Amazonie hoří. Po internetu kolují fotky z vesmíru, které zachycují tisíce ohňů. Obří létající tankery shazují hektolitry vody na postižené oblasti. Světová média a politici burcují ke světové záchraně amazonského pralesa. Francouzský prezident Emmanuel Macron tweetoval „náš dům hoří“, maje na mysli právě deštný prales. Kancléřka Angela Merkelová se přidala k Macronovi v požadavku, aby amazonskou krizi řešil právě probíhající summit G7. Za hlavního viníka požárů byl označen brazilský prezident Jair Bolsonaro, jehož uvolnění regulí ohledně využívání pralesa mělo nastartovat nynější změť ohňů. Jenže to taky celé může být jinak.

Je pravda, že amazonských ohňů, kterých mezi lednem a srpnem bylo zaznamenáno asi 74 tisíc, je nejvíce v měřitelné historii. Začátek měření se datuje rokem 2013, čili referenční doba opravdu není dlouhá. Americká NASA upozornila, že podle jejích dat je počet požárů v Amazonii zhruba průměrný. Navíc, jak upozorňuje list The New York Times, ve většině případů nehoří nedotčený prales, ale farmy již v odlesněných oblastech, které jejich majitelé připravují na novou sezonu. Vypalování polí je v tropických oblastech běžným způsobem, jak se zbavit škůdců a plevele.

Je pravda, že pod Bolsonarem odlesňování deštného pralesa zrychlilo, podle webu Ecowatch o 13,7 % oproti loňsku. Pokud bude trend pokračovat, les bude odklizen z asi 4500 čtverečních mil. I tak to ale zůstává hluboce pod vrcholem z let 1995 až 2005, kdy bylo vykáceno až 10 tisíc čtverečních mil ročně. Navíc, i když kácení v Amazonii je stále problém, podle studie z roku 2018, kterou vydal časopis Nature, světové zalesnění mezi lety 1986 a 2016 zvýšilo o 865 000 čtverečních mil. Vymizení lesů tedy opravdu nehrozí.

Bolsonaro na Macronovy výtky odpověděl, že jednání o brazilských pralesích bez Brazílie je „pomatené koloniální myšlení 21. století“. Během volební kampaně zase tvrdil, že světová láska k Amazonii brzdí brazilský hospodářský rozvoj. V lednu v Davosu oznámil, že „ochrana unikátního brazilského ekosystému musí být konzistentní s rostoucí ekonomikou“.

Bolsonaro má do jisté míry pravdu, že bohatý Západ, který si může dovolit drahou ochranu přírody, často svými ekologickými zásahy přímo brzdí rozvoj a tím i zlepšování životní úrovně chudých zemí. Se stejným nepochopením se například v Indonésii setkalo západní pobouření kvůli palmovému oleji. Indonésané poukazovali, že mýcení pralesa a zakládání palmových hájů pomáhá ekonomice a dostává lidi z chudoby. Vypadalo to, že Západ více zajímá osud opic, které se navíc většinou stihly přesunout do národního parku, kde je odlesňování zakázáno, více než živoření obyčejných Indonésanů.

Chudé země také poukazují na to, že argumentace Západu je dosti pokrytecká, neboť na využití přírodního bohatství je založen jeho dnešní vzestup. Například skotská vysočina, dnes proslulá svými nádhernými holými kopci, byla kdysi kompletně posetá lesy. Jedno z nejnižších zalesnění Evropy bylo ve středověku. Pokud rozvojové země argumentují, že Západ se je snaží udržet v chudobě, aby uspokojil svoji představu neposkvrněné přírody a odčinil pocit studu za kompletní přeměnění rázu evropské přírody, mají do velké míry pravdu.

Naději Amazonii dávají také ekonomové. Studie ukazují, že hospodářský vzestup je zpočátku spojen se zhoršujícím se životním prostředím, ale poté, co země dosáhne ročního průměrného příjmu 3100 dolarů na hlavu, ekologická situace se rapidně zlepšuje. Brazílie v roce 2004 dosáhla průměrné mzdy 3600, což je také rok, kdy rapidně začalo klesat odlesňování.

Z výše uvedeného vyplývá, že se vlastně v Amazonii nic zvláštního neděje. Naopak vyhlídky pralesa jsou relativně dobré a globálně se zalesnění zlepšuje. Informování o požárech v Amazonii je tak typickou ukázkou nutnosti vytvářet ohledně životního prostředí neustálou paniku, protože kdyby si lidé uvědomili, že v mnoha ohledech je na tom příroda nejlépe od začátku industrializace, mohli by začít pochybovat o nutnosti rozsáhlých ekologických zásahů do jejich životů.