunoval. V příčetném světě by „moment Peková“ byl začátkem Babišova konce.