Napětí mezi Izraelci a Palestinci se znovu vyhrotilo. Z Pásma Gazy začaly opět přilétat stovky raket, které míří na izraelská města (11 dní bojů ukončilo příměří platné od 0:01 hodin 21. května), ale jen malý zlomek skutečně zasáhne, protože tato města chrání obranný systém Iron Dome (Železná kopule, v hebrejštině Kippat Barzel). Ten získal takřka kultovní status, protože navzdory skepsi dokázal splnit nesmírně náročný úkol a přitáhl pozornost celého světa. Ovlivnil dokonce také mezinárodní politiku, neboť přispěl ke zlepšení vztahů židovského státu s arabskými monarchiemi.

Prostředky protiraketové obrany samozřejmě nepředstavují žádnou novinku, jelikož řada zemí v čele s USA a SSSR je vyvíjela a zařazovala do výzbroje už za studené války. Po první válce v Zálivu se přidal rovněž Izrael, který se tehdy stal cílem iráckých raket Scud, a proto vytvořil vlastní protiraketový systém Arrow-2 a kromě toho koupil slavný americký systém Patriot. Na scéně se však poté objevila i jiná raketová hrozba.

Většina protiraketových systémů chrání před velkými balistickými raketami, jež nabízejí dolet střední či mezikontinentální, tedy stovky či tisíce kilometrů. Palestinští a libanonští ozbrojenci ale od přelomu století začali odpalovat mnohem menší rakety, v podstatě dělostřelecké zbraně s doletem nejvýš v desítkách kilometrů. Špičkové obranné systémy byly bezmocné. Zdálo se, že nepřátelé Izraele konečně našli „stříbrnou kulku“.

Jednoduché, takřka primitivní rakety se dají vyrábět a vypouštět ve velkých počtech, a ačkoli byly extrémně nepřesné, jejich celkový účinek byl obrovský. Sice jen asi polovina odpálených raket zasáhla obydlené oblasti, ale i tak zabíjely a zraňovaly civilisty a působily vážné hmotné škody. Ničily Stát Izrael rovněž psychologicky a ekonomicky, neboť po každém zahoukání sirén následoval útěk vystrašených obyvatel do podzemních krytů a život se téměř zastavil. To muselo skončit. Hledání odpovědi se stalo prioritou.

Od počátku zněly skeptické hlasy, že proti takové hrozbě se bojovat nedá, pro Izraelce je však velmi příznačné, že na takové názory nedbali. Židovský stát nedosáhl své mimořádné pozice tak, že by si zoufal nad tím, že cosi nejde, nýbrž tak, že vždy hledal cestu, jak by to šlo. Slovo dostal zbrojní průmysl, jenž obdržel takříkajíc bianko šek. Od roku 2005 se zkoumaly metody ničení malých raket. Začala se rodit Železná kopule.

Výjimečnost tohoto systému, jenž zahájil testy v roce 2008, nespočívá v koncepci, neboť ta je v podstatě velmi jednoduchá, nýbrž spíš v tom, že koncepce je dotažena téměř k dokonalosti. Iron Dome využívá pozemní radiolokátor EL/M-2084, který sleduje a zachycuje vzdušné cíle. Pokud zjistí blížící se raketu, ihned vypočítá místo jejího dopadu, a pokud je toto v obydlené oblasti, odstartuje obranná střela Tamir.

Zhruba tři metry dlouhý Tamir disponuje špičkovým senzorovým zařízením, jež ho navede do těsné blízkosti útočící rakety, načež se spustí laserový zapalovač a bojová hlavice raketu zničí. V tomto směru se komplet Iron Dome nijak zvlášť neliší od běžných protivzdušných systémů, ale díky excelentnímu radaru a důmyslně řešené raketě Tamir nabízí vynikající schopnosti, jež převyšují naprostou většinu konkurence. Za funkční byl prohlášen v roce 2011 a jeho výrobce deklaroval, že účinnost systému přesahuje 90 %.

První úspěšný sestřel palestinské rakety se odehrál 7. dubna 2011 a do současnosti už komplet Iron Dome zneškodnil několik tisíc raket. Zatím je instalováno již nejméně deset baterií, které chrání celé území Izraele, jejich počet se však dál zvyšuje, jelikož baterie má samozřejmě jen omezený počet střel Tamir. Větší počet baterií tudíž zajistí efektivnější obranu proti hromadným útokům palestinských raket, byť již aktuální záběry prokazují, že Iron Dome pracuje efektivně i v situaci, kdy musí sledovat desítky raket současně.

Samozřejmě se záhy objevila též kritika. Někdy se například uvádí, že systém nedosahuje uváděné účinnosti, protože sestřeluje méně než polovinu odpálených raket. Autoři takových tvrzení tím ale pouze prokazují, že funkci Železné kopule nepochopili. Víc než polovina palestinských raket totiž míří mimo obydlené oblasti, takže není nutno je ničit, avšak z těch, které znamenají hrozbu, je skutečně sestřelováno přes 90 %.

