Vůbec nepochybuji o tom, že Občanská demokratická strana bude zase sestavovat vládu a určovat, co se v naší zemi bude dít, říká Petr Fiala, po Václavu Klausovi, Mirku Topolánkovi, Petru Nečasovi a Martinu Kubovi pátý muž stojící v čele partaje, jež na naší politické scéně funguje už sedmadvacet let. Když předsednickou funkci v roce 2014 přebíral, největší voličskou ztrátu měla ODS ve velkých městech. Tam ji chce vrátit. V Praze má ambici letošní komunální volby vyhrát.

Prezident Zeman už podruhé jmenoval premiérem člověka, který nemá většinu v Poslanecké sněmovně. V kterém momentě bychom přestali být parlamentní demokracií?

Jsem přesvědčen, že ještě jsme parlamentní demokracií, že ještě můžeme všechny ty nástroje, které parlamentní demokracie má, využívat. My jsme tu už měli jeden pokus o proměnu našeho parlamentního systému v jakousi poloprezidentskou republiku. Uskutečnil se v průběhu roku 2013 a jeho strůjce, prezident Zeman, v něm neuspěl. Uděláme všechno pro to, aby to tak bylo i teď. Stále silněji se v očích lidí profilujeme jako alternativa k hnutí ANO a jsem přesvědčen, že v příštích volbách budou lidé rozhodovat mezi tím, jestli příští vládu bude sestavovat hnutí ANO, nebo ODS.

Bylo by namístě pokusit se novelizovat ústavu a mechanismy pro jmenování vlády zpřesnit?

Ne. Myslím si, že by bylo namístě dodržet ústavu. Ti, kdo volají po zpřesnění ústavy, se dopouštějí stejné chyby, jakou je zatížen celý náš právní systém. Když je nějaký problém, tak se řeší tím, že se přidají další pravidla, regulace. Ústava neobsahuje některé termíny prostě proto, že by nikoho nenapadlo pochybovat o tom, že třeba situace, kdy je vláda bez důvěry, musí trvat co nejkratší dobu. A všichni aktéři demokratické politiky mají povinnost se snažit najít z takové situace východisko.

Kdyby všichni dodržovali ducha parlamentní demokracie, tak třeba ani žádná ústava nemusí být. Ani v současné situaci nenajdete experta, který by řekl natvrdo, že je ústava porušována, a přitom ten stav považujeme za nepřijatelný.

To je otázka nějaké hranice. Nicméně tohle není normální situace. Normální situace je vláda, která se opírá o většinu v Poslanecké sněmovně, má důvěru a odráží důsledky voleb. A tak to musí být, to je jednoduchý princip, naprosto srozumitelný a logický. A je vidět, že i lidé, kteří třeba politiku nesledují intenzivně, už teď mají pocit, že ta situace v pořádku není, a to je dobře.

Na něco přece v ústavě termíny jsou, třeba na požádání o důvěru. Není to základní věc?

Já bych jako konzervativní politik byl velmi opatrný k rozpoutání debaty o změnách ústavy. Nechme ústavu, jaká je, a snažme se ji naplňovat a dodržovat. Když opakovaně zjistíme, že to nejde nebo že tam něco chybí, tak je legitimní debata o tom, jak tu ústavu změnit. Ale podle mě v takovéto situaci nejsme, tato situace je způsobena pouze tím, že si Miloš Zeman s Andrejem Babišem vytvořili mocenský pakt a drží jako rukojmí svých zájmů v šachu celou zemi. A to nevyřeší žádná změna ústavy, to vyřeší tlak všech, kterým záleží na demokratické politice, aby tato situace trvala co nejkratší dobu.

Ptal jsem se na to mimo jiné i proto, že v této chvíli je ve sněmovně na stole návrh na změnu ústavy od poslance Výborného týkající se rodiny a manželství jako svazku muže a ženy. Pod ten návrh se podepsali někteří poslanci vašeho klubu. Vy ne. Co si o něm myslíte?

