Brněnský radní Bartík před prezidentskými volbami napsal, že prezident Zeman trpí konečnou fází rakoviny. Nebyla to pravda, ale podle státního zástupce to nebyla ani pomluva. Máme tu prvního kandidáta do soutěže o nesmysl roku.

V létě 1999 předseda české vlády Miloš Zeman nařkl novináře Ivana Brezinu, že píše na objednávku ČEZ. Brezina si nálepku korupčního novináře nechtěl dát líbit, po premiérovi žádal omluvu a odškodné 300 tisíc korun. ČEZ skutečně potvrdil, že Brezinu nikdy neplatil. Přesto na konci roku 2001 odvolací soud konstatoval, že Brezina nemá nárok a že naopak musí zaplatit soudní výlohy (20 tisíc korun, vybraly se v novinářské sbírce pro Brezinu).

Zeman svou nevinu, absenci zlého úmyslu dosáhl tak, že zodpovědnost převedl, dnešním slovníkem outsorcoval, na ředitele ČEZ Milana Černého. Ředitel, který samozřejmě loajálně držel, byl pár měsíců předtím do funkce jmenován Zemanovou vládou. Od Vrchního soudu v Praze to byl skandální verdikt: můžete veřejně lhát, když vám na pomoc přijde údajný autor lži. Spravedlnosti se Brezina domohl až po dalších šesti letech, kdy už byl Zeman dávno ze Strakovy akademie pryč a Ústavní soud mu nařídil jak omluvu, tak zaplacení soudních výloh a odškodnění Brezinovi.

Minulo šestnáct let a v listopadu 2017 radní hnutí Žít Brno Svatopluk Bartík na facebook napsal, že prezident Zeman, který usiluje o znovuzvolení, má metastázi rakoviny, že to Zeman ví už tři týdny a doktoři mu dávají už jen tři až sedm měsíců. Bartíka brzy rozmázl prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček, čímž status definitivně vešel v platnost.

Kromě civilní žaloby podal prezidentův právník na Bartíka oznámení pro dva přečiny: pomluvy a poškození cizích práv. Ovšem loni v prosinci oznámení odložila policie a minulý týden se s odložením ztotožnil i státní zástupce. Usnesení Městského státního zastupitelství v Brně, jímž se zamítá stížnost prezidentské kanceláře, vyvěsil Hrad na své webové stránky (ZDE), a je to opravdu kuriózní dokument.

Klíčová je otázka, zda Bartík jednal se zlým úmyslem. Radní odmítl podstoupit výslech a policii dal jen písemné vyjádření. V něm se odvolává na nejmenovaný zdroj, o němž ale nemá důvod pochybovat. Prezidentův právník řeči o tajemném zdroji považuje za výmluvu, Bartíka podezírá, že byl sám sobě zdrojem. A státní zástupce sice konstatuje, že Bartíkovo tvrzení je „neověřitelné, nicméně současně je třeba konstatovat, že spisový materiál rovněž neobsahuje žádný materiál, který by existenci takového zdroje naopak vyvracel.“ Tedy vlastně po právnikovi Hradu žádá, aby vyvrátil existenci někoho, o němž ten právník tvrdí, že neexistoval. Málokdy člověk narazí na nesmysl v tak nezředěné formě. Podle státního zástupce navíc není divu, že policista se v té věci klonil spíše k Bartíkoví, vždyť „zhoršený stav poškozeného (sice ve zcela jiném ohledu) potvrzoval a prezentoval opakovaně i sám poškozený“. Takže člověk by se nikdy neměl vyznávat třeba z bolesti kloubů, pak má někdo jiný právo o vás tvrdit, že jste onemocněl třeba AIDS. Prezidentská kancelář sice přiložila ke stížnosti zdravotnický posudek od prof. JUDr. Jiřího Jelínka, CsC., který s pomocí lékařských zpráv dokazoval, že Zeman rakovinou netrpěl. Státní zástupce je ale rád, že si policista před prof. JUDr. CsC. nesedl na zadek: „Medicína není, na rozdíl např. od technických oborů, čistě exaktní vědou a je tedy nutné o medicínských závěrech všeho druhu uvažovat vždy nikoliv se stoprocentní jistotou.“

Bartík má skutečně jednu významnou polehčující okolnost: status napsal na uzavřený účet a brzy ho smazal. Ovšem z jeho průvodního slova, v němž se dovolával „vysokého veřejného zájmu na tom, aby to veřejnost věděla“, je patrné, že si přál, aby se „to“ dostalo ven.

Stejně tak si státní zástupce klidně může myslet, že na Hradě závažnost Bartíkova statusu zveličili. Bohužel jde do opačného extrému a proti hypotéze prezidentova právníka, že takové dezinformace snižují vážnost hlavy státu, staví svatouškovskou hypotézu, že Zemanovi to u pohoršených voličů naopak pomohlo. Vždyť přece „právo být (znovu) zvolen prezidentem republiky samo o sobě není a nemůže být ohroženo či dokonce vyloučeno na podkladě tvrzení k podání takové informace nezpůsobilé a nepříslušné osoby“, jakou je vedle prof. JUDr. CsC. nějaký radní Bartík. Tady státní zástupce zapomíná, že Zemanův zdravotní stav tvořil důležité téma kampaně a Jiří Drahoš svou kondici dokazoval jak piruetami v klipech, tak třeba rambovským vyskakováním z křesla, když si se Zemanem na konci televizního duelu měli podat ruce.

Takže máme přijmout dvě vysoce sporná tvrzení: 1)falešná zpráva během volební kampaně, že jeden z kandidátů umírá, není vlastně důležitá, protože kdo ví, jak si to lidé převzali, museli bychom vidět do hlavy každému jednomu z nich; 2) původce dezinformace ji nemusí dokazovat, pokud byl tak chytrý, aby se schoval za anonymní zdroj. Na Městském státním zastupitelství v Brně minulý týden dospěli ke starému známému Pravdivě ocitoval lež, jak svého času kolega novinář vystihl názor pražského Vrchního soudu ve věci Brezina vs. Zeman. Společný je oběma těmto nálezům nihilismus, který se z nich do českého práva šíří - nemohu si pomoci – z nízkých politických pohnutek.