Ale jo, já si myslím, že Michal David si ten metál od Zemana zaslouží. On si zažil, kluk, svoje. On to neměl jednoduchý. Tak těžký mládí bych nikomu nepřál. Vždyť on pomalu nemohl ani vylízt na ulici, aby neriskoval, že si ho někdo podá. Hned mu začal někdo nadávat nebo na něho pokřikovat: céčka, sbíráš céčka, to je ta léčka… haha, no fakt hrůza. Nejhůř to dopadlo v tom Lochotíně v osmdesátým sedmým, kde hrál po pankáčích z Německa, Die Toten Hosen, Mrtvý kalhoty se jmenovali, to dostal myslím lahví do hlavy. To byl taky nápad, lízt tam. To bylo jako pěst na voko.

Ne, Michal David, to byl chudák, člověku ho bylo až líto. Nikdo ho opravdu neměl rád. Teda, aspoň v našich kruzích to tak vypadalo. Ve skutečnosti fanoušků a fanynek měl vždycky dost, ale to měl Horňák a Melen, nebo jak se ty opičky jmenovaly, taky. A žížala Julie a postavičky Jů a Hele měly taky hodně příznivců a hodně dětí si myslelo, že jsou živý, ale těm řád nikdo, ani Zeman, zatím nedává. Ale příčetní lidi ho nikdy nejenže nebrali vážně. Normální lidi, jako jsme my, ho fakt těžce nesnášeli. Von o tom asi ani nevěděl, ale my jsme ho nesnášeli asi stejně jako Sovětský svaz nebo ústřední výbor KSČ. Von za to asi nemohl, ale představovali jsme si, že tam ho museli vymyslet.

Soudruzi, chtělo by to nějakýho veselýho skákavýho, co se bude líbit těm mladejm, Franto, nemáš někoho? A Franta Janeček měl. Ne, u nás na gymplu v osmdesátých letech nebylo co řešit. Davida uznávali jen největší zoufalci. Vlastně přiznat se k Davidovi, to byl hrob, konec, absolutní propad. Jenom lidi úplně bez vkusu a pudu sebezáchovy připouštěli, že se jim to líbí. Možná doma si to pouštěli, a když to hráli v rozhlase – a že ho hráli pořád –, pookřáli, ale nahlas by to asi neřekli. To by hned riskovali, že dostanou pěstí. Cože, ty máš rád Davida?! Tady máš jednu na čenich. Možná holkám se to tolerovalo, ty byly v těchhle věcech zaostalý a nějak nevyspělý, ale dost tím ztrácely, navíc ty lepší, hezčí a chytřejší ho taky nesnášely, v tom byla shoda, to nebylo co řešit.  

Jo, Michal David a Kroky Františka Janečka, největší vopruz našeho mládí! Svazácká kapela pro zoufalce, svazáky a veksláky. Víte, doufám, co to byli svazáci a veksláci… Takovej trochu Babiš v mládí, ale spíš ještě horší. Plísňový džíny a trvalá, bony a hřeben v kapse. A vytlemenej výraz. Taky trvalou nosili ti směšní chlapi. A někteří melír. No, tak David, to byla hudba pro ně. To se jim líbilo, to je nějak oslovovalo: my máme príma den, super den! My jedem nonstop, hop hop. Všechno bylo super a prima, žádnej problém, mejdan, mejdan, mejdan… To bylo ještě horší než dechovka. Ta aspoň byla nějak taková upřímná. To i Gott měl nějakou úroveň, ten aspoň tak nejásal, ten byl standardně svůj a sladkej. Ale ten David a ta parta kolem něj, jak oni byli pořád rozjásaní, děti ráje, pořád jako že je všechno super a není žádnej problém, když tak, že přijdou rodiče a budou volat hasiče… To se chtělo člověku zvracet. Českej pop konce totality, to byl poslední kruh pekla. Pak ta spartakiáda, starší žákyně: když se podaří, co se zdařit má, budou z toho poupata. To byl, pane, sexismus! To byl výron prasáctví pro miliony, to se u toho onanovalo.

Jo, to má Zeman pravdu, že David zlepšil život lidem. On se snažil, poskakoval, dělal pohyby, měl na sobě takový pestrobarevný lacláče, ale bylo to trapný, fakt trapný. Trochu to zachraňovala ta Muchová, to byla kočka, to jsme po třetím pivu připustili, že se nám líbí. Tím víc nás s..l ten David, co se ani nemenoval David, což by mu člověk nevyčítal. Teď už by mu člověk vlastně nic nevyčítal, ono to nějak patřilo k jeho mládí, že nesnášel Davida a cítil, že se tím strašně vzpírá proti režimu a bolševikovi, kterej na něho poslal Davida, kterej za to asi nejspíš nemohl. Tak se stal vlastně taky obětí. A za to si ten metál k stýmu výročí republiky zaslouží. Vždyť jo, kdo jinej…