Toto je otázka, která vychází z osobního přesvědčení, otázka etická. To jsou typické otázky, kde ODS nechává poslancům volné hlasování. Ve všech stranách na to existují rozdílné pozice. I v zahraničí je tento postup obvyklý. Nepodepsal jsem to ne proto, že bych s tím nesouhlasil. Nijak se netajím tím, že jsem stoupenec tradičních hodnot a z tohoto hlediska jsem přesvědčen, že tradiční rodinu nemůže nic nahradit a že i stát by měl vytvářet ochranu pro ty svazky, ze kterých se rodí děti. Já neberu nikomu právo na jeho názor, ale toto jsou věci, které vycházejí z mé víry, z mého přesvědčení.

Mluvil jste o konzervativních hodnotách a o konzervativním způsobu dělání politiky. Nestává se dnes často, že některé konzervativní postoje jsou prosazovány velmi nekonzervativními prostředky?

Ve chvíli znejistění jsou ty reakce třeba i přehnané a volí se prostředky, které by se za normálních okolností nevolily. Ale já jsem přesvědčen, že když hájíme tradiční hodnoty, i takové banality jako třeba i politické strany a jejich úlohu ve společnosti, tak i to lze dělat konzervativně, to znamená na základě argumentů. Jestli má něco vrátit smysl politice, tak to, že politika bude mít reálný obsah, že se budou řešit problémy lidí, že se budou nabízet řešení, která jsou reálná, že politika bude stát na programu a právě na těch hodnotách a principech, o kterých tady mluvíme.

Není zvláštní, že v situaci s konstituováním vlády, v níž dnes jsme, je na stole k doplnění ústavy právě to, že manželství je svazek mezi mužem a ženou?

Vy jste vybral jednu věc, ale těch návrhů, které jsou blíž prosazení, je celá řada. Najednou máme na stole přímou volbu starostů a přímou volbu hejtmanů – po všech zkušenostech, které tu jsou s přímou volbou prezidenta. Když se dívám na to, které strany ten návrh podporují, tak vůbec není vyloučené, že bude schválen.

Je to podle vás podobný případ jako přímá volba prezidenta?

Ano, vidím to jako zásadní zásah do konstrukce politického systému. Další příklad jsou referenda. I odtud vyplývá moje opatrnost vůči jakýmkoli změnám ústavy. Podle mě pro ty návrhy není žádný důvod. Jestli tady něco funguje a jsou s tím občané spokojeni, tak jsou to obce. Starostové se těší největší důvěře z politických činitelů. Proč máme měnit sytém, který funguje? Protože se někomu zdá z ideologických důvodů, že bude lepší, když se bude volit přímo? Anebo se mu zdá, že tím pořádně rozbije politický systém ve prospěch nějakých populistických nebo jiných řešení? Nemá to žádnou logiku. Ani u hejtmanů. Nepotřebujeme obecné referendum. Podívejme se do zahraničí, jaké s tím mají zkušenosti, třeba na Slovensku.

Proti návrhu poslance Výborného budete v tomto smyslu vystupovat taky?

Ne, já proti tomu vystupovat nebudu. Já jsem ještě neměl možnost se s tím důkladně seznámit, znám zhruba obsah, protože jsem o tom mluvil s kolegou Bendou, který je jedním ze signatářů tohoto návrhu, a jak se k tomu postavíme, o tom se ještě budeme bavit na poslaneckém klubu. Ale tohle není charakter ústavní změny, který by zásadně měnil náš ústavní systém. Je to spíš reakce na různé pokusy stavět jiné svazky mezi lidmi na úroveň manželství a já to chápu jako hlas, který říká, pozor, tady narušujeme něco, co je pro společnost velmi podstatné a velmi hodnotné. A s tímto hlasem já souhlasím.

Tyto demonstrativní akce se jako politický nástroj prosazují čím dál víc a dá se říct, že se osvědčují. Půjdeme i my touto cestou?

