Kvalita vládnutí v Česku klesá, naštěstí nový kabinet Andreje Babiše zajistí obrat k lepšímu. Se slibem designovaného premiéra jsou v rozporu jména ministrů, které navrhuje. Deset z nich bylo v minulé vládě nejméně v pozici náměstků a na úpadku státu se podíleli. Bude úpadek pokračovat, anebo se státní správa zhroutí úplně?   

Opravný termín neúspěšným

Nejlépe zdokumentovaným příběhem ministerské neschopnosti je historie dálnic postavených ministrem dopravy Danem Ťokem. Veřejnost očekává stovky kilometrů, které jsou nezbytné k dokončení páteřní sítě a jejímu napojení na Rakousko. Za Ťoka a jeho předchůdce Prachaře se však postavily jen tři krátké úseky na jihočeských dálnicích o celkové délce dvanáct kilometrů. Ťok fiasko přežil díky toleranci médií, jimž stačilo vysvětlení, že za všechno mohou předchozí ministři, kteří žádné stavby nezačali. A právě tento deficit schopný manažer Ťok napravil. Proto mohl v Českém rozhlasu upozornit, že teď už se staví stovky kilometrů nových silnic, a zároveň slíbit, že v příštích čtyřech letech hodlá zprovoznit kolem 220 kilometrů dálnic.

Skutečná bilance uplynulých čtyř let vypadá jinak. Aktuálně se staví jen dva dálniční úseky. Konkrétně jde o D1 mezi Přerovem a Lipníkem nad Bečvou a stavbu na D3 mezi Bošilcem a Českými Budějovicemi, která ke stávajícím dvěma pruhům přidává další dva. Dohromady jde o 33 kilometrů. Lze jen spekulovat, kdy se přidají další úseky. Ťok sliboval leccos, přesto na jednom z posledních zasedání Sobotkovy vlády připustil, že platné stavební povolení dosud získaly jen tři úseky na D6 v okolí Řevničova a Lubence o délce 18 kilometrů a že v přípravě všech dalších nastaly nečekané problémy. Ovšem ani na D6 se nestaví.

Není nejhorší, že příslušné úřady nedokážou stavbu připravit. Šoférům by příliš neulevilo, ani kdyby Ťokovy plány vycházely. V rozpočtovém výhledu pro sněmovnu ministr slibuje, že během příštích čtyř let dokončí 133 kilometrů a dalších 66 kilometrů zahájí. Obdobné plány se vždy revidují k horšímu, ovšem i po jejich případné realizaci někdy v roce 2025 by měla páteřní síť daleko k dokončení. Nadále bude chybět 70 kilometrů na druhé dálnici z Čech na Moravu, nepočítá se s dokončením Pražského okruhu, nebude spojení z Prahy na Budějovice a Karlovy Vary, z Brna do Vídně atd. Dohromady bude jen u nejdůležitějších tahů chybět 400 kilometrů. Provoz na dálnicích roste, a pokud něco byl problém, pak se za ministrů ANO zvětšil. Přesto bude muž odpovědný za ztracené volební období řídit dopravu další čtyři roky.

Dokázat v případě Ťoka, že na investice nestačí, vyžaduje podrobné srovnání investic. Stejný příběh na ministerstvu obrany popíše jediný údaj ze statistiky NATO, podle kterého v roce 2016 poklesly výdaje českého státu na obranu pod jedno procento HDP, tedy na necelou polovinu jeho závazku – a to ještě značnou část pohltí výdaje na důchody vojáků. Jenom tímto údajem se připomíná, že čeští vojáci z větší části dosud spoléhají na výzbroj ze sedmdesátých let minulého století, přesněji na třicet tanků T-72, sto osmdesát pásových transportérů BVP-2 a stovku houfnic DANA. Předchůdci ministra Martina Stropnického aspoň modernizovali tanky, získali z Ruska vrtulníky Mi-17, pronajali od Švédů gripeny, nakoupili stovku transportérů Pandur atd. Stropnický podepsal smlouvy na modernizaci vrtulníků a dodávku dalších dvaceti pandurů.

