V Itálii se rýsuje koalice dvou populistických formací, které v sobě nesou každá hodně destruktivního potenciálu. Ale je brzy na to konstatovat, že by taková vláda Evropu zničila, nebo jí naopak pomohla. Předáci Ligy (to je ta pravicová) a Hnutí 5 hvězd (levicová složka, používá zkratku M5S) po dvou měsících od voleb oznámili dohodu, která by měla projít bleskovým schvalováním obou formací.

I kdyby neprošla, i kdyby byl program ještě významně zředěn, pro eurozónu je dnes zveřejněný návrh programu něco jako balíček dynamitu těsně před odesláním.

Liga prosadí rovnou daň (výpadek v rozpočtových příjmech), Hnutí vyšší sociální dávky, shoda byla od začátku na zrušení vyššího věku pro odchod do důchodu. To všechno má předvídatelné rozpočtové následky a v tom jsou obě formace upřímné: změkčit maastrichtské kritérium maximálně tříprocentního rozpočtového deficitu (původně šéf Ligy přímo navrhoval faktický odpis pohledávek, které má vůči Římu Evropská centrální banka, šlo o 250 miliard eur).

Obě radikální formace spojuje ochota ukázat vztyčený prostředníček eurozóně, vyslat avízo, že pokud skutečně přijdou k moci, má se eurozóna připravit na to, že třetí největší ekonomika bude s klidem porušovat pravidla. Byla by to brutální změna oproti častému porušování pravidel na zapřenou, kdy se například Francie za bývalého prezidenta Hollanda s komisí ve skrytu dohodla, že ohlásí nerealisticky nízký deficit, který nedodrží, a komise ji nepotrestá. A je pravděpodobné, že takovou upřímnost by některé národy v čele s Němci neunesly.

Profesor Clemens Fuest, významný ekonom a šéf mnichovského Ifo Institutu, pro Daily Telegraph říká, že v Německu zprávy z italské koaliční kuchyně potvrdily lidem jejich nejhorší obavy. „Jak chcete mít společné pojištění bankovních vkladů s vládou, jako je ta v Itálii? Nemyslitelné.“

Fuestův předchůdce v čele institutu, Hans-Werner Sinn, bez konkurence nejslovutnější ekonom v zemi a možná v Evropě, také pro Daily Telegraph upozornil na další aspekt. Závazky, které spolkové republice vznikaly přes clearingový mechanismus Evropské centrální banky zvaný Target2 a které dnes dosahují téměř bilionu eur, Sinn považuje za odepsané. Ukazuje se prostě, že struktura eurozóny je nefunkční jak pro Sever, tak pro Jih. „Nemá to řešení. Katastrofa už se děje. Povede to ke zkáze Evropy, v Německu k moci přijde AfD.“

Katastrofu si nikdo rozumný nemůže přát, na druhou stranu, Sinn je člověk, který tak dlouho varoval před pastí Target2, aniž by se politici podle toho zařídili, že se mu chvíle, kdy se jeho varování naplňují, může plést s koncem světa. Naopak bezprostřední následky italského radikalismu mohou být příznivé: loňská ofenziva francouzského prezidenta Emmanuela Macrona za těsnější eurozónu jede do zdi.

Němci byli k Macronovým návrhům opatrní i předtím, příchod brutálních zvěstovatelů pravdy o nepřekonatelných rozdílech uvnitř eurozóny z jejich obezřetnosti udělá odmítnutí. Z eurozóny nevznikne ono tvrdé a ještě tvrdší jádro, česká politika může spát klidněji, nikdo ji teď nebude přepadávat s otázkou: Právě ujíždí vlak, nechcete rychle nastoupit? 

Dlouhodobé následky vypadají hůř. Eurozóna se po první krizi – která jí v letech 2009–2012 otřásla, ale nedobila ji – ani nesjednotila (jak je vidět, nejde to), ani spořádaně nerozešla. Příští krize tedy místo rozchodu může přinést rozpad. Pak se dosud ctěné postavy otců zakladatelů eura – Helmuta Kohla a Francoise Mitteranda – definitivně stanou pomníkem naprosto zbytečného utrpení v evropské politice.