Zpochybňování tradičních institucí musí vyvolávat nějakou protireakci. A je logické, že se hledají tyto cesty. Společnost má nějaké základní principy, pravidla, kterých se nemůžeme vzdát. Jestliže mnozí z nás věří, že jak pro individuální štěstí, tak pro společnost je důležitá rodina, která je vytvářena svazkem muže a ženy, a lidé mají pocit, že tradiční rodina je ohrožena nebo začíná být znevýhodňována, tak pak na to reagují i politici. Tohle není věc, která by se vymyslela v nějaké politické bublině nebo s prominutím v kavárně. To je věc, která odráží celospolečenskou debatu nejen v České republice. A takových věcí je určitě plno a budou do budoucna přibývat. A já jsem ten, který se bude vždy stavět na stranu osvědčených institucí a hodnot a dělání změn jen tam, kde jsou nezbytné a kde něco nefunguje.

Poslední průzkum stranických preferencí agentury Kantar vám přiřkl velmi dobrý výsledek. Když jsem četl komentáře analytiků, bylo až nápadné, jak to vykládají způsobem, který vám musí konvenovat. „Důležitým faktorem je osoba pana předsedy Fialy,“ řekl například Jan Herzmann. „Ta strana od okamžiku, kdy překonala největší krizi, vystupuje poměrně konzistentně. (...) To vše dohromady přináší ODS sice pomalu, ale přece jen nové nebo staronové příznivce z celé té pravostředové nebo pravicové části politického spektra.“ Usmíváte se, když to čtete?

Já mám na průzkumy stále stejný názor. Neberu v úvahu žádný jednotlivý průzkum. Tak jako jsem nepropadal panice v minulosti, tak teď nejásám. Pro mě je důležitá jiná věc. Vidím změnu nálady u lidí. Věnuji hodně času tomu, že cestuji po ČR, a tam je vidět opravdu výrazný nárůst důvěry v ODS. Řada lidí v nás dnes vidí jedinou politickou alternativu hnutí ANO a jedinou sílu, která je schopna poměry v této zemi změnit. A toto je pro mě podstatné. A ty průzkumy jen dokreslují tuto změnu nálady. Myslím, že je logické, proč se to stalo. Protože lidé vidí, že nabízíme opravdu řešení. Že vycházíme z programu, který dodržujeme. Že to nejsou žádné řeči. Že když řekneme, že máme návrh snížení daní, tak ho opravdu předložíme a je konkrétní, propočítaný, hmatatelný. Když řekneme, že snížíme byrokracii, tak přijdeme s velkým právním úklidem a je jasné, co budeme dělat.

Ti výzkumníci taky zaznamenali, že noví podporovatelé k vám přicházejí v poslední době od ANO.

I to je logické. ANO je dnes v podstatě levicovou stranou. Do značné míry přebralo v politickém systému funkci sociální demokracie. Vidíme to na programových věcech, na konkrétní politice. Takže ti voliči, kteří třeba v minulosti měli pocit, že ODS má plno problémů a že v čele ANO je podnikatel, který bude dělat rozumnou politiku, jsou zklamáni a jdou zpátky k ODS prostě proto, že my děláme dobrou politiku.

Je žádoucí se vrátit do té role v politickém systému, kde jste byli?

To, že budeme nejsilnější strana, která bude sestavovat vládu a určovat, co se v této zemi vede, o tom vůbec nepochybuji. A mnozí, kteří se tomu ještě před několika měsíci smáli, když jsem to říkal, to už berou vážně. Říkám lidem, že v příštích volbách se budou rozhodovat mezi ANO a ODS.

Vy jste kdysi, když jste byl v čele ODS relativně krátce, řekl, že vidíte ODS v budoucnu silnou zejména v menších a středně velkých městech, a zazněla v tom implikace, že jste smířený s tím, že velkoměsta ztratíte. A fakt, že velkoměsta jsou dnes hodnotově jiná, dokládá třeba to, že ten návrh změny ústavy zakotvující manželství jako svazek muže a ženy podepsal poslanec za KDU-ČSL pan Čižinský, načež zjistil, že v Praze, kde má velké ambice v komunální politice, to není dobře přijímáno, a vycouval z toho. Na druhou stranu ANO dovedlo magistrát do stavu, kdy se říká, že tu moc leží na ulici. Jak vidíte dnes Prahu jako politický cíl pro ODS?