Mezinárodní ostuda vyštvala ministra obrany na ministerstvo zahraničí a jeho agendu převzala ministryně, jejíž výkony v jiném resortu také nebyly úplně přesvědčivé. Karla Šlechtová v roli ministryně pro místní rozvoj dokončila čerpání evropských dotací za období 2007–2013. Přesto se tento úspěch, ke kterému se hlásí víc rodičů, brzy devalvoval. Čerpání dotací na léta 2014–2020 nabírá o poznání větší zpoždění než v minulém období. Do října 2017 ministerstvo shromáždilo projekty za 216 miliard korun. To je dvakrát méně než v říjnu 2010, kdy se zdržení při eurodotacích hodnotilo jako katastrofa. V evropském srovnání to je dnes sedmý nejhorší výsledek. Ministryni Šlechtové nikdo nemůže vzít, že umí evropské projekty vyúčtovat, umí to ovšem pouze v případě, pokud předtím někdo jiný dal investiční projekty dohromady. Teď se od ní čeká na ministerstvu obrany investiční ofenziva.

Šťastná hodina náměstků

Předchozí vlády včetně té Sobotkovy zklamaly, prohlásil Babiš ještě při jmenování premiérem a slíbil naprostý obrat. „Od prvního momentu, co vstoupíme do úřadu, tak budeme dělat, co občané čekají, budeme makat,“ prohlásil. Nominace pro nový kabinet však upozorňují, že od předchozí špatné vlády nezdědí Babiš jenom šest ministrů, další čtyři vládní místa obsadí lidé, kteří byli za minulé vlády ministerskými náměstky. Nezodpovězena zůstává otázka, proč nedali svých devět nebo deset resortů do pořádku v minulých letech.

Robert Plaga byl tři roky náměstkem na školství odpovědným za vysoké školy. Přišel z prostředí brněnské vysokoškolské lobby, která získala největší část z padesáti miliard korun z evropských zdrojů, které Češi v uplynulých sedmi letech investovali do výzkumu. Měla za ně vzniknout špičková technologická centra, která budou své výsledky prodávat průmyslovým podnikům. Jejich přínos se měl přirozeně měřit tím, že si sama vydělají na svůj provoz. Skutečně se utratily desítky miliard za nové budovy a přístroje, vznikly však jenom další akademické ústavy, které žádají stát o víc peněz na platy svých zaměstnanců. Plaga je na ministerstvu, aby přísun dalších peněz zajistil, a bude tím posledním, kdo by chtěl na dosavadní praxi něco změnit.   

V mezinárodním srovnání propadají základní a střední školy a jejich krizi ještě prohloubily změny minulých let. Teď nestačí revidovat, případně zrušit jednotné přijímací zkoušky na střední školy, nedotažený projekt státních maturit nebo povinný poslední rok v mateřských školách, případně zastavit postupnou likvidaci soukromých zařízení. Ještě předtím musí ministr ročně najít v rozpočtu až 50 miliard korun na platy, jinak nesežene nové učitele a přijde o nejlepší z těch současných. Proč by ale právě Plaga, zakotvený v univerzitním prostředí, měl být schopen s tím něco udělat, není jasné.

Za jednu z priorit označil nastupující premiér digitalizaci. Tím se ve světě myslí zjednodušení komunikace mezi státem a občany. Babiš prohlásil, že jako ministr financí v tom už něco dokázal. „Jediný digitální projekt jsem udělal já a ten se jmenuje EET,“ řekl v ČT. Systém elektronických pokladen však posílil kontrolu daňových poplatníků na jejich vlastní náklady, a míru byrokracie tak zvýšil. „Nepromyšlené a zbytečné zavádění EET v on-line světě, které výrazně zhoršilo zákaznický servis,“ vysvětluje odborný web Lupa.cz, proč projektu EET udělil hlavní anticenu za rok 2017. Není pochyb, že prvním krokem nové vlády v oboru digitalizace bude další rozšíření pokladen, které zasáhne dvakrát víc podnikatelů a živnostníků než v prvním kole. Těžko na tom něco změní nová ministryně financí Alena Schillerová, jež v roli náměstkyně EET zaváděla.       

Rizikový Adam Vojtěch

Ohlášený ministr průmyslu Tomáš Hüner byl náměstkem z doby občanskodemokratických vlád, ministryně práce a sociálních věcí Jaroslava Němcová zastávala ve stejné době vysoký post na Úřadě vlády. Také od těchto osob s dobrými vazbami na stávající úřednickou elitu se dá očekávat pokračování dosavadní, podle Babiše neuspokojivé praxe.