Další terč kritiky představuje (údajně) vysoká cena obranné střely Tamir, jež dle neoficiálních zdrojů činí něco kolem 60 000 dolarů. Na to se dá zareagovat jednoduchou otázkou, jaká je cena lidského života. Izraelci byli vždycky v početní nevýhodě, a tudíž nikdy nelitovali peněz na ochranu životů a zdraví svých vojáků i civilistů. Díky tomu se koneckonců vyšplhali na světovou špičku právě v oborech s tímto účelem. Kromě protiraketové obrany lze uvést mimo jiné bezpilotní letouny či pancéřování bojových vozidel.

Kritika vysoké ceny je však zavádějící i z dalších důvodů. Střela Tamir je sice mnohem dražší než palestinská raketa (ta stojí řádově stovky dolarů), ovšem i tak je podstatně levnější než střely jiných protivzdušných systémů. A také se nesmí zapomínat, že Železná kopule chrání nejen (neocenitelné) lidské životy, ale i hmotné statky. Izraelské úřady spočítaly, že se díky ní zabránilo škodám v řádu desítek milionů dolarů.

Rozhodně by však neměl vzniknout dojem, že systém Iron Dome je všemocný a nepřekonatelný. Stejně jako každý jiný typ techniky má také svoje omezení, v tomto případě rychlost útočících raket, která souvisí s dálkou jejich vypuštění. Železná kopule vznikla pro ničení raket velmi krátkého doletu, avšak palestinský Hamás i libanonský Hizballáh již delší dobu disponují také raketami s doletem přes 100 km. Těm už slavný izraelský systém nedokáže čelit tak efektivně, avšak právě proti nim mají zasahovat jiné prostředky.

Železná kopule totiž tvoří jen jednu vrstvu izraelského „deštníku“. O stupeň výš je komplex David’s Sling (Davidův prak), který ničí právě ony rakety s delším dosahem. Další vrstvy představují komplety Barak-8, Arrow-2 a Arrow-3, které mají zastavit balistické rakety středního či mezikontinentálního dosahu. A v loňském roce přibyla laserová zbraň Iron Beam, jež pomáhá s likvidací hromadných útoků malých raket.

Záběry precizního fungování izraelských protiraketových systémů zákonitě vyvolaly po celém světě ohromný zájem, jenž se brzy začal měnit v podepsané smlouvy. S trochou ironie lze říci, že nepřátelé Izraele tím zajistili působivou reklamu pro izraelský zbrojní průmysl, který získal řadu kontraktů. Iron Dome si pořídila US Army, ale uživatelů patrně je (nebo brzy bude) víc. Hovoří se například o Ázerbájdžánu, Indii či Rumunsku.

Impozantní úspěchy si připsal rovněž radiolokátor Železné kopule, přístroj EL/M-2084, který se může chlubit špičkovými výsledky z reálného bojového nasazení a může plnit mnoho různých úkolů. Právě tento typ si tedy vybrala také česká armáda pro roli přehledového radaru a stejný přístroj využívá i komplet protivzdušné obrany SPYDER, který si Česko chce pořídit. V kuloárech se spekuluje o možnosti zakoupit i jiné izraelské protiraketové systémy, například typ Barak-8 a možná také samotnou Železnou kopuli.

Pro Izraelce je ale velmi charakteristické, že popularitu systému Iron Dome dokázali přetavit i do dimenze politických, respektive diplomatických zisků. Velký zájem o tuto zbraň totiž už několik let jeví Spojené arabské emiráty. Izraelský premiér Netanjahu je údajně v roce 2018 v utajení navštívil a princ Muhammad bin Zajíd, faktický vládce Emirátů, tehdy vyjádřil přání zakoupit Železnou kopuli, prý snad za jakoukoli cenu.

Faktické sbližování židovského státu a konzervativních arabských monarchií samozřejmě není žádným tajemstvím, neboť je pojí snaha omezit vliv Íránu v regionu. Protřelý izraelský politik ale vycítil šanci získat něco mnohem cennějšího než velké peníze a utajenou spolupráci, takže princi odpověděl, že Izrael zkrátka nemůže prodat jeden z „klenotů“ portfolia svého průmyslu zemi, která formálně vůbec neuznává jeho existenci.

Oficiální navázání diplomatických styků mezi Izraelem a některými arabskými státy sice mělo víc důvodů, mezi ty nejdůležitější však nepochybně patří zájem Emirátů o špičkové vojenské technologie Izraele, samozřejmě v čele s Železnou kopulí. Arabští šejkové vlastně konečně dali oficiálně najevo to, o čem znalci mluví už dlouho, tedy že jim na jakési Palestině ve skutečnosti vůbec nezáleží. Větší váhu pro ně má šance získat izraelskou zbraň, jež vznikla paradoxně k obraně proti palestinským raketám.

Izraelci jsou na Iron Dome právem pyšní a bez nadsázky se dá říci, že zřejmě neexistuje žádná jiná zbraň, která by byla pro Stát Izrael typičtější. Zrodila se jako reakce na vážnou hrozbu, jíž se podle skeptiků nedalo čelit. Díky vysoké efektivitě chrání lidské životy a hmotné statky, sbírá komerční úspěchy a funguje i na diplomatické rovině. Železná kopule prostě dokonale ukazuje, jak Izrael proměňuje problémy v příležitosti.