Já si pamatuji tu formulaci, zněla trochu jinak. Říkal jsem, že je přirozené, pokud se strana typu ODS opírá o voliče v menších městech, protože tak je to i v zahraničí u liberálně konzervativních a konzervativních stran. Stačí se podívat do Bavorska, kde je CSU v Mnichově slabší než celkově v Bavorsku. To vůbec neznamená, že nechceme být v Praze i v Brně úspěšní. Když jsem přebíral ODS a byli jsme úplně na dně, největší ztrátu voličů jsme zaznamenali ve velkých městech. Tam je třeba se vrátit. Velmi mě potěšil při parlamentních volbách výsledek v Brně, kde jsme v těžké konkurenci byli na druhém místě.

Připomeňme čtenářům, že jste tam vedl kandidátku vy…

Ale je důležité, abychom se ve velkých městech dokázali prosadit. Pokud jde o Prahu, ambice je jednoznačná. My chceme vyhrát komunální volby.

Kde se v poslední době u nás nebo v okolních zemích podařilo uspět staronovým tvářím? Pan docent Svoboda už jednou v čele magistrátu byl. Je to ta tvář, na kterou Pražané čekají?

Je to rozhodnutí pražských kolegů, výsledek jejich debaty a volby, a je to tak dobře. Myslím, že ta volba je velmi rozumná. Zaprvé, nabízíme Pražanům tým, ve kterém jsou noví lidé i zkušení politici a jsou dohromady schopni situaci v Praze změnit. Docent Svoboda je symbol několika věcí, které jsou důležité. On ve funkci primátora obstál a Pražané to vědí. Zadruhé, je to člověk, který ukázal odvahu a to, že se dá dělat politika slušně. Zatřetí, my jsme připraveni hned převzít řízení Prahy. Máme v čele člověka, který může hned druhý den řídit Prahu, navázat na to, co dělal, a za ním je tým lidí, kteří přinesou nové nápady. Po tom chaosu, který tam dnes je, je třeba okamžitě začít něco dělat. A pan docent Svoboda je záruka toho, že jakmile v Praze vznikne vláda, nikdo se nemusí nic učit. Budeme mít primátora, který ví, co má dělat.

Po celé Evropě chřadnou etablované, zejména sociálnědemokratické strany. Myslíte, že by tady došlo k nějaké podobné krizi systému, i kdyby nevstoupil na scénu Andrej Babiš?

Ta teze, že tradiční politické strany se vyčerpaly, obecně neplatí. Platí jen v některých zemích. UKIP nenahradil v Británii konzervativce, v Německu se sice dočasně objevil fenomén AfD, ale v zásadě ten systém zůstává postaven na tradičních politických stranách. V Rakousku jsou dominantní tři politické strany, které jsou všechny víc než padesát let součástí rakouského politického systému. Ve Španělsku dvoje poslední volby krátce po sobě vyhrál naprosto tradiční, konzervativní, z hlediska všech politických komentátorů nudný expremiér Rajoy. Ale pokud politické strany nedokážou reagovat na zájmy svých voličů a taky se přizpůsobit novým komunikačním kanálům, tak neuspějí. To pro mě znamená nebát se témat, která jsou nepohodlná nebo nejsou mainstreamová. Proto se dlouhodobě vymezuji proti politické korektnosti. Pokud o některých věcech nebudeme mluvit, tak necháme prostor těm, kteří o nich připraveni mluvit jsou. A ti nahradí tradiční strany, ale navrhnou řešení, která nejsou demokratická ani dobrá. A to nelze připustit. Proto je nutné se bavit o všech důsledcích migrace včetně nezvládnuté integrace. To není nic šovinistického, rasistického, extrémního, to je normální seriózní debata, kterou musí tradiční politické strany vést a naštěstí se v Německu i jinde v Evropě vést začala. I když možná pozdě.