Zvenku přišli jen tři lidé, kteří přímo nepracovali pro státní správu. Vedle úctyhodného šéfa symfonického orchestru Ilji Šmída, který bude na ministerstvu kultury reprezentativní postavou, přišel zvenku opravdový manažer, majitel zemědělského koncernu Úsovsko a napříště ministr zemědělství Jiří Milek. Přesto právě on je připomínkou, že nová vláda nemusí odstranit, ale může ještě prohloubit stávající nešvary. Třeba ještě víc otevřít cestu, aby stát mohli ještě víc kolonizovat velkopodnikatelé. Milek s tím má zkušenosti. Sice čerpal zemědělské dotace v desetkrát menším objemu než Babiš, přesto šlo o sto milionů ročně. Nástupem do funkce ministra zvětšuje zemědělský konflikt zájmů z dob předchozí vlády. Dřívější ministr financí mohl přimět kolegu ze zemědělství Mariana Jurečku, ať zvětší podporu Agrofertu a dalších velkých zemědělců či potravinářů. Výsledkem byl nový dotační titul evropského Programu rozvoje venkova, který ročně dává miliardy na budování velkých potravinářských kombinátů. Ještě v listopadu stihl Jurečka podpořit desítkami milionů Olmu, Vodňanskou drůbež a Kostelecké uzeniny. Agrofertu se také podařilo prosadit státní podporu pro velké průmyslové podniky.

Je pravda, že u průmyslových dotací za poslední tři roky nedominuje Babišův koncern. Nadprůměrnou podporu dostaly Babišovy pekárny Penam a Zelená louka nebo lesnický konglomerát Wotan Forest, s minimálně stejným úspěchem však o dotace žádají světové koncerny typu Siemens, Nestlé a Arcelor Mittal nebo čeští strojírenští lídři Škoda Transportation, Tatra Trucks, Třinecké železárny apod. Milkovy zkušenosti zaručují, že zemědělství půjde i nadále stejným směrem.

Nejnápadnějším členem vlády je druhý člověk zvenku, ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Někdejší hvězda pěvecké soutěže vzbudila pozitivní očekávání i v kruzích zdravotnických odborníků. Po osmi letech, kdy se ve vedení resortu vystřídali čtyři ředitelé a jeden náměstek z fakultních nemocnic, může konečně někdo jiný překonat setrvačnost a najít novou perspektivu. Tuzemské zdravotnictví dokázalo nečekaně dobře využít všech možností, které přineslo otevření hranic, především přístup k lepším lékům i technologiím a také praxi v cizích špitálech. Přesto i tento systém podléhá erozi a nedokáže vyřešit základní trojčlenku: jak je možné s omezeným množstvím peněz importovat stále dražší technologie, a přitom zajistit, aby byly stejně dostupné pro všechny pacienty. Vojtěch se na místo v čele resortu cílevědomě připravoval, nezaslepuje ho příslušnost k jedné lobbistické skupině a může udělat to, co je nejvíc potřeba, tedy navrhnout nový a efektivnější model řízení. Na jeho schopnostech teď záleží, jestli naplní své ambice a zda to bude ve prospěch zdravotnictví. Ve složitém systému může stejně dobře způsobit nečekaný kolaps.

Varováním jsou Vojtěchovy výroky o rušení menších nemocnic, zvláště jeho úvahy v Mladé frontě DNES, podle kterých rovněž hodlá prohloubit současné nešvary. Novému ministrovi vadí, že na největší pojišťovnu VZP dohlížejí politici, a navrhuje, ať přejde na model tzv. zaměstnaneckých pojišťoven. Ty prý mají výhodu, že na ně dohlížejí jejich zakladatelé, manažeři velkých firem, jako jsou Třinecké železárny, OKD nebo mladoboleslavská Škoda. „Správní rada VZP by mohla fungovat podobně. Byla by složena ze zástupců největších zaměstnavatelů, například poměrem toho, kolik odvádějí zdravotního pojištění,“ naznačil cestu, jak by mohl Agrofert ovládnout pojišťovnu, u níž je pojištěno 60 procent Čechů. Ovládnutí systému zdravotního pojištění koncerny vedlo na Slovensku k poklesu dostupnosti péče a nekontrolované korupci. Stejný scénář by v Česku znamenal, že dosavadní kvalita služeb na úrovni Rakouska nebo Velké Británie zůstane jen vzpomínkou.